ONLINE soud s Petrem Kramným: Slámová vytvořila vraždící monstrum Kramný, tvrdí obviněný

Soud je odročen na 7. ledna 2016, kdy padne i rozsudek.

"Musíme se vypořádat s rozsáhlou argumentací státního zástupce a obhajoby," vysvětlila soudkyně.

Soud přistupuje k poradě. Rozhoduje se, zda nevyřknou rozsudek ještě dnes.

Soudkyně: "Pane obžalovnaý, máte právo říct cokoliv."

Kramný: "Chtěl bych jen říct, že jsem to neudělal."

"Obžalovaný, vstaňte," říká soudkyně Kramnému. Kramný vstává a jde k pultíku, kde mluví svědci. "Udělal jsem dvě chyby, které si budu vyčítat do konce svého života, měl jsem zajistit náš převoz do městské nemocnice, myslel jsem, že to byla jen faraonova pomsta. Spoléhal jsem na svou manželku, že má zkušenosti lékařské. Druhá chyba, že jsem se obrátil na média, byl jsem zoufalý, neměl jsem prostředky. Jsem přesvědčený, že takto by v mé situaci uvažoval skoro každý, sám navrhl zkoušku na detektorou lež. V médiích jsem byl špiněný, bylo to absurdní, stejně jako sdělení obvinění. Klárka byla moje princezna, nemohu se ubránit tomu, že došlo k olivnění svědků médii.

Bylo vytvořeno vraždící monstrum Kramný.

Na tom se velmi výrazně podílela paní doktroka Long Slámová, která mě několikrát označila v médiích za vraha. Porušila pricip presumpce neviny. Popisovala detaily psychologických vyšetření. Všichni tomu přihlíželi, ale nikdo nezasáhl, všem se to hodilo, mít ze mě vraha. Moje věznění je absurdní - neumím žádný jazyk, nemám se kde skrývat. Všechno se tu přenáší živě, včetně informací o mém psychickém stavu a sexuálním životě.

Dopustili jste, aby to celé Česko a Slovensko sledovalo live, to se dělo naposledy v 50. letech!

Po seznámení se spisem jsem zjistil, že je vše vykonstruované a vymyšlené bez jediného důkazu. Znalecké posudky jsou na přání zákazníka. Jsem průměrný člověk, snažil jsem se žít jako normální a průměrný člověk. S Monikou jsme vždy vše vyřešili. Mám být souzen za to, že jsem pro ně chtěl to nejlepší. Moje žena byla krásná a krásnou pro mě zůstane. Mám být souzen za to, že jí kamarádky záviděly? Dělal jsem přesčasy a všechno proto, aby se měly dobře. Nikdy jsme nemluvili o rozchodu, naopak plánovali druhé dítě a dům. Nelze vyjádřit slovy, jak se cítim, smutek je pouze mou soukromou záležitosti. Kdybych veřejně spáchal sebevraždu, bylo by to dostatečné? Já věřím, že soud rozhodne spravedlivě, to je jediná víra, která mi zbyla."

"Nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval přípravu mého klienta na čin. Řízení se nezaměřilo na vyšetřování v Egyptě. Nevíme nic o tom, že by před odjezdem na dovolenou si zjišťoval informace o účincích elektrického proudu. Víme přesně, co se před odjezdem vyhledávalo u Kramných na internetu, ale žádná taková stránka tam není. Ve vztahu k mému klientovi je zcela evidentní důkazní nouze. Vina mého klienta je pouze dovozována, aniž by k tomu byl věrohodný důkaz.

S ohledem na shora uvedené navrhuji, aby můj klient byl zproštěn obžaloby v celém rozsahu a byl propuštěn z vazby.

Obviněný se sice nachází ve vazbě, ale nejsou už proto zákonné důvody - má pevné vazby na svou rodinu. Nehrozí u mého klienta ani reálná obava, že by se soudu dále vyhýbal," uzavřela Rejžková.

