Pondělí 26. července 2021
Svátek slaví Anna, zítra Věroslav
Oblačno, bouřka 27°C

Netanjahu skončil jako premiér. Zanechává bohatší, ale rozdělený Izrael i nevyjednaný mír

Autor: mav, CNN - 
20. června 2021
09:22

Minulou neděli Benjamin Netanjahu skončil v čele izraelské vlády, kde jeho druhý mandát trval rekordních 12 let. Bez pochyby zanechal v zemi nesmazatelnou stopu, změnil směřování jejího vývoje. A třebaže teď opouští vládu, jeho vliv rozhodně nekončí, píše CNN.

Pro své zastánce je „Bibi“ neúnavným ochráncem moderního Izraele, který z malého státu udělal výkonnou ekonomiku s významným vlivem na světové scéně. Podle kritiků rozdělil izraelskou společnost a pomohl ničit demokratické instituce tím, že umožnil vzestup extremistů.

„V jistých ohledech je Izrael po Netanjahuovi silnější. Rozhodně hospodářsky a vojensky,“ shrnuje pro CNN Natan Sachs, expert na blízkovýchodní politiku z think tanku Brookings Institution. „V jiných věcech zanechává Izrael oslabený, zejména kvůli vnitřním rozporům.“

Extremisté v koalici

Navzdory dlouhým létům, co dominoval izraelské politice, měl Netanjahu málokdy širokou podporu veřejnosti. Šimona Perese ve volbách roku 1996 porazil jen těsně. Jeho strana Likud nikdy v parlamentních volbách nezískala víc než 30 % hlasů.

„Bibiho génius netkví až tak v množství hlasů, jež přinesl Likudu, jako v tom, kterak budoval své koalice,“ konstatuje Anšel Pfeffer, dopisovatel listů The Economist a Haarec, který napsal i rozsáhlou biografii Netanjahua.

„Vytvořil, co nazývá přirozenými spojenci Likudu, a tyto strany nikoho jiného nepodpoří, i proto, že vědí, že je jejich voliči volí právě pro spojenectví s Netanjahuem,“ dodal Pfeffer. Jenže těmito spojenci se staly strany ultraortodoxních židů i další krajní pravice. Právě díky spolupráci s Netanjahuem se mohly z extrémních politických pozic dostat do mainstreamu. Kritici proto končícímu premiérovi vyčítají, že tím způsobil rozpory mezi levicí a pravicí, pobožnými a sekulárními Židy a také mezi Židy a arabskými občany státu Izrael.

Jenže roku 2019 už Netanjahu nedokázal sestavit fungující kabinet; další a další předčasné volby (v řadě jich od roku 1996 bylo jedenáct předčasných, z toho čtvery od dubna 2019) končily patem. „Poslední dva roky ještě dramaticky zesílily rozpory, když podřídil osud země svému osobnímu osudu,“ připomíná Sachs, kterak je premiér obžalován z korupce. „Útočil na soudnictví čistě kvůli sobě a podryl důvěru v tyto instituce.“

Ani úspěšné zvládnutí masivní očkovací kampaně, která zemi víceméně vyvedla z pandemie zase do normálu s náskokem před zbytkem světa, nestačilo, aby Netanjahu se svými spojenci po březnových volbách udržel vládu.

Zamrzlá jednání s Palestinci

Vládu Netanjahu opouští po několika letech zamrzlého mírového procesu v otázce Palestiny; místo něj se soustředil na diplomatické dohody s dalšími arabskými státy. Palestince zatím jen dráždil, když umožnil dynamický rozvoj židovských osad na palestinském území na Západním břehu Jordánu.

Netanjahuova pozice k budoucímu palestinskému státu se v průběhu jeho kariéry několikrát změnila. První mandát předsedy vlády (1996-99) zahájil coby důrazný oponent dohod z Oslo, které umetly cestu pro řešení dvou států. Ovšem poté se vyjádřil, že se pokusí dohody uvést do praxe, neboť jsou zákonem. A skutečně s Palestinci jednal a dospěl k určitým dohodám, například Memorandu od Wye River (1999), jež slibovalo stažení Izraele z části Západního břehu. Netanjahu tím naštval některé své pravicové stoupence.

Roku 2009 se vyjádřil pro vznik palestinského státu pod určitými podmínkami, před volbami roku 2015 tuto ideu rezolutně odmítal, jen aby později zase ukázal smířlivější postoj. Reálný pokrok však byl mizivý, zejména v letech 2009-17, kdy v USA vládl Barack Obama. Jeho nástupce Donald Trump se o blízkovýchodní mírový proces aktivně zajímal, dokonce spolu se svým zeťem-poradcem Jaredem Kushnerem přišli s vlastním mírovým návrhem. Netanjahu ho přivítal, zato Palestinci ho označili za „políček století“.

Trump rovněž změnil přístup USA k Jeruzalému, který Izrael považuje za své hlavní město, což ovšem neuznává většina světa – východní část i podle České republiky a Evropské unie náleží Palestincům, proto je většina ambasád v Tel Avivu. Trump tu americkou přestěhoval do Jeruzaléma.  

Izraelský apertheid?

Zatvrzelé trvání na nadvládě nad celým Jeruzalémem a podpora židovského osídlování Západního břehu vynesla Netanjahuovi tvrdá obvinění od mezinárodních organizací.

„Izraelská vláda ukázala úmysl udržet dominanci izraelských židů nad Palestinci v Izraeli i na palestinských územích. Zároveň dochází k systematickému útlaku Palestinců a nelidským činům na nich páchaných,“ varovala v dubnu globální nevládní organizace Human Rights Watch. „Když se to vše sečte, odpovídá to zločinu apartheidu,“ citovala CNN z reportu. 

