Máte doma psa? Pusťte si ho do „pelechu“! Ženám se vedle nich spí lépe, ukázala studie
Máte doma chlupatého hlídače nebo snad kapesního psíka? Pak popřemýšlejte nad tím, jestli mu vážně zakážete sdílet s vámi lože. Podle nedávné studie to totiž může mít kladný účinek na váš spánek. Tedy v případě, že jste žena. Těm se totiž v objetí s nejlepším přítelem člověka spí dokonce lépe, než když vedle nich nocuje jejich lidský partner. Na studii provedenou v USA upozornil server Daily Mail.
Ženy, které tráví noc se psem, mají tendenci chodit dříve do postele, navíc lépe spí a ráno se cítí odpočatější.
Proč ženy upřednostnily ve studii spát vedle psa spíš než partnera, ale není jasné. V obou případech totiž fyzický kontakt a objímání produkuje v mozku tzv. hormon lásky oxytocin.
Pravda je přitom taková, že postel, kterou máme jen pro sebe, je pro spánek vůbec nejvhodnější. Ať už ji sdílíme s kýmkoliv, je náš spánek více narušován, než kdybychom spali sami. Ženy, které spaly vedle člověka (anebo dokonce kočky) se však vyspaly ještě hůř, než ženy, které daly přednost psovi.
Pevné pouto
Spojení člověka a psa stojí na tisíce let starém poutu, které odstartovala domestikace vlků využívaných pro lov nebo ochranu. Psovité šelmy žijí přirozeně v hierarchii a lidé je dokázali přesvědčit, aby je pes vnímal jako lídra smečky.
Kontakt se psem navíc vyvolává produkci zmíněného oxytocinu, který způsobuje v člověku pocity lásky a něhy. Když se s vaším psem střetnete pohledem, zvýší se vám hladina tohoto hormonu o neuvěřitelných 300 procent.
I psi jsou z nás nadšení, ne však tolik jako my z nich. Hladina oxytocinu se zvedne o „pouhých“ 130 procent. To může být cesta k vysvětlení toho, proč nás společnost psů natolik pozitivně ovlivňuje. Dokonce i v noci.
Pojď dál
Domestikace koček na rozdíl od psů proběhla spíše nevědomky a tak nějak omylem. Kočky, ve snaze ušetřit energii spotřebovanou při lovu, začaly žít v blízkosti lidských obydlí, aby dojídaly zbytky. Postupem času se však dostaly i dovnitř lidských domovů a našly tam své místo.
Důvod, proč je lidé přijali, může pak podle vědců vězet ve faktu, že obličeje koček se nápadně podobají těm dětským. Velké oči, malý nosík, brada do špičky a kulatá hlavička stejné velikosti – i to v minulosti stačilo našim předkům k tomu, aby svůj domov sdíleli s tvorem, který z nás rozhodně není tak nadšený, jako pes.
Spící, tiše pochrupující pes dokáže navodit tu správnou rodinnou atmosféru a teplo domácího krbu
i bez toho, aby byl zalezlý v betli. Např. náš pes nikdy do postele nechtěl, ani když byl malý. Musel přece hlídat a to z postele jaksi nejde. 