Rejžková přistupuje k závěru: "Jsem přesvědčena, že motiv je pouze konstruován panem státním zástupcem, a to za mocné podpory médií. Histologické preparáty podle mého názoru ukazují na zánětlivé procesy. Není prokázáno, že by se můj klient dopustil žalovaného jednání. Obžaloba nepřinesla žádný přímý důkaz a důkazní nouzi nahradil státní zástupce znaleckými posudky. Jediné důkazy jsou teda patologické vzorky, další důkazy jsou jen podpůrné. Úmysl obžalovaného nelze předpokládat, ale je nutno ho zcela prokázat. Závěry o jeho vině nemohou být jenom presumpcí, musí být řádně podloženy. Obecně platí, že nepřímé důkazy musí být v souladu mezi sebou. In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného),

pokud není dostatek důkazů, musí být rozsudek ve prospěch obviněného."

Gilová pokyvuje. "Nic v postupu soudu nesmí naznačovat, že soud předjímá své postoje. Já doufám, že soud nebude ovlivněn tiskem, hodnocení zda můj klient byl nebo nebyl dostatečně smutný, je jednoznačně subjektivní. Věřím, že tento soud nebude hodnotit provedené důkazy značně jednostraně pouze v neprospěch obžalovaného a přihlédne k zásadním námitkám obhajoby, tak jak zde byly nastíněny." Kramný si čte nějaké papíry, pravděpodobně se také chystá na svou řeč.

"Monika svým kamarádám říkala každému něco jiného. Dokonce jedné řekla, že je Petr Kramný manažerem, přitom, a zase mi to můj klient odpustí, ten tam pracoval jako údržbář. Monika možná byla nespokojená a chtěla žít jinak, ale nedala to najevo nikomu ani kamarádkám ani Kramnému. Pak je tu evergreen tohoto případu a to spor o hrob, zase v tom měla prsty Lenka K. Petr Kramný vypověděl, že o to požádal svou matku, protože měl strach, že by v případě, že by se mu něco stalo, nebyl v hrobě s Monikou a Klárkou, a tak desku přesune do hrobu, kde není rodina, a urny nechá nepřikryté... Obrázek lidí, kteří s ním byli v kontaktu, mohly zapříčinit léky, které bral. Alžběta C. a Patrik M. řekli, že byl oblblý, pod prášky. Žádala jsem, aby byl znovu předvolán patolog, aby se ukázalo, jak se staví k té ráně na krku apod."

"Na tom, že můj klient snad měl praštit hlavou do dveří při rozchodu, nevidím nic patologického, znám i horší reakce. Svědci ho také popsali jako spořivého, šetrného, ostatně i maminka ho k tomu vedla, pan státní zástupce uvedl, že pro něj byly peníze na prvním místě. Já na tom nevidím nic negativního, 7/10 mých klientů je spořivých, nedělá to z něj dvojnásobného vraha." Rejžková mluví o hádce ohledně nevěry s Jánem R., obrací se ke Kramnému a chvíli na sebe koukají. "Monika mému klientovi přísahala na smrt své dcery, a on neměl důvod jí nevěřit. Když potřeboval zapojit elektrospotřebiče, tak si na to zavolal svého kamaráda. Premisa, že by osoba, která umí jenom vyměnit žárovku - klient mi to samozřejmě odpustí - je úplně nesmyslná, když nevěděl, jestli se to podaří, jak to funguje apod. Paní Rychlá popsala vztah jako stabilní, bez problémů, celá rodina se těšila, dovolenou chtěla Monika. Irena popsala, jak se balili, i klient to popsal, že do každého kufru šla třetina věcí Moniky, Klárky a Petra Kramného. Kdyby se jim ztratily na letišti, aby něco zůstalo. Takže by to Monika objevila, nebo by se to objevilo na letišti."

"Z policejního zjštění navíc vyplývá, že ani jeden ze spotřebičů nenese známky tepelného zatížení, nenesou stopy úprav.

To, že by mohl můj klient nachystat jakýsi nástražný systém, kterého pak měl čas se zbavit, je pouze jeho hypotéza a neměl by se tím soud zabývat." Rejžková bude mluvit o svědcích. "Rekapituluje, co říkal Ján R., pokud manžel nevěděl, kde je jeho manželka, tak je logické, že jí volal. Zvláštním svědkem je sestra obžalovaného Lenka K., ta s ním nemluvila asi deset let kvůli nějakým sporům o peníze, které jí Kramný půjčil. Podporovala ho po celou dobu, kdy byl v Egyptě - morálně, psychicky i finančně. Podle maminky jí peníze byly vráceny, ale to není důležité pro tuto věc. Lenka K. mu pokládá docela nepříjemné otázky, proč dělal to, proč se nezachoval jinak... působí to na mě tak, že se snažila z něj dostat přiznání. Působí to na mě tak, že

to nedělala o vlastní vůli, vede mě k tomu to, že maminka uvedla, že Lenka vždy vše věděla dřív. Zda byla s vyšetřovateli nějak domluvená,

je ale samozřejmě jen moje spekulace, ale cítila jsem potřebu to tu říct. Pak se Kramný vrátil do České republiky. Ona se s ním nechce setkat, koupil jí kytku, ona ho odmítla... Paní Irena Rychlá teď nemá ani možnost vidět svou vnučku. Její výpověď se nezdá věrohodná, je ovlivněná jejím narušeným vztahem k bratrovi, ostatně narušený vztah měla i k Monice. Další okruh je žárlivost mého klienta, to uváděla i Lenka K., která tvrdila, že jí toto řekla i Lucie W."

„K elektrotechnickým posudkům jsem se snad již vyjádřila, jenom bych se ještě vyjádřila k tomu, co tu říkal státní zástupce, který správně vyvozoval, že budu argumentovat tím, že byl limitován tím, že nebyl na místě činu. Nepracoval ani s revizními zprávami o elektroinstalaci v hotelu, ty nebyly poskytnuty. Myslím si, že znalec opomenul také zákony Kirchhofovy, tyto by nastoupily v případě, kdyby byly v objetí. Když proud vstupuje do těla jednoho, nevejde se stejnou intenzitou do těla druhého. To, že by byly v objetí, už ale bylo vyvráceno. Trvám na tom, že znalec Sokanský nepodal jasný závěr, že obžalovaný usmrtil obě poškozené elektrickým proudem. Do toho navíc zaplétal závěry z jiné kauzy, proto bych se jimi nezabývala a myslím, že by ani soud neměl. Včera docent Vorel uvedl, že je pro smrt zásadní také odpor kůže. Ten nemohl Sokanský změřit, za což pochopitelně nemůže, to nemůže nikdo, ale nemůže to být dáno mému klientovi k tíži. Dále mi přijde zarážející, že pan znalec ve svých mediálních výstupech uvedl, že si z případu Kramný nic nedělá, pouze to používá jako zpestření výuky. K tomu bych chtěla říct, že každý znalec je poučen o významu znaleckého posudku a v poučení není nic o tom, že by svými zjištěními měl komukoli cokoli zpestřovat,“ pokračuje Rejžková.

Jsme opět v soudní síní a Rejžková pokračuje ve své závrečné řeči. „Ještě několik slov k závěrům psycholožky, paní doktorky Khulové – ta uvedla: ‚lidské chování není černé, nebo bílé a přelévá se od jednoho pólu k druhému‘. Toto bych převedla i k otázce odmítání sexu a sexu za úplatu, nelze říct, že by se ke smrti své ženy a dcery stavěl chladně. Popsala ho jako osobu introverta, taková osoba se nesvěřuje.“ Matka Petra Kramného na to kýve hlavou. „Z toho pak vznikl ten profil chladného Petra Kramného, který se jen tak zvládne zbavit všech věcí. Z výslechu svědků je patrné, že jejich nazírání na to, jak by se člověk měl chovat, je velmi rozdílné. Měl by mít kruhy pod očima, sotva se ploužit, černé oblečení, černou pásku, měl by se odstěhovat, podle jiných by se neměl odstěhovat... nevidím nic zvláštního nebo patologického na tom, že měl nebo stále má fotky manželky a dcery ve svém bytě, to je podle mě normální chování. Podle psycholožky mu jednoznačně záleželo na dobrém obrazu navenek, tak je tomu ale podle mě u každého člověka. Nikdo nechce navenek přiznat, že je alkoholik nebo žárlivý apod. Na otázku, zda zjistila pocity ztráty životních hodnot, odpověděla psycholožka ne. Nevím tedy, odkud čerpal státní zástupce ve znělce obžaloby ke svému vykonstruovanému motivu. Co se týče vraždy Klárky a odůvodnění, že k tomu mohlo dojít, aby nevyrůstala bez rodičů, to uvedla paní znalkyně pouze jako domněnku. Pokud je hovořeno o možných vražedných tendencích mého klienta, nelze z výslechu paní znalkyně vyvodit, že takové tendence má.“

Soudkyně vyhlásila 15 minut přestávku.

„Doktorka Smatanová tvrdí, že se jedná o fyziologický nález na srdci, a současně tvrdí, že se jedná o wavesyndrom, což není fyziologické. To je podle mého názoru zcela v rozporu.“ Gilová opět kroutí hlavou. „Pokud by si soud chtěl udělat správný obrázek o zánětlivém procesu na srdci obou osob, mělo by dojít k nařízení nějakého superrevizního posudku,

podle mého názoru závěr toho revizního posudku není správný.

K tomu ale bude šance jedině až u jiného soudu. Diskutovaný výbled, já jsem ho tam prostě neviděla. Podle mého názoru je stále velmi velká pochybnost, zda tato údajná popálenina vznikla za života, či nikoli. Nemyslím si, že je vyvrácen závěr, že je v orgánech zánětlivá celulizace, pokud nám bylo včera sděleno, že je to neumětelství docenta Matlacha, že byl špatně přečten ten histologický materiál. K této debatě by nedošlo, kdyby si pan znalec Vorel přečetl, že Matlach a Fargaš uvedli u výslechu, že tam došlo k záměně čísel preparátů. Tato debata tedy byla zcela zbytečná,“ vysvětluje Rejžková. Naznačila tím, že znalci obhajoby popletli v posudku fotky, na kterých stavěli závěr, ale je chyba docenta Vorla, že si toho nevšiml.

„Po vystoupení Sokanského se vzedmula nevole od elektrikářů. Dalším znakem, který by měl svědčit o zásahu elektrickým proudem je metalizace. Dokoupil se Smatanovou žádnou nepopsali.

Naopak Matlach s Fargašem zjistili množství částeček železa, to množství bylo malé, ale byly tam.“

„Dokoupil a Smatanová popisují defekt na těle Moniky jako šedohnědou barvu, o výbledu u výslechu vůbec nemluví. U jiných míst na těle to označují za známky autolýzy. Mám za to, že tomu tak je i v tomto případě a je to autolýza. Znalci Matlach a Fargaš také uvedli, že morfa nejeví známky vitální. Pro vstup a výstup stanovili znalci několik dalších míst, ale bohužel nevzali z těchto míst histologický materiál a notabene docent Vorel tady včera řekl, že on sám by tato místa neoznačoval, bez ohledu na to, že materiál nebyl odebrán, za vstup nebo výstup.“

Soudkyně se tváří udiveně.

„Nemůžeme tedy prokázat, kudy proud do těla vstoupil. Mám za to, že premisa, že se Klára dotýkala těla matky, byla vyvrácena. To bylo potvrzeno docentem Vorlem, že místa bedra, bérec, pata a ústa Kláry by neoznačoval. Já sama považuju diagnózu Dokoupila a Smatanové skutečně za diagnózu per exkluzionem, sami říkají, že k ní došli tím, že vyloučili všechny ostatní. Je to tedy ‚nenašli jsme nic, zbývá nám elektřina‘. Dokoupil a Smatanová vysvětlovali, proč neodebrali vzorky tím, že těla už byla v takovém stavu rozkladu, že to nebylo možné, to ale nelze brát k tíži mého klienta. Dokoupil a Smatanová sami uvedli, že vnitřní nález není typický pro elektřinu, vyjma wavesyndromu. Jak zde ale vypověděl docent Matlach, mohlo jít o nerovnost krájecího nože – toto nikdo nerozporoval, ani docent Vorel se k tomu nijak nevyjádřil. Ty vzorky jsou tak totožné, že se podle mého názoru musí jednat o mechanickou vadu krájecího nože.“

„K tomu bych chtěla uvést, že je možné, že došlo k různým nepřesnostem vlivem překladu.“ Gilová opět kroutí hlavou. „Některá slova mohla být přeložena v jiném významu. To, zda by nám ten žaludek a jeho obsah, který si Egypťané nechali, pomohl, je dnes ve hvězdách. Egyptská komise uvedla, že nemohou posoudit, který ze závěrů je správnější. Alžběta C. říkala, že viděla koše, ve kterých bylo něco naplivaného, pak svou výpověď zpřesnila, že do nich příliš nekoukala. Koše jsou vidět i na fotografiích. Poloha těla Kláry je velmi neobvyklá pro případnou manipulaci. Těžko by ji v takové poloze přenášel. Podle mě to dokazuje věrohodnost výpovědi mého klienta. Poloha odpovídá posmrtnému tuhnutí svalů, nelze z toho dovozovat, že by byla přenášena na jiné místo. To, že bylo s těly manipulováno, potvrdil i můj klient – řekl, že je otočil z boku na záda a chtěl je oživovat. Víme, že s těly bylo manipulováno i po jeho odchodu z pokoje. Protože můj klient vypověděl, že když se z nemocnice vrátil na pokoj, byly na posteli pohozené jejich svršky. Na fotografiích je vidět prostěradlo, které se suší na balkoně. A je také vidět nazouváky Moniky otočené ve směru k posteli, takže je možné, že ho tam pověsila Monika sama. To, že si ty věci nepamatuje, může být vlivem postraumatické stresové poruchy, jak to tu dobře popsala psycholožka Blanka Čepická. Myslím, že kdyby můj klient něco inscenoval, tak by v rámci své pořádkumilovné povahy srovnal i nazouváky, které byly pohozené u postele Klárky,“ pokračuje ve své závěrečné řeči obhájkyně.

„Státní zástupce poukazuje, že koše tam nainstaloval Petr Kramný, pokud nám chce tvrdit, že to nebyly zvratky Moniky a Klárky, ale mého klienta, pak se podivuji, proč si nezažádal o provedení analýzy DNA. Taková analýza je možná, byť je diskutabilní. Pitva dr. Nagiho – žaludek Moniky je silně překrvený, na sliznici podlitiny. Popisuje zranění na bérci, které nezpůsobilo smrt. Dodává, že se neprokázaly žádné toxické látky. Příčinu uvádí celkovou dehydrataci způsobenou průjmem a zvracením po dobu dvou dnů – tady uvádím, že se u těch dvou dnů může jednat o překladatelskou chybu. Látka mohla být vyloučena z těla nebo přeměněna na jiné látky. Tento lékař byl vyslechnut. Egyptské vyšetřování má zvláštnost, že každý, kdo se podílel na vyšetřování, je potom vyslechnut. U výslechu uvedl, že není přesvědčený, že mohlo dojít ke smrti elektrickým proudem. Že není stopa po vstupu nebo výstupu. Uvádí zase dehydrataci, na základě podlitin na žaludku, pro proud podle něj chyběl spasmus. ‚Stopy na krku jsme si při pitvě Moniky Kramné nevšimli. Nemohu potvrdit ani vyvrátit, že došlo ke smrti elektrickým proudem, protože jsem nedělal histologii myokardu.‘“ Rejžková cituje znalce z Egypta.

„Zpráva patologa – za zmínku stojí popis žaludku zemřelé Moniky i Kláry, 9. 8. provedli pitvu Dokoupil a Smatanová.“ Rejžková dále vyjmenovává asi pět vyšetřovatelů, kteří byli na místě místo hlavního vyšetřovatele, a tvrdí, že je to nestandardní a byla na to upozorněna veřejností. „Nic to ale samozřejmě nemění na věrohodnosti. Kapitán Tvrdý se dotazuje znalce Dokoupila a ten řekl, že se nezjistily zatím příčiny smrti ani žádné poranění. Znalecký posudek je na světě až 30. 1. 2014 se závěry o elektrickém proudu,“ čte dál Rejžková.

„Průběh vyšetřování v Egyptě 30. 7. 2013, zápis v osm hodin ráno, vyšetřovatel Ibrahim, protokol doktora týkající se dvou českých turistek. Následuje prozkoumání pokoje, na jeho základě jsou pořízeny fotografie a vyhotovuje se protokol z ohledání místa činu. V pokoji popisuje tento policista, byla vidět dvě těla. Těla vpravo a vlevo. Vyšetřovatel dále provádí výslech lékaře, který pracoval jako lékař v hotelu a ohledával těla.

Dozvěděl se, že jsou mrtvé asi tři hodiny a nešlo určit příčinu smrti.

Pak došlo k ohledání místa činu, přitomni policisté i generální ředitel hotelu. Byly nalezeny zvratky v koši, na posteli dívky, na koberci – tyto zvratky byly odebrány uloženy do plastového sáčku. Z uvedeného je patrné, že na pokoji skutečně byly osoby, které měly zažívací problémy.

Z toho popisu vyplývá informace o docela hodně pozvraceném pokoji.“

Gilová nad poslední větou Rejžkové pozvedla významně obočí.

Rejžková kritizuje to, že obžaloba měla fotografie pokoje už dávno, ale o souhlas s jejich použitím požádala až v červnu 2015, kdy už probíhalo soudní líčení, nechala je pak založit do spisu. „Tyto fotografie nám ukazují místo činu, dobu činu státní zástupce ohraničuje 28. 7. 22:00 do 29. 7. 17:30. Není ale vůbec prokázáno, že v této době něco takového dělal. Podle mého názoru podaná obžaloba prokazuje celou řadu nedostatků, je nesrozumitelná, chaotická. Obžaloba ukazuje nešvar, který se v poslední době stává často, že se běžným situacím přikládá jiný význam. Pan státní zástupce to při vší úctě potvrdil i v dnešní řeči. Dostávám se k části dokazování: argument, že se na místo činu nemohli naši policisté dostat, nemůže být přeci přikládáno k tíži mého klienta. Soud vyslechl řadu svědků – v této souvislosti bych vypíchla, že svědek Daniel B. byl vyhledán policejním orgánem, nikoli mnou, jak bylo veřejnosti předneseno. Ten nic nového nepřinesl.“

„Pokud se dvě roličky nacházejí na stole pod zrcadlem, domnívám se, že vysvětlení je jednoduché... Protože uklízeč chodil do pokoje jen jednou, požádal ho Petr Kramný o papír tzv. do zásoby, tím končím kauzu toaletní papír.“ Jenže Petr Kramný tvrdil, že toaletní papír už neměli a museli se chodit sprchovat.

„Fotografie z pokoje, pro mě jako obhajobu je zarážející, že tyto fotografie dostali vyšetřovatelé až při kontaktu s vyšetřovateli v Egyptě – to byla jediná schůzka s orgány této země. Z Egypta chodily balíčky, v nichž byl duplicitní obsah, který se ale překládal pořád dokola, jeden překladatel už to ani nemohl zvládnout, takže ho vyměnili. Mohlo dojít k chybám v překladu,“ snaží se Rejžková. Soudkyně se drží za hlavu, kterou před chvílí nenápadně kroutila.

„Znělka obžaloby Kramnému říká, že se u něj projevovala latentní agrese, když se snažil o maximální materiální zabezpečení své manželky, pokud to chce soud brát vážně, měly by se přepsat všechny učebnice psychologie. K tomu, že nenašel odvahu ukončit svůj vlastní život – obsah spisu a důkazy neprokazují k tomuto žádný důkaz, je to jen nepodložená spekulace o rozšířené sebevraždě.

Nepředložil žádný důkaz o sklonech k rozšířené sebevraždě, vyjma krátkého úsudku v psychologickém posudku.

