7°C
Záhadná nemoc, která vás postihne jen v Paříži: Vědci varují před „pařížským syndromem“
Paříž, město lásky a světel, díky svému velkolepému kouzlu stojí na vysokém piedestalu ve všech romantických filmech od Američana v Paříži přes Před soumrakem až po finále Sexu ve městě. Ovšem pro některé turisty je realita tak daleko od Hollywoodem poháněných očekávání, že je stihne syndrom pojmenovaný podle francouzské metropole.
„Pařížský syndrom“ je označení, které dostala psychická porucha, jež ve valné většině postihuje japonské turisty ve francouzském hlavním městě. V extrémních případech mohou symptomy zahrnovat halucinace, záchvaty paniky a křeče. Ti, koho tento syndrom postihne, mohou skončit v nemocnici, anebo být urychleně posláni domů.
Každý rok posílá japonské velvyslanectví domů nejméně tucet turistů, aby se zotavili z extrémního kulturního šoku. A provozuje nepřetržitou telefonní linku, která má postiženým pomoci vypořádat se s nemocí. Ale je pařížský syndrom opravdový? A proč jako by postihoval jen některé lidi?
Není náhodou, že je Paříž známá jako jedno z nejromantičtějších měst na světě. Ulice lemují nádherné říční kanály, sytě zelené parky, obrovské středověké katedrály a venkovní kavárničky přeplněné zamilovanými páry. Ale jakmile váš vlak zastaví v Paříži, setkáte se s realitou.
Velkým sociálním problémem zůstává bezdomovectví. Během deseti let od roku 2001 stouplo podle francouzských statistik o 50 procent. Muži středního věku spí na studených lavičkách a na tvrdé podlaze železničních stanic, které páchnou močí.
Na rozích velkých ulic postávají malé rodiny ve špinavém oblečení s nápisy na kartonových cedulkách a s prázdnými kelímky od kávy prosí o pár drobných. Někteří patří mezi nezaměstnané, což je ve městě každý desátý dospělý. Někteří jsou závislí na drogách. Jiní mohou být uprchlíci anebo východoevropští migranti vydávající se za uprchlíky.
Je tedy pařížský syndrom skutečný, nebo stejně bláznivý, jak zní jeho název? Deborah Swallowová, odbornice na mezikulturní komunikaci, tvrdí, že kulturní šok vedoucí až k onemocnění, je v Paříži rozhodně skutečný. Tento trend se jí podařilo vysledovat už u manželek japonských diplomatů v 70. letech minulého století.
„Tyto ženy tehdy nebyly obvykle příliš vzdělané. Přijížděly do Paříže a znaly jen to, co viděly ve filmech,“ řekla. „V té době bývala Paříž jedním z nejdrsnějších míst na světě a ony zažívaly obrovský kulturní šok.“ A to do té míry, že výjimkou nebyly ani deprese a sebevraždy.
Ale proč právě Paříž? A proč jsou nejvíce postižení Japonci? Podle Swallowové je to tím, že Francie a Japonsko jsou od sebe natolik kulturně vzdálené, že to dál ani nejde. A turisté tak přijíždějí z jednoho extrému do druhého.
Nelíbí se mi francouzština a Francie mě nikdy nelákala. Ale s tím kulturním šokem mi to připadá trochu přehnané.