Válka na Ukrajině se vleče, EU potřebuje Čínu stále víc. Je to riziko?
Ruská invaze na Ukrajinu má řadu nezamýšlených důsledků. Před rokem se zrovna nečekalo, že se čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi budou dvořit vrcholní evropští představitelé. Vzhledem k tvrdému postoji Evropské unie k Rusku by člověk čekal, že zaujme podobně pevnou pozici vůči nejdůležitějšímu spojenci Kremlu, píše v analýze CNN.
Ve čtvrtek se francouzský prezident Emmanuel Macron postavil vedle čínského kolegy – který neodsoudil válku Vladimira Putina a ještě potvrdil „partnerství bez hranic“ mezi Ruskem a Čínou – a prohlásil: „Vím, že se na vás mohu spolehnout, že přivedete Rusko k rozumu a všechny zpět k jednacímu stolu.“
Vztahy mezi Čínou a EU se poslední desetiletí ubíraly zvláštní cestou. V roce 2020 uzavřely po letech jednání investiční dohodu, jež je ovšem v současnosti u ledu. Například proto, že EU označila Čínu za systémového rivala. V prosinci 2020 také Evropský parlament přijal usnesení pod názvem Nucená práce a situace Ujgurů v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Mj. v něm vyjádřil znepokojení „stále represivnějším režimem, kterému čelí mnohé náboženské a etnické menšiny, zejména Ujguři a Kazaši, který poškozuje jejich lidskou důstojnost i jejich práva na svobodu kulturního projevu a náboženského vyznání, slova a projevu a pokojného shromažďování a sdružování“.
Čínské sankce na evropské politiky
Čína reagovala uvalením sankcí na pět europoslanců a dalších politiků z evropských zemí. Poslední více než dva roky tak jsou čínsko-evropské vztahy dost chladné; nepomohla ani pandemie koronaviru, jež znemožnila osobní setkávání na různých úrovních a příležitostech.
Některé země sedmadvacítky to dost znepokojilo – vidí dobré hospodářské vztahy s Čínou za klíčové pro evropské ambice hrát velkou roli ve světovém dění. V Bruselu se tomu říká poněkud ošklivě „Strategická autonomie“; hovoří o nezávislé geopolitice EU, o postavení třetí supervelmoci, zkrátka aby Evropu nedrtilo podřízené postavení mezi Čínou a Spojenými státy.
Jiné země, typicky ty postkomunistické na východě EU, jsou tradičně skeptické k takovému odstupu od USA, naopak je (skrze NATO) považují za klíčového ochránce evropského území.
Před cestou do Pekingu předsedkyně Evropské komise von der Leyenová Čínu kritizovala – jak je „doma stále represivnější a ve světě stále asertivnější“. Je podle ní zřejmé, že doba reforem v Číně skončila a že přednost před mezinárodní spolupráci tam teď má národní bezpečnost, v rámci čehož se Peking snaží vytvářet svět, v jehož bude středu. Ani to však podle vrchní eurokomisařky není důvodem se od Číny odstřihnout, k čemuž směřují Spojené státy – jen je potřeba snižovat rizika plynoucí z vzájemných vztahů.
„Naše setkání s prezidentem Sim je příležitost věnovat se nerovnováhám v našich hospodářských vztazích a podívat se na spolupráci na palčivých globálních tématech jako ruská válka a globální změny klimatu,“ tweetovala von der Leyenová z návštěvy. „Čína a EU mají povinnost udržovat a prosazovat mezinárodní řád založený na pravidlech.“
„Nejsme v geografické, ekonomické či strategické pozici, abychom mohli dělat to co USA. Nemůžeme se zároveň odvrátit jak od Ruska, tak od Číny,“ vysvětlil pro CNN jeden evropský diplomat. Například kvůli energetickým otázkám – Evropa se snaží snižovat emise skleníkových plynů a závislost na ruských fosilních palivech. „Znamená to rychle zajistit levné solární panely. Kdo vyrábí solární panely? Čína,“ dodal diplomat.
„Nikdo není naivní a nemyslí si, že bychom měli otevřít stavidla čínským technologiím,“ uvedl další. „Ovšem máme-li dosáhnout našich dlouhodobých cílů, včetně pozice geopolitického hráče, který dokáže ovlivňovat Čínu, potřebujeme silnou ekonomiku. Naše geopolitická hodnota je nulová, pokud se našemu hospodářství nedaří.“
Čína Evropu potřebuje
V Evropské komisi to tak černě nevidí. „Ano, některé věci bez Číny nedokážeme, zvláště v otázkách změn klimatu,“ uvedl pro CNN důvěrně vysoký představitel unijní exekutivy. „Ale Čína potřebuje EU víc, než potřebuje Rusko.“ Podle Komise prý Peking podporuje Moskvu hlavně z vnitřních důvodů, pro domácí publikum – zkrátka aby ukázal, že podporuje nezápadního spojence, zemi mimo NATO. V dlouhodobém horizontu však čínským představitelům víc půjde o spolupráci se Západem.
„Moc Číny tkví v jejím hospodářství. S EU obchoduje víc než s Ruskem. Viděli, jak ochotně jsme uvalili sankce proti Rusku, a něco takového si nepřejí. Rovněž si Čína přeje být vnímána jako odpovědná globální velmoc a ne jako taková, které jde o rozvrácení světového řádu. Tato kombinace faktorů je pro nás příležitostí,“ dodal eurobyrokrat.
„Všichni Macronovu cestu podporují a souhlasí, že vztahy s Čínou musíme spravit, ale jsme nervózní, kam to vše povede a co Čína udělá v kontextu Ukrajiny,“ má obavy vládní představitel jednoho vlivného státu EU. „Máme problém s Ruskem a budeme ho mít po další generace. Pokud se k tomu přidá problém s Čínou, geopoliticky to nezvládneme.“
A takto to vidí i „jestřábi“, země k nedemokratickým režimům kritické. Pragmaticky zkrátka nyní nelze Čínu odstřihnout, vyjádřili se pro CNN tři diplomaté z těchto zemí. Teď bude podle nich potřeba vynaložit veškeré úsilí k přesvědčování Číny, aby nepřekročila červené linie – zejména nezačala vyzbrojovat Rusko.
Od Číny se Evropa nehodlá odstříhávat, jako k tomu míří USA; ale uvědomuje si, jak nezdravá může být závislost na mnohých dovozech. „Myslím, že pro tuto chvíli je strategií Evropské unie diverzifikace. Od Ruska má lekci, že nemůžete spoléhat na jediného dodavatele,“ komentoval pro CNN Ricardo Borges de Castro z think-tanku European Policy Centre.
„Ruský útok na Ukrajinu značí konec éry po studené válce a začátek utváření nového světového řádu,“ prohlásil bývalý finský premiér a ministr zahraničí i evropských záležitostí Alexandder Stubb. „Pokud v něm chce Evropa hrát důležitou roli, musí zůstat co nejblíže k USA, ale neodstřihnout se od Číny.“
Dobrej Macron,držím mu palce.