Nadchází boj o Františkův liberální odkaz: Zvrátí konzervativní kardinálové jeho úspěchy?
Papež František (†88) se v posledním měsíci, kdy se mu horšil zdravotní stav, rozhodl dotáhnout některé své důležité iniciativy a jmenovat do klíčových funkcí spřízněné osobnosti. O jeho odkaz se však nejen při volbě nového papeže svede lítý boj. Konzervativci si už brousí nože, píše deník Politico.
František pokračoval v duchu progresivních ambicí Druhého vatikánského koncilu, který se v 60. letech snažil přiblížit církev liberálním revolucím oněch časů. Vyzařoval poselství tolerance, hájil migranty a ostře kritizoval excesy kapitalismu. Od svého nástupu do úřadu v roce 2013 se snažil o větší inkluzivitu církve a otevřel klíčové funkce ženám a osobám LGBT+. Podle četných liberálů však neudělal dost – a naopak v konzervativních kruzích si vypěstoval silnou opozici, zejména ve Spojených státech.
Ještě než byl hospitalizován, 6. února prodloužil funkční období italského kardinála Giovanniho Battisty Re na pozici děkana kardinálského kolegia, což je funkce, která bude dohlížet na některé přípravy konkláve, tajného shromáždění rozhodujícího o výběru nového papeže. Tento krok kontroverzně obešel plánované hlasování vrcholných kardinálů o příštím děkanovi; měl podle zdrojů deníku Politico zajistit, aby se konkláve odehrálo podle Františkova přání.
Re, dlouholetý vatikánský operátor, je příliš starý na to, aby se sám konkláve od 7. května zúčastnil a o novém papeži hlasoval - od roku 1970 platí věkový strop 80 let. Přesto bude klíčovou postavou v diskusích za zavřenými dveřmi, které se často konají před shromážděním. Že František vybral za děkana právě jeho namísto některého mladšího kandidáta, naznačuje, že si chtěl v této roli ponechat spřízněnou osobnost, která by hájila jeho odkaz, uvedl jeden ze zdrojů. „Příprava na konkláve je důležitější, protože právě tam probíhá lobbování,“ uvedla tato osoba.
Výrazně ovšem František promluvil i do složení kardinálského sboru, ze 135 volitelů (mladších 80 let) jich jmenoval 110. „V průběhu let dramaticky změnil geografické rozložení duchovenské elity. Mnozí z nich pocházejí z mimoevropských zemí,“ připomnělo Politico. „Zasvěcenci Říma však varují, že to není zárukou jejich podpory Františkových vizí po jeho odchodu, protože vatikánská spojenectví zřídkakdy přežijí přechod na nového pontifika.“
Františkovi se do jisté míry podařilo nabourat tisíciletou strukturu církve a zpřístupnit vysoké vatikánské úřady ženám a laikům. Dokonce jmenoval jeptišku, sestru Raffaellu Petriniovou, první ženou v čele vatikánského městského státu (governatorátu).
František se nezdráhal jít do ideologických sporů, pod maskou vlídnosti se nezřídka skrývaly ostré výpady. A někdy je ani moc nemaskoval, například ve svých pamětech Naděje (vyšly letos v lednu) napsal, že pompézní prelátské róby, jaké někteří nejvyšší církevní představitelé oblékají, maskují „duševní labilitu a emoční deviaci“. Strefoval se tím mj. do de facto lídra amerických církevních konzervativců, jímž byl kardinál Raymond Burke, častý Františkův kritik. Církev pod jeho vládou označoval za „loď bez kormidla“. Ovšem nešlo tu jen o slovní přestřelky, papež ho odstavil z vatikánské funkce i ze služebního bytu v Římě.
Na svých ideologických pozicích František pevně stál do posledních chvil. „Ještě pár týdnů před svou smrtí dělal papež František to, co mu jde nejlépe: Rozčiloval konzervativce. V mimořádném vystoupení v polovině února papež zahájil čelní střet s novou americkou administrativou, když plány prezidenta Donalda Trumpa na deportaci milionů migrantů bez dokladů označil za ‚porušení důstojnosti‘ a viceprezidenta JD Vance obvinil ze zneužití nejasného teologického termínu,“ připomněl deník Politico. „Byl to typický Františkův krok: impulzivní, instinktivně ochraňující chudé a bezbranné a nezatížený teologickým žargonem. Byl však také ukázkou papežova odhodlání vzdát se diplomatické zdvořilosti a v době rostoucí roztříštěnosti zaujmout rozdělující a otevřený přístup.“
Ježíš byl migrant!
„Boží Syn, který se stal člověkem, se také rozhodl prožít drama přistěhovalectví,“ zmínil papež v dopise americkým biskupům migrantskou zkušenost Ježíše Nazaretského. „Starost o osobní, komunitní nebo národní identitu vedle těchto úvah snadno zavádí ideologické kritérium, které deformuje společenský život a vnucuje vůli nejsilnějšího jako kritérium pravdy,“ vytkl nepříliš skrytě nové americké vládě.
Dopis nejen rozzuřil Bílý dům, také eskaloval napětí - a boj o Františkovo nástupnictví může být výhledově o to zpolitizovanější. „Už ovlivnili evropskou politiku, neměli by problém ovlivňovat konkláve,“ řekl pro Politico jeden blízký pozorovatel vatikánské politiky na adresu Trumpovy administrativy. „Možná hledají někoho méně konfrontačního.“
Tak jako tak, většinu dramat Františkova papežství vnímají hlavně elity. V okamžiku svého úmrtí měl u 1,4 miliardy katolíků po celém světě popularitu, jakou mu může závidět většina politiků, uzavírá Politico.
Pro nevěřící se nic nezmění, církev si homosexualitu, pedofilii a zneužívání ministrantů zachová i konzervativně, "k obratu svému".