„Biblický“ výjev úprku před Tálibánem: Zástupy chudých čelí strachu, pašerákům i mučivému vedru
Stovky členů afghánských etnických a náboženských menšin, studentů a dalších lidí nadále proudí k hraničnímu přechodu, který spojuje afghánské město Spínbuldak a pákistánský Čaman. Snaží se uprchnout z Afghánistánu poté, co ho ovládlo islamistické hnutí Tálibán. Informoval o tom dnes zpravodajský server BBC News.
Muži nesou na ramenou zavazadla, ženy v burkách pospíchají za nimi a k nim se tisknou děti, vyčerpané mučivým vedrem. Někteří vezou na kolečku nemocné příbuzné, kteří nemohou chodit.
Do Pákistánu čerstvě dorazila i sedmapadesátiletá Zirkún Bibiová z menšiny Hazárů, kteří byli za předchozí vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001 tvrdě pronásledováni. Nové obavy rozdmýchala nedávná zpráva mezinárodní organizace Amnesty International, podle níž bojovníci Tálibánu počátkem července mučili a zabili několik hazárských mužů v provincii Ghazní.
Tálibán se snaží v posledních týdnech ukázat umírněnější tvář a tvrdí, že bude respektovat všechny strany, mnozí Afghánci ale hnutí nevěří. „Bolí mě u srdce, když si pomyslím, co se stane s mým jediným synem,“ říká v slzách Bibiová, jejíž syn pracoval pro britskou firmu a nepodařilo se mu zemi včas opustit.
Bibiová již ztratila snachu, která přišla o život při pumovém útoku Tálibánu namířeném proti Hazárům před několika lety. „Nemohla jsem pak dlouho spát. Tálibové jsou strašní lidé, bojím se jich,“ prohlašuje.
Bojí se teroru
Bibiová opustila svůj domov v Kábulu se dvěma dcerami a vnučkou, s nimiž teď pobývá v provizorním táboře Hazárů v Pákistánu. „Nezáleží mi na tom, co se stane s mým domem a s mými věcmi. Mám jen starost o svého syna a jeho dceru,“ dodává.
Mezi novými příchozími do Pákistánu je také 60letá Afghánka Zarmínej Begumová, která je vyznavačkou šíitské větve islámu. V převážně sunnitském Afghánistánu jsou šíitští muslimové menšinou, kterou si Tálibán v minulosti rovněž často vybíral za cíl. Když její komunita dostala zprávy, že vládu nad Afghánistánem převzal Tálibán, neviděla jinou možnost než odejít za hranice. „Bojíme se, že Tálibán obnoví teror. Budou podnikat razie v našich domovech. Už teď pátrají po úřednících bývalé vlády. Atentáty mohou začít každým dnem,“ uvádí.
Mladí Afghánci: Nemáme jinou možnost
Mnozí z uprchlíků jsou mladí Afghánci, kteří odcházejí ze země kvůli nejisté budoucnosti. Muhammad Amír studoval a pracoval jako učitel angličtiny v Kábulu a říká, že se z rychlého pádu afghánské metropole stále nemůže vzpamatovat.
„Bylo to neuvěřitelné. Abych pravdu řekl, netušili jsme, že Tálibán obsadí město během jediné noci. Myslel jsem hlavně na svou školu a vzdělání. Nevím, co se mnou teď bude, za současné vlády ale pro mě není v Afghánistánu žádná budoucnost,“ říká Amír. „Chci mít v životě možnost volby. Chci svobodu, takže se do Afghánistánu nevrátím,“ dodává.
S podobnými pocity opouští vlast i kábulský student Džamal Chán. „Všichni bychom rádi zůstali doma, nechceme odcházet do Pákistánu ani dalších zemí, ale nemáme jinou možnost,“ říká.
Sliby Tálibánu a nedostatek práce
Dělník z Kandaháru Ubaidulláh se rozhodl vydat do Pákistánu kvůli ekonomické krizi. „Situace v Kandaháru je normální, ale není práce. Obchody nejdou, v Afghánistánu není žádná vláda a hospodářství je v troskách. Přišel jsem, abych si našel práci. Asi budu řídit rikšu,“ uvedl.
Člen Tálibánu, který dohlíží na klidný provoz na hranici, tvrdí, že situace v Afghánistánu je nyní naprosto klidná a že „trauma Afghánců se stažením zahraničních sil ze země skončí“. „Je to jen otázka důvěry. Lidé brzy poznají, že to, co jsme slíbili, dodržíme,“ říká.
Pákistán již nyní poskytuje útočiště asi třem milionům Afghánců, z nichž polovina není registrována, a varuje, že další příliv běženců nezvládne. Pákistánské úřady uvedly, že na rozdíl od 80. let, kdy po sovětské invazi přijaly statisíce afghánských občanů, budou nyní uprchlické tábory zřízeny v blízkosti společné hranice a Afgháncům nebude dovoleno pokračovat do vnitrozemí. Někteří lidé se domnívají, že je jen otázkou dnů, kdy Pákistán hranice zcela uzavře.
Pomáhají íránští pašeráci
Server DailyMail popsal výjev několik tisíc kilometrů dlouhé trasy jako biblickou scénu, nekonečné zástupy chudých rodin se táhnou mezi horami směrem k hranicím a dál.
Jeden z migrantů, který nedávno podnikl tu stejnou cestu, novinářům popsal strasti nebezpečné trasy. Kolony lidí vedou přes velmi náročný terén, kterému spolu s vyhladovělými rodiči čelí i malé děti. „Tohle jsou ti nejchudší lidé, protože jsou i jiné trasy, na kterých se nachodíte mnohem méně, ale takové cesty stojí více peněz,“ vysvětlil uprchlík.
Utečencům pomáhají íránští pašeráci. Jakmile se po čtyřech hodinách chůze dostanou Afghánci do údolí provincie Nimrúz, kolona zastaví a lidé se pomocí předem domluvených klíčových slov snaží najít svého pašeráka.
„Byly tam tisíce lidí. Viděl jsem těhotné ženy, miminka i staré muže. Pamatuji si dětský pláč, který se ozýval mezi horami,“ vzpomínal imigrant. Podle odhadů se pokusí o útěk až 500 000 Afghánců.
Zásoby jídla se tenčí
V Afghánistánu mohou dojít zásoby potravin už tento měsíc. Řekl to dnes místní koordinátor humanitární pomoci Rámíz Alakbarov, jehož citovala agentura AP. Podle Alakbarova hrozí třetině z 38 milionů Afghánců nedostatek jídla.
Náklady na zajištění dostatku potravim se podle něj zvyšují s blížící se zimou a v důsledku sucha.
Světový potravinový program (WFP) v minulých týdnech zajistil potraviny pro desítky tisíc lidí, avšak má k dispozici jenom 39 procent z 1,3 miliardy dolarů (28 miliard korun), které pro Afghánistán potřebuje.
„Zima se rychle blíží a bez dalších peněz dojdou zásoby potravin na konci září,“ řekl Alakbarov. AP připomíná, že hnutí musí řídit zemi, jež je do velké míry závislá na zahraniční pomoci a v níž se horší ekonomická krize.
Úředníci nedostali mzdu několik měsíců, místní měna ztrácí hodnotu a většina valutových rezerv je v zahraničí a je nyní zmrazena.
