Od Krymu po válku: Jak se Rusko roky snažilo zabrat nové území přes povstalce?

V Doněcku, Luhansku, Dněpropetrovsku a Charkově na východě Ukrajiny počátkem dubna 2014 začaly demonstrace proruských radikálů, které přerostly v potyčky s policií, okupaci správních budov a boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Následující den separatisté v Doněcku vyhlásili vlastní republiku.

V několika městech propukly bitky a přestřelky; na sérii útoků začaly reagovat ukrajinské policejní i armádní jednotky. V květnu 2014 v separatisty pořádaných referendech v Luhanské a Doněcké oblasti se většina obyvatel vyslovila pro nezávislost. Kyjev i západní země označily plebiscity za nelegální.

Macron „hasí“ hrozbu války: Biden s Putinem v zásadě souhlasili se summitem, řekl po hovorech

Bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko. | Reuters

Prezidentské volby na Ukrajině v květnu 2014 vyhrál podnikatel Petro Porošenko, který hned po nástupu do úřadu 7. června odmítl ruskou anexi Krymu z března 2014 a zdůraznil, že Ukrajina bude jednotným státem. V té době na východě Ukrajiny zuřily již dva měsíce boje mezi proruskými separatisty, podle Kyjeva podporovanými Ruskem, a ukrajinskou armádou, které v různé míře trvají dodnes.

V září 2014 na východní Ukrajině začalo platit příměří, takzvaná první minská dohoda, klid zbraní byl ale od počátku porušován. V únoru 2015 začalo platit další příměří. Druhá minská dohoda intenzitu bojů zmírnila, ale střílelo se dál.

Následovalo ještě několik dalších příměří, žádné se však nepodařilo zcela udržet a politické řešení konfliktu se prakticky nepohnulo z místa. Vztahy mezi Kyjevem a Moskvou jsou na bodu mrazu. Rusko-ukrajinské rozhovory o mírovém řešení konfliktu na východě Ukrajiny se vedly převážně v takzvaném normandském formátu, tedy za zprostředkování Německa a Francie.

Podle Kyjeva konflikt na Donbasu připravil o život 15 000 lidí (z toho zhruba čtvrtinu tvoří civilisté). Ukrajina přitom dlouhodobě obviňuje Rusko, že má v regionu své jednotky, což Moskva popírá. Rusko naopak viní Kyjev, že plánuje znovudobytí regionu silou, což pro změnu popírá Ukrajina. Podle mezinárodních organizací se bojů na straně separatistů účastní ruští vojáci „na dovolené“ a separatisté podle všeho dostávají z Ruska i zbraně.

Ruské jednotky v terénu u Bělgorodu. | Reuters

Rusko na začátku roku začalo soustřeďovat vojáky u hranic s Ukrajinou. Rozmístění desítek tisíc ruských vojáků poblíž východu, severu i jihu Ukrajiny vyvolávalo v Kyjevě a v západních metropolích obavy, které se nakonec potvrdily. Na hranicích Ukrajiny Rusko nakonec shromáždilo podle odhadů kolem 150 tisíc vojáků.

Rusko invazi zahájilo 24. února 2022. Od začátku Ruské jednotky útočily i z Běloruska, odkud vedou údery na Kyjev. K tvrdým bojům dochází i na východě Ukrajiny kolem města Charkov. A boje probíhají také na jihu, kde se Ruská armáda snaží obsadit přístav Mariupol a vede boje i o města Melitopol a Cherson.

ONLINE: Země NATO slíbily Ukrajině protivzdušné systémy. Rusové zaútočili na Oděsu

Doněcká a Luhanská oblast leží na samém východě Ukrajiny, dohromady mají zhruba 53 000 kilometrů čtverečních, tedy o něco více než Slovensko nebo zhruba jako české kraje v ČR nebo jako 70 procent rozlohy České republiky. Před konfliktem žilo v obou oblastech na 6,6 milionu lidí. Značnou část těchto oblastí (odhadem třetinu) ovládají proruští separatisté, kteří v nich vyhlásili samozvané státy, Doněckou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku.

Své domovy opustilo přes 1,5 milionu lidí, z nich kolem 900 000 uprchlo do zahraničí, většinou do Ruska. Podle organizací hájících lidská práva dochází na obou stranách konfliktu k mučení a vraždění civilistů.

Podněstří poněkud zamrzlo v čase. | Ruská armáda

Na území pod vládou separatistů podporovaných z Ruska žijí necelé čtyři miliony lidí, většinou ruskojazyčného obyvatelstva. Co do rozlohy se v roce 2014 od Kyjeva odtrhly menší části obou oblastí, na území ale žila většina obyvatel a jsou zde jak nejdůležitější sídla Doněck a Luhansk, tak hlavní část průmyslových podniků a těžebních zařízení v těchto regionech. Obě oblasti patřily k nejdůležitějším průmyslovým částem Ukrajiny, protože je zde již od sovětských časů zastoupen těžký průmysl a těžba rud a uhlí.

Obě samozvané republiky po jednostranném vyhlášení nezávislosti (Uznaly se původně jen navzájem a obě pak ještě uznala Jižní Osetie, která se v roce 2008 odtrhla od Gruzie po rusko-gruzínské válce o tuto zemi a kterou kromě Ruska uznávají pouze další čtyři státy) vytvořily soustátí Svaz lidových republik. Pro něj se později ustálil název Novorusko, který odkazuje na historické území na sever od Černého moře. Projekt konfederace byl ale v roce 2015 zmrazen. Bez výsledku dopadl i projekt státu Malorusko, který v roce 2017 vyhlásil tehdejší šéf doněckých separatistů Alexandr Zacharčenko.

Válka na spadnutí: Ukrajina v obklíčení, Putin oprášil i jaderné zbraně. Co na to USA a Čína?

Obě „republiky“ mají vlastní vládu i parlament, vlajku, pořádají volby a vydávají vlastní doklady. Počátkem roku 2017 ruský prezident Vladimir Putin platnost těchto dokladů pro Rusko potvrdil dekretem, což Kyjev označil za porušení mezinárodního práva a mírových dohod.

Jako měna se v obou republikách používá především ruský rubl.

S konfliktem souvisí případ malajsijského Boeingu 777, který se v červenci 2014 zřítil v oblasti kontrolované separatisty. Většina z 298 obětí byli Nizozemci. Letoun nejspíš sestřelila protiletadlová raketa; z katastrofy se dodnes vzájemně obviňují ukrajinská armáda a proruští povstalci. Mezinárodní tým vyšetřovatelů pod vedením expertů z Nizozemska v roce 2018 dospěl k závěru, že letadlo zasáhla ruská raketa Buk vystřelená z mobilního odpalovacího zařízení, které patřilo 53. brigádě ruské protivzdušné obrany s posádkou v Kursku.

Raketa byla odpálena z prostoru kontrolovaného proruskými separatisty. Moskva a separatisté odpovědnost odmítají. V Nizozemsku nyní v nepřítomnosti soudí čtyři obžalované, tři Rusy a ukrajinského občana, kteří v dané době zastávali u povstalců různé funkce.