Hrůzostrašný okamžik vlády Alžběty II.: Při tragédii v roce 1966 zemřelo 116 dětí

Podle všeho se dalo tragédii zabránit, protože již v roce 1963 se horníci obrátili na společnost National Coal Board, která vlastnila doly po celé Anglii s tím, že mají obavy o stabilitu vstupní výsypky. V dopisech, na které nikdy nikdo neodpověděl, místní vyjádřili obavy o bezpečí města.

V následujících letech obyvatelé upozorňovali, že důlní výsypka se pohybuje směrem k městu a v ohrožení je hlavně škola. Rodiče požadovali v petici přesun školy, ředitelka Anna Jenningsová sice petici předala příslušnému úřadu, nikdo ji však nikdy neprojednal.

Pak přišel osudný 21. říjen 1966. Ráno vydatně pršelo, byla cítit vlhkost a panovala malá viditelnost. Rodiče se vydali do práce a děti do školy. Druhý den měly začít podzimní prázdniny. Horníci si už ráno všimli, že vrch se začíná posouvat, snažili se varovat obyvatele Aberfanu, bohužel nefungoval telefon. Když se rozhodli vydat do údolí, bylo již pozdě.

Jako by svět přestal existovat

K sesuvu přibližně 150 tisíc tun zeminy, bahna a důlního odpadu došlo v 9:14 místního času. Masa pohřbí základní školu a 19 obytných domů v okolí. Ředitelka Anna Jenningsová, která se snažila na nebezpečí upozornit, umírá ve své pracovně. Učitele Davida Beynona najdou později mrtvého s pěti dětmi v náručí. Z jeho třídy nepřežil nikdo. Jedna z duchapřítomných učitelek zachrání před jistou smrtí 21 dětí.

Pamětníci vzpomínají, že minutu po sesuvu nastala absolutní tma a ticho, „jako by svět přestal existovat“. Půl hodiny po tragédii začínají na místo přijíždět první záchranáři. Tragická bilance činila 144 mrtvých, z toho 116 dětí. Nejmladší oběti byly tři měsíce, nejstarší přes 80 let. Z pod hlíny se podařilo vyprostit 34 živých dětí.

Smrt Alžběty II. (†96): 4 dny bolesti a smutku! Kdo se klaněl rakvi a co se dělo mimo kamery

Královna litovala, že dorazila pozdě

Tragédie v Aberfanu je dodnes pro místní bolestným tématem, zejména kvůli tomu, že nikdo nebyl potrestán. Z tragédie dodnes lidé viní právě společnost National Coal Board.

Navíc se událost zapsala do vlády samotné Alžběty zejména tím, že do Aberfanu den po sesuvu přijel pouze její manžel princ Philip. Královna podle svědectví okolí odmítla v první chvíli na místo jet, protože by prý její přítomnost odvracela pozornost od záchranných prací. Za toto rozhodnutí si ale vysloužila velkou vlnu kritiky.

Do Aberfanu nakonec dorazila Alžběta II. až 8 dní po sesuvu. Promlouvala s pozůstalými a historikové vzpomínají, že jindy velmi odměřená a chladná královna při pohledu na devastující škody a slzy rodičů nedokázala skrývat svoje emoce a ve tváři se jí zračil velký smutek. Při své návštěvě obdržela i květinu, na které stál vzkaz: Od zbývajících aberfanských dětí.

Do Aberfanu se královna další roky vracela na pietní akce. Pokud nemohla, zastoupil ji její syn, princ Charles.

V roce 2002 Alžběta podle některých zdrojů prohlásila, že nejvíce za dobu své vlády lituje, že se do Aberfanu nevydala dříve.

Roční stávka horníků

Turbulentní období zažívala Anglie a s ní i její královna za vlády premiérky Margaret Thatcherové, přezdívané Železná lady. I když se obě ženy v médiích často o sobě vyjadřovaly s úctou, údajně mezi nimi panovalo velké napětí.

Zatímco královna se těšila oblibě, Thatcherová je dodnes nejméně oblíbenou premiérkou v dějinách Velké Británie. Bylo to právě kvůli její nekompromisní ekonomické politice. Když nastoupila Železná lady k moci, potýkala se Anglie s velkou inflací. Thatcherová zavedla celou řadu opatření, jejichž výsledkem byla velmi vysoká nezaměstnanost. Vše vyvrcholilo rozhodnutím uzavřít 20 ztrátových dolů, což vyvolalo odpor Odborového svazu horníků. Stávka trvala od roku 1984 až do roku 1985.

Královna Alžběta II. byla podle historiků znepokojena průběhem stávky a násilnostmi, které stávku provázely. Výsledkem byla prohra odborů, uzavření dolů a další doly se pak postupně uzavíraly během let. Spousta lidí tak přišla o práci.

Královna Alžběta II. hostila české prezidenty, premiéry i velvyslance. Co zažila v Praze?

Pokusy o atentáty v 80. letech

Britská královna čelila také pokusům o atentát, v roce 2021 úřady odtajnily, že v roce 1981 na ni chtěl spáchat na Novém Zélandu atentát sedmnáctiletý mladík. Ten na královnu vystřelil, ale byl naštěstí příliš daleko, a neměl tak šanci se trefit. 

Ve stejném roce, při slavnostním střídání stráží v Londýně, kdy Alžběta sama jela na koni, na ni další atentátník vystřelil 6 ran. Královna však prokázala, jak je dobrá jezdkyně, svého koně zvládla a pokračovala v jízdě.

V roce 1982 se královna probudila ve své ložnici v Buckinghamském paláci a zjistila, že není sama. Do paláce se vkradl Michael Fagan, překvapivě už podruhé. Při své předchozí návštěvě ve zdech paláce vypil víno a také pojedl, než se opět nerušeně dostal ven. Podruhé se dostal až k samotné královně. Podle některých zdrojů královna zachovala klid a začala si s mužem povídat, dokud nedorazila ochranka. Ona sama se ale nikdy k vetřelci nevyjádřila, nepotvrdila, že si skutečně povídali. Sám Fagan řekl, že s královnou nemluvil, naopak mluvil s jejím komorníkem.

Po této události si však historikové všimli, že královna začala být více otevřená k veřejnosti a celá královská rodina se začala více angažovat v boji proti chudobě. A samozřejmě veškeré zabezpečení Buckinghamského paláce muselo projít velkou revizí.

Fagan nebyl nicméně poslední, kdo se pokusil do královského paláce vloudit. Během let se to podařilo např. odsouzenému vrahovi, muži, který uprchl z psychiatrické léčebny, do zahrad paláce pronikli i protijaderní aktivisté.