500 dní brutálního mučení Hamásem: Jakoby rukojmí pustili z koncentráku
Další výměna rukojmí mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás otřásla civilizovaným světem. Zajatci, kteří strávili přes 16 měsíců v podzemí Gazy, vyšli na svobodu ve strašlivém stavu. Těla zbídačená na kost, oči plné utrpení. „Dusili je, svazovali, dávali jim roubíky do úst, věšeli je hlavou dolů a pálili rozžhaveným železem,“ uvedla izraelská stanice Kan 11.
Prvními propuštěnými izraelskými muži jsou Ohad Ben Ami (56), Or Levy (34) a Eli Šarabi (54), pro které byl život v podzemních děrách Hamásu čisté peklo. Hamás držel rukojmí v těsných, temných prostorách, kde se nedalo ani postavit. Bez přístupu k čisté vodě a s minimem jídla den za dnem slábli. „Chovali se k nám jako ke zvířatům,“ popsali podle reportáže britského deníku DailyMail. „Po několika dnech hladovění nám hodili plesnivý pita chléb, který jsme si museli mezi sebou rozdělit,“ vypověděl jeden z nich.
Pět set dní hladu, strachu a bolesti
Každý den přicházel strach z dalšího mučení. Svazování, pálení, dušení, bití. „Celou dobu jsem byl v řetězech. Před propuštěním jsem se musel učit znovu chodit,“ popsal Or Levy, který v zajetí zhubnul 20 kilogramů. „Celou dobu jsme byli bosí a neměli ponětí, zda je den nebo noc. Jeden z dalších vězňů zkolaboval, mysleli jsme, že je mrtvý.“
První jídlo po roce a půl
Jediné pořádné jídlo za téměř 500 dní? Až těsně před předáním, aby se při přehlídce nezhroutili před kamerami. A zatímco Izrael dostal domů tři zbědované civilisty, Hamás na oplátku získal 183 palestinských kriminálníků.
Nejhorší rána: Smrt rodiny
Nejhrůznější moment přišel však až po propuštění. Eli Šarabi musel na kamerách předvést divadlo a z Hamásem předepsaného prohlášení předčítat díky za »šťastný návrat« k manželce a dcerám. „Kde je má rodina?“ ptal se okamžitě po předání do rukou izraelských složek. Od psychologa IDF se však dozvěděl krutou zprávu: manželku a obě děti teroristé zabili spolu s dalšími 1200 lidmi už 7. října 2023, když se skrývaly v domácím úkrytu v jejich domě v kibucu Beeri.
Životní lásku zavraždil Hamás také Levymu. Sladkobolným momentem tak bylo setkání s tříletým synkem Almogem, jenž i přes nekonečné odloučení tatínka poznal. „Tati, dostat se zpátky ti trvalo strašně dlouho,“ řekl synek zbědovanému otci, který mohl konečně svého potomka pevně obejmout. Maminku Einav budou teď už oplakávat společně.
Kolik dalších už se nevrátí?
Stav propuštěných mužů více než cokoliv jiného připomínal oběti nacistických koncentračních táborů. Představitelé Izraele se tak obávají nejhoršího – další rukojmí mohou být v ještě horším stavu, pokud vůbec žijí. A šance, že by se všichni unesení vrátili živí, se s každým uplynulým dnem dál vzdaluje.
