První informace o rudé planetě se na Zemi donesly v červenci 1965. Vědělo se toho méně než málo. Jediné, co bylo k dispozici, byly rozmazané snímky. Od té doby ale vědci výrazně pokročili. V pondělí oznámili, že na Marsu teče slaná voda a existujte šance, že na planetě je i život.
50 let od prvního průletu kolem Marsu. Jak dobýváme rudou planetu?
1.Před půl stoletím dorazily první černobílé snímky
Začátky průzkumu rudé planety vesmírnými sondami byly plné neúspěchů. Sovětský svaz to zkoušel od 60. let minulého století jako první, ale z celkem sedmi sond se čtyři vůbec nedostaly na správnou trajektorii a se všemi zbylými bylo po cestě ztraceno spojení.
Americká NASA vypustila v roce 1964 sondy Mariner 3 a Mariner 4. S první z nich se nepodařilo navázat spojení, druhá však v červenci 1965 odeslala na Zemi 22 snímků Marsu. Byly to vůbec první fotografie z průletu okolo Marsu.
Mariner 4 rovněž dramatickým způsobem rozšířil naše tehdejší znalosti o čtvrté planetě. Sonda změřila atmosférický tlak, naměřila teplotu – 100 stupňů Celsia – a nenaměřila žádné magnetické pole. Tato data byla klíčová pro konstrukci všech následujících sond.
2.Houstone, Viking přistál
Před 40 lety vyslaly USA k rudé planetě dvojici sond Viking. Byla to do té doby nejnákladnější mise na Mars. V přepočtu na ceny roku 2014 činila hodnota programu 3,8 miliardy dolarů. Náklady se však vyplatily a sondy úspěšně dorazily k Marsu. Žádné jiné sondy nezískaly až do 90. let dvacátého století o Marsu takové množství údajů.
Celkem odeslaly Vikingy 55 000 snímků. Orbitální moduly zmapovaly celý povrch s do té doby nevídaným rozlišením 100 metrů a místy až 30 metrů. Dlouhodobé záznamy marsovské klimatologie z těchto sond se pro porovnávání využívají dosud.
3.První vozítko slaví 18. narozeniny
Sonda Mars Patfinder přistála na Marsu 4. července 1997. A jako první vypustila na povrch vozítko Sojouner. Ve srovnání s aktuálně nejsložitějším „marsochodem“ Curiosity šlo spíše o hračku, resp. technologický demonstrátor. Sojouner měřil jen 65 x 48 x 30 cm a vážil 10,6 kilogramu.
Sojouner se od přistávacího modulu nevzdálil dále než na osm metrů a za 83 marsovských dní předal na Zemi 550 snímků a 16 chemických analýz blízkých kamenů. Vozítko 12x překonalo očekávanou dobu životnosti, ale nakonec doplatilo na odmlčení své mateřské sondy. Vědci se dodnes přou, zda v tu chvíli vozítko začalo bezmocně kroužit kolem mlčícího modulu, nebo se zastavilo a čekalo na nepřicházející instrukce.
4.Evropané jsou u Marsu už 12 let
Mars samozřejmě neláká pouze Američany a Rusy. Mise Evropské kosmické agentury Mars Express z roku 2003 zahrnovala nejen orbitální modul, ale také povrchovou sondu Beagle 2. Ta měla pomocí mechanické paže zkoumat půdu ve svém okolí. Se sondou Beagle 2 nebylo po plánovaném přistání navázáno spojení, ovšem Mars Express dělá na orbitě rudé planety evropským inženýrům a vědcům radost.
Po více než 12 letech a 4000 obězích Marsu zůstává sonda stále ve skvělém stavu. Sonda potvrdila výskyt vodního ledu v polárních oblastech a kamera mapuje povrch planety s nevídaným rozlišením. V roce 2005 vědci sdělili, že spektrometr na palubě sondy zjistil přítomnost hydrátů síry, křemíku a dalších minerálů. V atmosféře v oblastech poblíž rovníku byl rovněž objeven metan, což může značit přítomnost aktivního vulkanismu nebo podpovrchových organismů.
5.Maratónec Opportunity překonal všechny rekordy
Když v roce 2004 přistála na Marsu dvě automatická americká vozítka Spirit a Opportunity, vědci z NASA počítali s jejich životností na povrchu po dobu 92 dní. Vozítko Spirit se odmlčelo ale až v roce 2012, kdy nepřežilo marsovskou zimu.
Vozítko Opportunity je po 11 letech stále funkční a v březnu letošního roku NASA oznámila, že ujelo již maratonskou vzdálenost 42,195 kilometru.Obě vozidla byla mnohem větší než předchozí Sojouner a jejich hlavním cílem bylo hledat kameny a půdu, která by dokazovala výskyt vody v minulosti Marsu. Obě sondy proto přistály na opačných stranách planety v místech, o kterých se předpokládalo, že mohly v minulosti být vystaveny působení vody. Během své mise vozítka pořídila tisíce snímků a vědeckých měření předtím nevídaného rozsahu a kvality.
6.Curiosity se snesl na nebeském jeřábu
Pojízdná laboratoř Curiosity je dokonalejší verzí předchozích marsovských vozítek. Na Marsu přistála v srpnu před třemi lety a bylo to přistání skutečně napínavé. NASA zariskovala a vůbec poprvé vyzkoušela tzv. nebeský jeřáb. Vozidlo bylo připevněno na lanech pod plošinou s motory. Plošina se snesla do výšky 20 metrů nad povrch a vozidlo se začalo snášet, dokud se koly nedotklo povrchu. Poté byla lanka odpálena, raketový jeřáb zažehl trysky a odletěl několik set metrů stranou, kde dopadl.
Hlavními úkoly vozítka Curiosity je zjistit, zda na Marsu jsou nebo někdy byly podmínky pro vznik života, analyzovat atmosféru Marsu a zkoumat jeho geologii. Curiosity je pětkrát těžší a nese desetkrát více moderních vědeckých přístrojů než předchozí vozítka Spirit nebo Opportunity. Délka primární mise byla plánována na 23 měsíců, ale byla prodloužena. Životnost radioizotopového generátoru dodávajícího energii je až 14 let. Loni se podařilo vozítku detekovat na povrchu Marsu metan.
7.Další mise již za půl roku
Za šest měsíců by měla k rudé planetě odstartovat další sonda, americká InSight. Tentokrát půjde o statickou sondu určenou k seizmickému výzkumu vnitřní stavby Marsu. Citlivé seismometry budou zaznamenávat i nepatrná „marsotřesení“ a vědecké přístroje by měly odhalit, zda je planeta stále geologicky aktivní.
Část vybavení sondy připravují pro NASA partnerské organizace z Německa či Francie. Předpokládá se, že by sonda měla na povrchu planety pracovat okolo 2 pozemských let.
8.2020: Další vozítko na jaderný pohon
Za pět let zamíří podle plánů NASA k rudé planetě opět (zatím nepojmenované) vozítko. Konstrukce roveru bude vycházet z osvědčeného konceptu Curiosity. Ponese ovšem jiné vědecké přístroje. Téměř tunové vozítko za přibližně 1,5 miliardy dolarů by mělo disponovat také velkými datovými úložišti a rychlými procesory.
Podobně jako Curiosity bude i „Mars 2020“ pohánět srdce v podobě radioizotopového termoelektrického generátoru, takže nebude závislé na energii ze solárních panelů. Vědci uvažují, že vybaví sondu též pouzdrem na odebraný materiál. Některá z dalších misí by pak mohla toto pouzdro dopravit zpět na Zemi.
9.Lidé na Marsu? Američané sní o asteroidech
Přistání prvních lidí na rudé planetě není na programu dříve než v roce 2035. Tato mise bude mnohonásobně dražší, delší, náročnější a nebezpečnější než program Apollo. Jedním z velkých problémů je atmosféra Marsu, resp. způsob, jak dopravit na povrch potřebné moduly. NASA již testuje jakýsi nafukovací „létající talíř“, který by se při průletu marsovskou atmosférou rozvinul a zbrzdil cenný náklad. Tímto způsobem by bylo možné na Mars dostat mnohem větší užitečné zatížení než doposud.
Problémy jsou ovšem nejen technického, ale především politického rázu. Americký prezident Barack Obama se odklonil od plánů George Bushe, přiškrtil NASA přívod financí a vyhlásil, že dalším cílem amerických astronautů nebude Mars, nýbrž asteroidy. Loď Orion, vyvíjená za Atlantikem, má za sebou již první nepilotovaný test. K Marsu se však nevydá pravděpodobně dříve než za 20 let.
10.Zahřejeme Mars nukleárními výbuchy?
Excentrický podnikatel a kosmický vizionář Elon Musk letos prohlásil, že nehostinné podmínky na Marsu by bylo možné změnit relativně jednoduše. Muž, který hodlá v budoucnu zamířit k rudé planetě se svojí společností SpaceX, by rád rozpustil polární čepičky ledu termojadernými explozemi.
Výbuchy v oblastech pólů by podle Muska uvolnily spoustu tepla, které by rozpustilo zmrzlý oxid uhličitý. Ten by unikal do atmosféry a přispěl by k tomu, co pozemšťany paradoxně trápí, tedy ke skleníkovému efektu. Ten by zapříčinil roztátí dalšího ledu, atmosféra by zhoustla a teplota na povrchu vzrostla.
Témata:
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.