V Bruselu se „drilují“ češtinu: Někteří ji zvládnou za půl roku, říká lektorka
Češtinu učí cizince celkem 20 let. „Samozřejmě, že se to dá naučit,“ říká sebevědomě Magdalena Vigent, která momentálně působí na frankofonní univerzitě v Bruselu. Právě tady Blesk.cz navštívil jednu její hodinu, kde se asi desítka studentů seznamovala se základy tohoto slovanského jazyka. A docela jim to šlo!
„Začala jsem učit krátce po revoluci. Do Prahy tehdy přijelo hodně cizinců a byla novinka učit se česky. Nebyly na to učebnice, takže se to dělalo hodně na koleni, podle učebnic, které nevyhovovaly. Ale postupně se to hodně změnilo,“ zavzpomínala Vigent, která pochází z České republiky.
Podle ní byli tehdy cizinci zvědaví, což byla i jejich hlavní motivace se začít učit česky. „Znali Prahu, Václava Havla, a tak se chtěli učit česky. Jenže pak většina zjistila, že to není tak jednoduché a navíc se v Praze domluví i anglicky,“ popsala. Podle ní tak v metropoli pracuje mnoho cizinců, kteří se česky ani neučí.
Další početnou skupinou jejích studentů bývají pak partneři a partnerky Čechů. „Ale nejenom to. Ve večerních kurzech máme i například někoho, kdo studoval v Praze v rámci Erasmu, tu češtinu se naučí a nechce zapomenout. Někdo má zase české předky, ale rodiče s ním nemluvili,“ dodala Vigent.
Čeština má svoje výhody
Čeština patří k nejtěžším slovanským jazykům. Magdalena Vigent se i přesto snaží ji studentům „prodat“ jako něco nepříliš obtížného. „Já vždycky říkám: má to svoje výhody, máme jenom jeden minulý čas, jeden přítomný čas a jeden budoucí čas a pak máme ty vidy, ale to říkám až později,“ směje se. „Je to velký nezvyk pro někoho, kdo nezná žádný slovanský jazyk. Pro někoho, kdo ho zná, tak už ví, co ho čeká, rozumí tomu, ale zase má více interferencí a dělá víc chyb,“ uvedla. I proto dělá čeština problémy často třeba Polákům.
Sama Vigent, rozená Pechová, se nejdříve věnovala germanistice, jen náhodou se dostala do francouzské firmy. „Francouzsky jsem nemluvila, ale jednoho Francouze jsem si nakonec vzala za muže,“ vzpomínala. Teď učí hlavně na frankofonní Svobodné univerzitě v Bruselu. Blesk.cz navštívil její hodinu češtiny určené pro studenty prvního ročníku slavistiky, kteří ji mají jeden rok povinně.
Paula: Čeština se mi líbí
„Mým úkolem je získat je proto, aby ji studovali i příští rok dobrovolně,“ usmívá se. Jednou z jejích studentek je i Polka Paula. Ta si právě češtinu chce vybrat i do budoucna. „Protože se mi líbí. Já studuji ruštinu, polštinu. Tři jazyky. Je to zajímavé,“ řekla s výrazným polským přízvukem. Do budoucna by se ráda věnovala překladatelství.
V tom ji podporuje i šéfka katedry českého jazyka Petra James. „V Praze jsou momentálně pracovní nabídky relativně zajímavé, takže máme studenty, kteří poté odjíždí do Prahy a tam žijí a pracují,“ uvedla. „Hodně se to mění, střední Evropa začíná být více atraktivní, hlavně Praha,“ dodala James.
Podle zkušené lektorky Magdaleny Vigent se dá naučit čeština, aby se člověk domluvil, i za půl roku. „Ale je to intenzivní práce, minimálně dvakrát týdně,“ upřesnila. „Vidím na studentech tady, kteří mají češtinu dvakrát týdně, že ty pokroky jsou opravdu znát,“ řekla pyšně. Důležité je pak podle ní, aby to bavilo nejenom studenty, ale i ji samotnou. „Jinak to studenti poznají a nebaví to ani je,“ uzavřela.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.