Mezi Izraelem a Palestinou zavládlo příměří. Byť poměrně nestabilní. A do palestinského Pásma Gazy přijely první kamiony s humanitární pomocí. Organizace Hamás přitom vládne v pásmu Gazy od roku 2007, odkud neustále iniciuje nové útoky na Izrael. V posledním konfliktu letělo z Gazy přes čtyři tisíce střel. To by nebylo možné bez zahraniční podpory a obřího arzenálu zbraní. Server Deutsche Welle rozebral, kdo za hnutím stojí a sponzoruje jej.
„Radikální islámské“ – tato klíčová slova se často používají nejen v německých médiích v souvislosti s hnutím Hamás, které je v pásmu Gazy politicky u moci od roku 2007. V průběhu poslední eskalace se označení změnilo a nyní se spíš mluví o islamistické teroristické organizaci. Podobné hodnotící označení používá také většina západních států.
Výjimkou jsou jen Norsko a Švýcarsko, které s ohledem na svou neutralitu udržují s Hamásem kontakty. Jiné státy jdou však se svou podporou ještě dále.
Český velvyslane v Izraeli Martin Stropnický o Hamásu promluvil tento týden v pořadu Epicentrum na Blesk.cz. „Hamás nejsou radikálové, to nejsou ani aktivisté, jak často čtu. To jsou teroristé. Dvacet tisíc členů Hamásu drží jako rukojmí dva miliony Palestinců v Gaze,“ uvedl Stropnický a dodal, že Izrael není v pozici, aby na sebe nechal poslat tisíce raket a pak prosil o odpuštění. „To už by jako stát neexistoval, ale má prostě co do činění s několika tisícovkami cyniků a teroristů, a tak se musí bránit,“ podotkl Stropnický.
Hnutí bylo založeno ve druhé polovině 80. let jako opozice vůči Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP), vedené Jásirem Arafatem. Dosud zůstává kontroverzní otázkou, jestli Izraelci Hamás v jeho začátcích tiše podporovali, neboť se domnívali, že jeho humanitární zaměření bude do budoucna převažovat nad projevy militantního extremismu a zároveň že se stane politickým oponentem nacionálně sekulární OOP.
Jenže nakonec se v Hamásu prosadili zastánci radikální protiizraelské linie, a proto všichni tuto teorii do dnešního dne rázně odmítají, jak upozorňuje Deutsche Welle. Na rozdíl od OOP Hamás popírá právo Izraele na existenci; znak Hamásu ukazuje Skalní dóm v Jeruzalémě a mezi palestinskými vlajkami obrys nerozděleného palestinského státu, který zahrnuje také izraelské území.
V roce 1993 uzavřel Arafat s Izraelem mírovou dohodu z Osla a ukončil tím první intifádu (rebelii trvající od roku 1987). Hamás však tento historický krok neuznal a pokračoval v útocích na izraelské území. V roce 2006 pak získal ve volbách do palestinské samosprávy absolutní většinu v pásmu Gazy a svou moc o rok později konsolidoval akcí podobnou puči.
Na západním břehu Jordánu zase vládne umírněná strana Fatah pod Mahmúdem Abbásem, a proto jsou palestinská území rozdělena nejen geograficky, ale i politicky. Z Gazy pak pokračoval Hamás v „sebeobranných“ útocích proti Izraeli a uskutečnil násilné výměny s izraelskou armádou v letech 2008/09, 2012 a 2014. A teď tu čtvrtou.
Pásmo Gazy je jednou z nejhustěji zalidněných oblastí na světě: na 360 km² (o polovinu menší než Praha) žijí dva miliony lidí. Do velké míry je ekonomicky izolováno kvůli opevněným hranicím s Izraelem a Egyptem na jihu a východě a Středozemním mořem na západě. Velká část populace žije v naprosté chudobě a je závislá na humanitární pomoci, která však byla pod tlakem bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa vážně omezena, jak uvádí Deutsche Welle.
Když Hamás útočí, používá obyvatelstvo jako lidský štít. Rakety jsou často odpalovány z obytných oblastí a hnutí si dokonce zřídilo v obytných budovách velitelská centra. Také stále hloubí pašerácké tunely pro přepravu zbraní, zejména ve směru do Egypta, jehož vláda však nemá ambice něco takového podporovat.
V prvních letech po založení Hamásu byl významným finančním podporovatelem Kuvajt. Nyní je jedním z nejdůležitějších dárců a zahraničních spojenců Katar. V roce 2012 se stal emír Hamad bin Chalífa al Thání úplně první hlavou státu, která kdy navštívila vedení Hamásu v Gaze. Malý stát v Perském zálivu dosud hnutí poslal více než 1,5 miliardy eur (38 miliard korun). Izrael však doufá, že se Katar připojí k tzv. abrahámovským dohodám iniciovaných Trumpem a jako další muslimské země naváže diplomatické vztahy s Izraelem.
Dalším důležitým spojencem Hamásu je Turecko. Bezprostředně před posledními raketovými útoky vyjádřil prezident Recep Tayyip Erdogan v rozhovoru svou podporu politickému vůdci Hamásu Ismaílu Haníjovi. Dále hnutí Hamás podporuje řada nevládních iniciativ a sdružení, mimo jiné také z Německa. Podle serveru Spiegel se dary německých organizací na podporu Hamásu pohybují v milionech eur.
Izraelský úder v Gaze. | Reuters
Raketová palba, kterou Hamás nyní zamířil na Izrael, významně převyšovala předchozí eskalace; minulé úterý hnutí oznámilo, že během několika minut vystřelilo 130 raket. S tímto množstvím dosahuje svých limitů dokonce i izraelský systém protivzdušné obrany Iron Dome (Železný dóm). Každá obranná střela „železné kopule“ je mnohem hbitější, přesnější a určitě i dražší než střely útočníka, vysvětluje Deutsche Welle. Za 11 dní teroristé z Gazy vystřelili na Izrael asi 4360 svých improvizovaných raket.
Střely Hamásu pocházely dlouhou dobu hlavně z Íránu. Analytik Fabian Hinz, který se specializuje na rakety na Blízkém východě, se nechal pro německou veřejnoprávní televizi ZDF slyšet: „Bylo známo, že různé skupiny masivně rozšířily svůj raketový arzenál. A také bylo izraelskými zdroji několikrát potvrzeno, že se počet raket, které mají k dispozici, pohybuje v řádech tisíců.“ The Jerusalem Post tento týden citoval zdroje zpravodajských služeb, že velikost arzenálu Hamásu činila až 6000 raket s doletem přes 40 kilometrů. Kromě toho bylo až 8 000 dalších raket v držení skupiny Islámského džihádu, která částečně spolupracuje s Hamásem.
Podle Hinze byly íránské rakety dlouho pašovány přes Súdán a Egypt do pásma Gazy. To však poslední dobou nebylo tak snadné, protože v roce 2019 byl súdánský diktátor Umar Bašír zbaven moci. Zdá se, že nyní Hamas vyrábí většinu svých raket – částečně se zahraniční pomocí – přímo v Pásmu Gazy v podzemních továrnách, uzavírá Deutsche Welle.
Lídr Hamásu Ismáil Haníja v úterý poslal dopis íránskému duchovnímu vůdci ajatolláhovi Alímu Chameneímu, v němž napsal, že hnutí odporu v Gaze musí důrazně odpovědět na trvající izraelské útoky na Palestince a jejich svatá místa. Vyzval rovněž ke společnému úsilí, které pomůže krutosti izraelského režimu ukončit.
Haníja se v dopise, zaslaném do Íránu před uzavřením příměří, zmiňuje o izraelské politice v Šajch Džarráhu ve východním Jeruzalémě a také v mešitě Al-Aksá na Chrámové hoře i o jeho politice na palestinském území „okupovaném od roku 1948“. Izrael podle Haníji denně útočí na občany Gazy mezinárodně zakázanými zbraněmi a každý den páchá „odporné zločiny“ při zásazích proti demonstrantům v Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu.
„Palestina vyzývá Araby, vyznavače islámu a svět k zaujetí rozhodného stanoviska, které přinutí sionistického nepřítele ukončit agresi proti obléhanému národu v Gaze, proti Al-Kudsu (Jeruzalému), mešitě Al-Aksá a palestinským věřícím,“ stojí v Haníjově dopise.
Chameneí v pátek vyzval muslimské státy, aby finančně a vojensky podpořily Palestince a pomohly s obnovou Pásma Gazy po 11 dní trvajícím konfliktu s Izraelem.
V čele širšího vedení Hamásu, pod nějž spadá Pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu i buňky působící mimo palestinská území, stojí od roku 2017 Ismáíl Haníja. Haníjovým předchůdcem je Chálid Mišal.
Haníja na rozdíl od svého předchůdce Mišala, žijícího v exilu, řídí hnutí z Pásma Gazy, kde pobývá. Jako šéf Hamasu stojí v čele 15členného nejvyššího výboru, který přijímá rozhodnutí v poslední instanci.
Druhým mužem Hamásu po Haníjovi se stal stoupenec tvrdé linie Sálih Arúrí, kterého Izrael považuje za zločince a obviňuje ho, že stál za útoky proti Izraelcům.
Arúrí v hierarchii Hamasu povýšil v roce 2017 v době, kdy se hnutí snažilo po dlouhém rozkolu opět sblížit se šéfem palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem, dnešním prezidentem Palestiny. „Dvacet tři let věznění a vyhnanství neoslabilo rozhodnost 51letého vůdce Salíha Arúrího,“ uvedl při jmenování Arúrího web Palestinské informační centrum.
Arúrí se přihlásil k odpovědnosti za únos a zavraždění tří izraelských studentů v červnu 2014 na Západním břehu Jordánu. V té době byl v Istanbulu. Tento zločin se následně stal roznětkou odvetných akcí Izraele, jež vyvrcholily padesátidenní válkou v Pásmu Gazy.
Šéfem Hamásu v samotném Pásmu Gazy zvolen v březnu na 4 roky Jahjá Sinvár. Vysoce postavený představitel Hamásu Básim Naím potvrdil, že Sinvár porazil při hlasování Nivára Avadalláha, který je jedním ze zakladatelů hnutí a je více spjat s politickými lídry hnutí, zatímco Sinvár má více vazby na militantní křídlo.
Sinvár, který je bývalým členem ozbrojeného křídla Hamásu, strávil více než 20 let v izraelském vězení poté, co byl shledán vinným z vraždy dvou Izraelců. Propuštěn byl v roce 2011 v rámci výměny vězňů. Nadále je úzce spjat s ozbrojeným křídlem hnutí a opakovaně podporoval konfrontační přístup k Izraeli.
Palestinci v ulicích oslavili uzavřené příměří s Izraelem (21. 5. 2021) | Reuters
Boje začaly 10. května po nepokojích v Jeruzalému. Hamás vypálil na Izrael přes 4000 raket a Izraelci tvrdí, že zničili velkou část infrastruktury této radikální organizace včetně stovky kilometrů tunelů. O příměří se zasloužily vyjednávači z USA a Egypta, který na místo poslal dvě delegace monitorovat dodržování klidu zbraní.
Americký prezident Joe Biden řekl, že chce pomoci při organizaci rekonstrukce Gazy. Jediná možnost pro Izraelce a Palestince je podle něj dvoustátní řešení jejich sporu, tedy vytvoření Palestiny vedle Izraele.
Boje nepřežilo přes 250 lidí, především Palestinců. Asi 100.000 jich uprchlo z domovů. Podle Dětského fondu OSN (UNICEF) nemá až 800.000 ze dvou milionů obyvatel Pásma přístup k pitné vodě z vodovodního řadu.
Konvoje nákladních aut s potravinami, palivem, léky a zdravotnickým materiálem proudí do Gazy přechodem Kerem Šalom. Mluvčí Světové zdravotnické organizace (WHO) Margaret Harrisová řekla, že zdravotnická zařízení v Gaze jsou zahlcena ošetřováním raněných, jichž je přes 1900.
Agentury OSN, mezi nimi ta pro pomoc palestinským uprchlíkům (UNWRA), poukázaly na to, že je třeba pomoci nejprve lidem, kteří odešli z domovů. Je na to zapotřebí 38 milionů dolarů (794 milionů korun).
Podle ministerstva bytové výstavby v Gaze bylo při bombardování poškozeno mnoho obytných domů a 1800 bytů je neobyvatelných. Samíra Abdalláhová Násirová řekla, že při izraelském náletu byl zasažen i dvoupatrový dům, kde bydlela její rodina. „Jsme zpátky, ale nemáme se kam posadit, není tady voda, elektřina, nemáme postele, nic. Vrátili jsme se do naprosto zničených domů,“ citovala ji agentura Reuters. Záchranáři se snaží prohledávat trosky a pátrají po případných přeživších.
Z krytů mohli v pátek po mnoha dnech vyjít také Izraelci v komunitách na jihu, které byly palestinskou palbou nejvíc ohrožené. Přesto jsou mnozí z nich přesvědčeni, že boje měly pokračovat. Dan Kiri z Ašdodu řekl, že se mělo bojovat, dokud Hamás nebyl zcela zničen. „Je to jenom otázka času, kdy začne další operace proti Gaze,“ prohlásil.
Izraelské údery v Gaze. | Reuters
7°C
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.