Levně do Asie či USA? Dříve populární aerolinky se vrací, mohou ale lidi pěkně napálit
Nízkonákladové aerolinky jako Ryanair, EasyJet či WizzAir se už dlouho těší oblibě Evropanů. Tyto společnosti ale nabízejí lety jen na krátké vzdálenosti. Kdo se chce podívat dál, musí si připlatit… anebo ne? V tichosti začínají získávat na popularitě i společnosti, které nabízejí nízkonákladové lety na dlouhé vzdálenosti. Působí hlavně v Asii, ale stále častěji přidávají i trasy do Evropy.
Dříve byly oblíbené, ale covid do toho pomyslně „hodil vidle“. Nízkonákladové letecké společnosti zaměřující se na dlouhé lety. Označují se zkratkou LHLCC z anglického long-haul low-cost carriers a experti jim věštili, že z dlouhodobého hlediska nikdy nemohou uspět, jejich ekonomický model podle nich nedává smysl.
To proto, že aerolinky jako Ryanair vydělávají na kombinaci tří faktorů – velmi hustě umístěné sedačky, aby se do letadla vešlo co nejvíce lidí, rychlé otočky v destinacích, aby jedno letadlo stihlo co nejvíce cest a doplňkové služby. Díky tomu si aerolinky mohou naúčtovat menší částku. Zákazníci to přijímají, protože když někam letí jen necelé dvě hodiny, snížený komfort a absence většího servisu se dá přežít.
U dlouhých tras to ale podle některých názorů replikovat nelze. Hovořil o tom v roce 2020 například šéf Ryanair Michael O’Leary. Podle něj letadla na těchto trasách potřebují více času, než dokážou znovu vyletět, také si nemyslel, že u nich bude fungovat v takové míře prodej doplňkových služeb, aby dokázaly efektivně vydělávat.
Kdo a co nabízí
Přesto se zdá, že se to některým společnostem v posledních letech daří. Nejpopulárnější je v současnosti aerolinka Scoot, dceřiná společnost Singapore Airlines. Čtyři roky po sobě vyhrála cenu pro nejlepší LHLCC na světě a stabilně roste, v roce 2023 zažila 27procentní nárůst v počtu pasažérů. Strategie? Agresivní vymáhání doplňkových služeb.
V ceně letenky totiž máte jen příruční zavazadlo do 10 kilogramů, druhou menší tašku a to je vše. Televizní obrazovku a zábavní systém v sedadle nečekejte, v základní ceně není ani jídlo. Stravu si musíte zaplatit, pokud nechcete být 12 hodin o hladu, protože přinášení vlastního jídla je zakázané. Platí se i za WIFI a využívání zásuvek.
Částka je ale menší. Scoot již začal létat do Evropy, ze sousední Vídně létá do Singapuru, zpáteční letenka se dá pořídit i za 11 300 korun. Nově také začal nabízet trasu z Atén do Asie.
Další nízkonákladovou aerolinkou, nabízející dlouhé trasy, které se daří, je AirAsia X. Své základny má v Kuala Lumpur, Bangkoku a na Bali. Loni se chlubila 90procentním nárůstem v počtu zákazníků a 66procentním nárůstem v tržbách. Daří se jí dokonce tolik, že také expanduje do Evropy, od listopadu začne z Kuala Lumpur létat do Istanbulu.
Asijských příkladů je více, existují ovšem i evropské. Vlastní LHLCC má například Francie, aerolinka se jmenuje French Bee a také o sobě tvrdí, že je výdělečná. Rovněž u ní platíte prakticky za vše, v ceně je jen příruční zavazadlo. Nabízí nicméně jednosměrnou letenku z Paříže do New Yorku od 4700 korun.
Zmínit lze i aerolinku Level, rovněž podle svého majitele, International Airlines Group (IAG), mírně výdělečnou. Její základna je v Barceloně a létá mimo jiné do Bostonu, Los Angeles, Miami či New Yorku. Stejně jako u ostatních si u ní připlatíte za všechno kromě příručního zavazadla. Z Barcelony do New Yorku tu ale seženete jednosměrnou letenku od 3 253 korun.
Ve výsledku tak záleží, zda je člověk ochoten překousnout nižší komfort a případně si zaplatit doplňkové služby. Ne vždy jsou poplatky za všechny služby jasně uvedeny, je třeba trochu hledat, navíc každá společnost si účtuje poplatky jinak. Letenky se ale levněji sehnat dají a růst společností ukazuje, že zájem lidé mají. Alespoň zatím.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.