„Human Rights Watch je známá svou setrvalou protiizraelskou agendou, roky aktivně propaguje bojkoty Izraele,“ kontrovalo izraelské ministerstvo zahraničí. Podobná obvinění z apartheidu však o pár měsíců dříve vyslovila domácí, izraelská neziskovka Be-celem (B’Tselem). Mezinárodní trestní tribunál v Haagu pak prošetřuje různá obvinění z válečných zločinů; jedná se o židovské osady na Západním břehu, které většina zemí světa i mezinárodní právo považuje za nelegální, ale také o přímé ozbrojené konflikty s teroristickým hnutím Hamás.

„Dvanáct let byl Netanjahu premiérem velmoci v tomto konfliktu a neudělal v tom vůbec nic,“ lituje politolog Sachs. „Naopak se činil, aby udržel status quo.“

Premiér se místo jednání s Palestinci soustředil na normalizační dohody s dalšími muslimskými zeměmi (se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Marokem a Súdánem je skutečně uzavřel, dříve formálně nepřátelské země navázaly diplomatické styky). Dohody se dlouho připravovaly, vláda Donalda Trumpa je však dokázala realizovat.

Znamená to ale změnu přístupu, který v arabském/muslimském světě dosud dlouhé roky dominoval: s Izraelem se můžou navázat diplomatické styky, až bude s Palestinci v míru. „Třebaže v Izraeli vládla jedna z nejpravicovějších vlád a dlouhé roky neudělala žádný pokrok s Palestinci, Súdán, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Maroko ty dohody podepsaly,“ připomíná novinář Pfeffer.

Chytrý a mazaný Netanjahu

Izrael vždycky měl v globální politice pozici neúměrnou jeho desetimilionové populaci, Netanjahu ji dokázal ještě posílit. „Chytrý, mazaný, tvrdý, a nadaný mluvčí,“ uznává Netanjahuovy kvality Barack Obama, jinak jeho názorový odpůrce, ve svých pamětech. Právě to, plus skutečnost, že mnoho let v dospívání strávil v USA, a tedy výborná znalost angličtiny a americké politiky, pomohlo Netanjahuovi získávat si na svou stranu americké politiky.

Jednou z výjimek byl ovšem prezident Obama, který prosazoval dohodu s Íránem o utlumení jeho jaderného programu výměnou za zmírnění západních sankcí. Roku 2015 Netanjahu osobně v americkém Kongresu lobboval proti této dohodě.

Naopak s Donaldem Trumpem Netanjahu našel společnou řeč, ba od něj dostal nemálo politických dárků, včetně uznání Jeruzaléma za hlavní město nebo suverenity nad okupovanými Golanskými výšinami. Tam pak židovská osada dostala Trumpovo jméno.

Premiérův přístup k palestinské otázce i blízkost k Trumpovi a dalším populistickým světovým lídrům pomohla podrýt podporu, kterou měl Izrael v Americe napříč politickým spektrem. „Americká levice dnes Izraeli zlořečí jako nikdy dřív,“ konstatuje Sachs.

Netanjahu nezmizí

Ač už není premiérem, Netanjahuův politický život jen tak nekončí. Ani v 71 letech mu nedochází jeho obdivuhodná energie. Očekává se, že v parlamentu bude hlasitým vůdcem opozice; na obzoru není jiná osobnost, která by ho adekvátně mohla nahradit v čele Likudu.

„Jako lídr opozice, s významným tvrdým jádrem fanatických zastánců, bude Netanjahu zajisté osnovat další comeback, vyčkávat na uklouznutí svého nástupce a využívat neshody v nesourodé nové koalici,“ věří Pfeffer.

Pakliže široká koalice stran, které sotva shodnou na něčem dalším než jen na odmítnutí Netanjahua, selže a přijdou další předčasné volby, Netanjahu může mít před sebou další návrat do premiérského křesla.

Pfeffer však nastiňuje ještě jinou alternativu: Netanjahu čelí třem vážným obviněním z korupce. Soudy ještě nejspíš potrvají roky a nemusejí mu ani bránit v politickém comebacku, jenže na ně bude potřebovat peníze. A jako poslanec si nesmí přivydělávat; pokud složí mandát, zajisté může jezdit po světě a přednášet za astronomické honoráře.

I kdyby se do úřadu nevrátil, Netanjahuův vliv na Izrael podle Pfeffera ještě dlouho nezmizí. Však i začínající koalici vedou politici, které právě dlouholetý premiér formoval. Nový předseda vlády Naftali Benet zahájil politickou dráhu jako Netanjahuův ředitel kabinetu, později za jeho vlád řídil několik ministerstev (byť roku 2012 opustil Likud). Podobně v politice za Netanjahuových vlád vyrostli nový vicepremiér Gid'on Sa'ar, ministr financí Avigdor Lieberman, ministryně vnitra Ajelet Šakedová či ministr bydlení Ze'ev Elkin. „Stali se jeho nesmiřitelnými rivaly, leč všichni byli jeho chráněnci, kteří stěží naplno vyjdou z jeho stínu,“ tvrdí Pfeffer v komentáři pro CNN.

A nejde jen o politické figury, na které končící premiér měl tak zásadní dopad: „Ve svém boji o moc využil každé hrany a rozporu: mezi Židy a Araby, věřícími a sekulárními občany, orientálními Židy (Mizrachim) a evropskými Aškenázy; zatápěl pod historickou záští a štval proti sobě různé komunity. Potrvá roky, patrně dekády, než se izraelská společnost uzdraví. Izrael zůstane Netanjahuovým ještě dlouho po jeho konci v úřadě,“ uzavírá Pfeffer.

Video Izraelský velvyslanec Meron o křehkém příměří s Hamásem. A čím dojal ministra Kulhánka? - Pavlína Horáková, Lukáš Červený

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa