14°C
„Zeď znamená slabost,“ vzkazuje Trumpovi žena, která dokumentuje život na hranicích
Video se připravuje ...
Hranici Spojených států s Mexikem zná jako málokdo jiný. Pohraničníci ji už zdálky zdraví a oslovují jménem, když jde kolem. Drobná, ale energická dáma se jmenuje Maria Teresa Fernandéz a do San Diega přišla před dvaceti lety z Mexika. Od té doby dokumentuje vypjaté dění na hranici. Zpravodaj Blesku s ní pořídil rozhovor cestou od prototypů Trumpovy plánované zdi.
„Dokumentuji všechno, co se děje kolem plotu, všechny konstrukce a rekonstrukce,” vypráví Maria. Ve svém archivu má fotky z doby, kdy ještě stál plot v parku Přátelství mezi San Diegem a Tijuanou, nebyl tak striktní a rozdělené mexické rodiny si jeho velkými oky mohly předávat jídlo nebo dárky. Dnes je něco takového nemožné.
Zatímco z mexické strany je volně přístupný a navazuje na pláž, ulice a starou býčí arénu v Tijuaně, z té americké je oddělen dalším plotem a hlídaný pohraničníky. Jen v sobotu a v neděli od 10 do 14 hodin k němu pouštějí veřejnost a lidé se mohou na malou chvíli potěšit se svými blízkými. Přes dvojitý plot, skrz který je sotva vidět. Místo podání ruky dotek konečky malíčků – to je zdejší pozdrav.
Maria je v parku Přátelství, jak se místo jmenuje na americké straně, každý víkend, vždycky alespoň na chvilku přijde pozdravit rodiny, které už ji za tu dobu vzaly mezi sebe. Prohodí s nimi pár slov, když chtějí, vyfotí je s jejich blízkými a pak jim fotky věnuje. To místo zná možná lépe než pohraničníci, kteří k ní mají respekt.
„Je to hořkosladké místo,” vypráví Maria v předposlední říjnovou neděli cestou z parku do San Diega a snaží se zakrývat slzy. „Lidé přijdou, kolikrát se rozbrečí štěstím, že vidí po takové době své příbuzné, pak si povídají, veselí se, ale pak odbije druhá hodina a oni najednou zase vědí, že se vidí na dlouhou dobu naposledy.”
Zeď? Nic se nezmění, říká dokumentaristka
Ostatně sama žije podobný příběh. Rodina její a jejího manžela zůstala v Mexiku, své tři dospělé dcery vídá občas, každá žije v jiné části Spojených států.
Sama už má sice dávno americký pas a život v Kalifornii, přesto jí vadí, jak funguje americký imigrační systém. Zatímco dříve mohli Mexičané vyjet na několik měsíců do USA za prací a zase se vrátit, dnes musí složitě žádat o pracovní povolení, které je na dva roky, a když je jednou dostanou, nesmějí se po tu dobu do vlasti vrátit. Stejně tak když čekají na zelenou kartu.
I proto nesouhlasí se stavbou hraniční zdi, jak si ji představuje americký prezident Donald Trump. „I kdyby ji postavil, nic se nezmění, všechno zůstane stejné,” vypráví. Zatím se alespoň snaží se svými kolegy z organizace Friends of Friendship Park (Přátelé parku Přátelství – pozn. autora) prosadit, aby se návštěvníci v parku směli alespoň na chvíli se svými blízkými a příbuznými obejmout.
Témata:
Související
Sluníčkáři z rodu přiblblých existují všude. Sice je původem chudá přistěhovalá mexičanka, ale dnes už hrdá a silná američanka. Jak píše 1912, otročila na plantážích, ale pak se naučila číst a psát a stala se aktivistkou.