Proč byl íránský prezident zván Řezníkem z Teheránu? Má na rukou krev stovek žen

Raísí udělal kariéru v justici – coby prokurátor nové Íránské islámské republiky. Získal si důvěru nejvyššího vůdce ájatolláha Chomejního, roku 1988 měl významnou roli v největší krutosti jeho režimu - vlně masivních poprav disidentů a válečných vězňů. Odhady se různí, během pár měsíců zemřelo podle různých zdrojů 2500 až 30 tisíc lidí – desetinu z toho představovaly ženy. Všichni bez řádných soudů, v rozporu s mezinárodními úmluvami, jež Írán podepsal.

Teherán masakry dodnes popírá, jenže v jednom z vrcholných představitelů režimu se hnulo svědomí a veřejně je oznámil a kritizoval. Nejpřednější islámský učenec v zemi Ájatolláh Hosejn Alí Montazerí měl být nástupcem Chomejního (tím se pak stal Alí Chameneí, žák Montazerího), ale svou roli ztratil po roztržkách s Chomejním – včetně právě kvůli jeho nařízení popravit spousty odpůrců náboženského režimu.

V tu dobu byl Raísí zástupcem prokurátora hlavního města Teheránu, pročež zasedal v improvizovaných „výborech smrti“. Čtveřice potentátů roku 1988 zběžně prohlížela složky vězňů, mnoho z nich promptně poslala na smrt. Věšeli je hromadně, někde místo šibenic použili jeřáby.

„Tisíce politických disidentů byly systematicky vystaveny násilnému zmizení v íránských vazebních zařízeních po celé zemi a mimosoudně popraveny na základě příkazu vydaného íránským nejvyšším vůdcem a realizovaného ve všech věznicích v zemi,“ popsala mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International. „Mnoho z těch, kteří byli během této doby zabiti, bylo v průběhu procesu mučeno a podrobeno jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu.“

Někteří patřili do exilové levicové organizace Lidoví mudžáhedíni – během íránské islámské revoluce stáli po boku Chomejního islamistů, po změně režimu se však zase rozkmotřili a na Írán útočili z území nepřátelského Iráku. Další popravení však patřili k nenásilným levicovým hnutím, ty režim zavraždil prostě proto, že nebyli muslimové. V tomto případě to ženy měly lehčí, podle výkladu kleriků totiž nejsou plně odpovědné za své činy – a tak nevěřící vyvázly spíše s bičováním.

Generální prokurátor a šéf justice

Za svůj podíl si Raísí na západě vysloužil přízvisko „Řezník z Teheránu“. I ve svých pozdějších funkcích měl jistý podíl na krutých popravách a násilných úmrtích mnoha žen a dívek.

„V následujících desetiletích, kdy postupně stoupal v justici a zastával klíčové funkce, jako je zástupce šéfa justice a generální prokurátor, se přímo podílel na dalších zločinech, včetně potlačení protestů v roce 2009, následných poprav disidentů a stovek dalších poprav,“ shrnuje Mahmúd Amírí Mokaddam, šéf exilové neziskovky Iran Human Rights. „Za dva roky v pozici šéfa justice byl odpovědný za popravy víc než 400 lidí, včetně politických disidentů, nejméně sedmi nezletilých, 25 žen a také jednoho muže za konzumaci alkoholu.“

Žádná země na světě nepopravuje tolik žen jako Írán – od roku 2010 přinejmenším 220, deset z toho letos, uvádí web Iran Human Rights. A celkově počty popravených v letech, co byl Raísí prezidentem, každoročně stoupaly – 246 popravených roku 2020, v první rok jeho vlády (2021) už 290, nejméně 553 roku 2022 a toho dalšího 853. Letos bylo zatím vykonáno nejméně 230 trestů smrti.

Jednou z popravených byla roku 2004 Átefa Sahálehová (†16). Dívku roky znásilňoval ženatý taxikář, následně za to byla zatčena a obviněna z mimomanželského pohlavního styku. Ve vězení ji k tomu mučili a znásilňovali bachaři, jak psal deník Guardian. A když viděla, že před konzervativním soudcem nemá šanci, sundala si na protest hidžáb a po soudci hodila boty, což je v muslimských kulturách gesto naprostého pohrdání. Odsoudil ji k smrti, týden nato ji oběsili.

Popravena za obranu před znásilněním

Podobný osud měla Rejhána Džabbáriová (†26). Roku 2007 (tehdy byl Raísí náměstkem šéfa íránské justice) se bránila znásilnění nožem – násilník vykrvácel. Dva roky poté soud vyslovil ortel: Trest smrti. Roky se poprava odkládala, v říjnu 2014 (to už byl Raísí generálním prokurátorem) nakonec přece jen proběhla.

„Jedná se o další krvavou skvrnu na íránské historii lidských práv,“ citovala katarská televize Al Džazíra Hassíbu Hadždž Sahrávíovou z Amnesty International. „Je tragické, že tento případ není zdaleka ojedinělý. Írán opět trval na uplatnění trestu smrti navzdory vážným obavám o spravedlivý průběh procesu.“

Mahsá Amíníová bez hidžábu

Další umírají kvůli brutalitě režimních „mužů zákona“. Tak jako Mahsá Amíníová (†22) v září 2022. Mladou Kurdku na návštěvě Teheránu zatkla mravní policie, že neměla náležitě zakrytou hlavu hidžábem. Svědkyně zadržené spolu s ní popsaly, že dostala surový výprask. Lékařská pomoc dorazila pozdě a dívka zemřela na krvácení do mozku.

Napříč Íránem se vzedmula masivní vlna protestů proti takové brutalitě. Raísí, už v roli prezidenta, pověřil ministra vnitra, ať pečlivě její smrt prověří. Na oficiálním výkladu to nic moc nezměnilo, podle reportu měla prý mozkové poškození po operaci v osmi letech, což její rodiče popírali.

Policie se protesty snažila mnohde surově potlačovat, včetně střelby. Za několik měsíců bylo při nepokojích zatčeno skoro dvacet tisíc lidí a 551 (včetně 68 nezletilých) zabito, uvádí Iran Human Rights. „Íránské úřady vedou masivní útok na lidská práva žen a dívek,“ konstatovala Amnesty International rok od smrti Amíníové. „Spáchaly spoustu zločinů proti mezinárodnímu právu, aby vymazaly jakékoli ohrožení jejich moci. Zahrnují stovky nezákonných zabití; mimosoudní popravy sedmi protestujících; rozšířené mučení, včetně znásilňování; rozšířená šikana rodin obětí, jež volaly po pravdě a spravedlnosti; i represe vůči ženám a dívkám vzdorujícím diskriminujícím zákonům o povinném zahalování.“

Íránský prezident Raísí (†63): Odpůrce Západu a „řezník“, který mučil těhotné a popravoval vězně

Podobně zahynula v říjnu 2023 Ármítá Kerávandová (†17). V metru ji podle svědků inzultoval a napadl příslušník mravní policie za to, že neměla zakryté vlasy. Po ráně do hlavy upadla do bezvědomí, po pár týdnech lékaři konstatovali smrt. Podle Amnesty International se pak režim všemožně snažil vinu mravní policie zakrýt, například manipulací záběru bezpečnostní kamery.

„Íránský lid doufal, že ho uvidí v rukách spravedlnosti, že uvidí, jak bude žadonit o zproštění viny,“ komentovala prezidentovu smrt pro Rádio Farda Širín Ebádíová, íránská disidentka oceněná Nobelovou cenou míru. „Tak snadnou smrt si nezasloužil.“