Zákulisní intriky o nástupnictví papeže: František oslabil vlivné kliky kardinálů
Ač papež František (88) vážně stůně, ještě není mrtvý a rezignovat prý také nehodlá. Přesto se za zavřenými dveřmi řeší, kdo by jej mohl nahradit. Jestliže však dříve býval výběr hlavy římskokatolické církve záležitostí vlivných klik kardinálů, kteří se navzájem docela dobře znali, poslední dobou to platí stále méně a zrovna František vrchními patry církve dost zamíchal.
K 22. lednu 2025 bylo kardinálů 252, z toho 138 s volebním právem (kritériem je stáří maximálně 80 let). Drtivou většinu z volitelů - 110 - jmenoval kardinály František. Tak velký podíl podle agentury AP prakticky zaručuje, že následující papež bude buď přímo z řad Františkových kardinálských kandidátů, nebo se bude muset opírat o jejich hlasy.
Neznamená to však nutně, že by se shodli na pokračování jeho linie. Spíše se ukazuje být pravidlem, že se střídají papeži různě zaměření.
Veřejně se kardinálové nechtějí vyjadřovat, koho by si představovali za Františkova nástupce - ač těžko popřou, že ve dnech, kdy se modlí za jeho zdraví, o této otázce přemýšlejí. Média pak v takových dobách spekulují o možných kandidátech - tzv. papabili.
Díky zvláštnostem Františkovy vlády by se podle pozorovatelů mohlo jednat o jeden z nejnepředvídatelnějších zápasů o papežské nástupnictví v živé paměti - ne-li vůbec v historii katolíků.
Zákulisní dohody
Typická představa konkláve, kdy se kardinálové tísní v Sixtinské kapli odříznuti od okolního světa, dokud nevypustí z komína bílý kouř na znamení dohody, zahrnuje intrikující frakce a agresivní tajné lobbování před vlastní akcí i během ní, píše deník Politico. Ačkoli tento systém stále do značné míry funguje, soudržnost kardinálského kolegia František do značné míry narušil, když za svého pontifikátu omezil možnosti kardinálů vzájemně se poznávat, a tím i konspirovat, líčí pro Politico Miles Pattenden, církevní historik z fakulty historie Oxfordské univerzity.
Tradičně bývala většina kardinálů z Itálie, respektive Evropy, tím však první papež z Nového světa (František, totiž Jorge Bergoglio, je z Argentiny, byť paradoxně také italského původu) silně zamíchal. Ze 138 kardinálů mladších 80 let, tedy hlasujících, je 73 mimoevropských. Včetně z odlehlých končin jako Mongolsko či Konžská demokratická republika. Za důvod papež uváděl potřebu reflektovat měnící se složení katolické církve, ale podle Pattendena se v tom skrývá i strategický prvek. „Byl to chytrý způsob, jak zajistit, aby se kardinálové navzájem tak dobře neznali, aby si nevolali, aby se v běžných záležitostech tolik nestýkali,“ argumentuje historik. Navíc už na počátku svého pontifikátu František také pobouřil mnoho kleriků zrušením pravidelných zasedání kardinálského kolegia, tzv. konzistoře, a marginalizoval kdysi mocné kardinály ze Spojených států.
V dnešní době jsou kardinálové „velmi izolované, osamělé bytosti, jako velryby v hlubinách ... A mnozí z nich také věří v Boha, takže jsou paranoidní mluvit nahlas,“ řekl sarkasticky jeden dobře informovaný vatikánský úředník pro Politico.
Jedna úzká a vlivná skupina kardinálů zůstává, tzv. kuriální kardinálové - ti sídlí v Římě (Vatikánu), zpravidla vedou některý z orgánů kurie, v podstatě vlády Svatého stolce. Mnozí z těchto kardinálů byli vybráni pro svou loajalitu (alespoň navenek), ale jejich zdánlivě jednotná fronta kolem papeže skrývá divoké ideologické rozdíly, jak tvrdí jedna osoba obeznámená s Františkem a jeho úzkým okolím. Mnoho z těchto kardinálů se navzájem aktivně nesnáší, dodala tato osoba, a v okamžiku, kdy papež zemře, se pravděpodobně rozhoří ostré boje mezi liberály, německými reformátory, progresivisty a zakuklenými konzervativci.
Během konkláve se musejí shodnout dvěma třetinami hlasů, hlasují čtyřikrát denně, dokud ke kompromisu nedojdou.
„František kolem sebe centralizoval autoritu natolik, že bude velmi zajímavé sledovat, jaká bude mocenská dynamika, až odejde,“ řekl jeden z blízkých pozorovatelů vatikánské politiky. Na jedné straně stojí Františkovi pokrokáři, kteří chtějí církev modernizovat, na straně druhé konzervativní tradicionalisté, kteří se obávají přílišného posunu v otázkách kapitalismu, homosexuality, potratů a role žen v církvi.
I dlouholetý analytik vatikánských záležitostí Andrea Gagliarducci upozorňuje, že konkláve bude velkým rébusem. „Papež František jmenoval mnoho kardinálů, ale to nutně nezajistí kandidáta podobného Františkovi. Skupiny se nějakým nepředvídatelným způsobem rozdělí, protože mluvíme o skupině starých lidí v ústraní bez spojení s vnějším světem,“ cituje ho Politico. „V tu chvíli se může stát cokoli. Budou hledat někoho, komu mohou důvěřovat, někoho dostatečně mírného, aby se jich všech nezbavil. Většina úvah však bude pragmatická, nikoli ideologická.“
Z neznámého důvodu "křižáci" nemusí platit daně z majetku a nemovitostí.