Veřejný žalobce tvrdí, že po dobu deseti hodin na hotelovém pokoji vymýšlel legendu, je pro mě fascinující, že veřejný žalobce vidí do mysli mého klienta, není mi známo, že by podstoupil hypnózu. Pokud bychom disponovali důkazem, že příběh v mysli konstruoval, nabízelo by se logicky, že když věděl, jak o něm informují média, vykonstruoval by zcela jiný příběh. Nejvýhodnější by pro něj bylo, kdyby tvrdil, že na pokoji vůbec nebyl, ale nic takového neudělal a jeho výpověď je stále stejně konzistentní. Podle obžaloby inscenoval místo činu. Až dnes z řeči státního zástupce vyšlo, že jde o dvě roličky toaletního papíru. Nemyslím si, že z toho jde vyvodit, že to svědčí o vině mého klienta,“ pokračuje obhájkyně.

„Žádný takový motiv neexistuje, a proto nemohl být ani prokázán,“ pokračuje Rejžková a cituje z obžaloby. „Prohlubující odcizování manželky s ním, nereflektovala citové projevy, odmítala kontakty intimní, ukřivděn, po prožívaném déletrvajícím napětí se její chování nezměnilo ani během dovolené v Egyptě. – To veřejný žalobce celé převzal ze závěru posudku Khulové. Z výslechů svědků nelze určit, že by si klient prověřoval informace o rozvratu manželství. Obžalovaný svou rodinu řádně zabezpečoval, kromě tří konfliktů, které rozeberu, neměli ani rozepře. Znám manželství, kde jsou 3 konflikty za hodinu – zde máme 3 konflikty za 13 let!

Své povinnosti vůči manželce plnil na 100 %.

Monice důvěřoval, a když Cieslarovi chtěli Petrovi Kramnému říct o nevěře, naprosto to správně odmítl. Ján R. o úletu nikomu neřekl, neexistuje důkaz, že by Monika o tom s kýmkoli hovořila. Pokud se tedy vyjadřuje k intimnímu životu Petra Kramného, je nutno to odmítnout. Jaké intimní kontakty a odmítnuté citové projevy? Není blíže rozvedeno. My všichni, jak tu jsme, máme asi představu, že po 13 letech nejsou intimní kontakty už tak časté, na tom není nic patologického. Můj klient si nevynucoval intimní kontakty. Pokud se objevuje zmínka o placení, mám za to, že je prokázáno, že se jednalo o jakousi sexuální aktivitu v rámci toho vztahu, a nemůže to být bráno v potaz. Aktivitu Moniky a striptýz nelze brát jako rozvrat manželství. Aktivitu na sociální síti a z ní plynoucí problém manželé vyřešili, byť můj klient tehdy nevěděl, že naoko. Neexistuje motiv v jednání obžalovaného, a když neextistuje, jak jsem už řekla, nemůže být prokázán.“

„Skutek popsaný v usnesení o zahájení trestního stíhání je odlišný od toho, který se předkládá v obžalobě. Nepodává ani mechanismus usmrcení. Vychází ze závěrů Sokanského, které jsou pouze teorií, nezbývalo mu než dotvořit skutkový děj svou kreativitou. Není zde rovněž jasný závěr, zda se Monika s Klárkou dotýkaly, nebo ne. Po včerejším vystoupení docenta Vorla je to spíše vyvrácené. Nebyly prokázány žádné skutečnosti které by dokázaly, že se můj klient tohoto dopustil. Důkazní situace se téměř nezměnila.“ Soudkyně Rejžkovou poslouchá stejně zaujatě jako předtím Legerského. Kramný má ruce před sebou opřené o stůl.

„Z provedeného dokazování lze bezpečně dovodit, že se Petr Kramný nijak nepodílel na smrti manželky a dcery. Nyní k motivu, obžalovanému nebylo před odjezdem známo nic o tom, že by manželka ztratila citovou vazbu, že by chtěla ze vztahu odejít, že by měla jiného partnera. Naopak! Je prokázáno, že

plánovali nákup domu a další dítě, 

plánovali pobyt na Slovensku. Uvedené teze tak zůstavají v rovině nepodložených dohadů obžaloby.“

Rejžková konstatuje, z čeho je Kramný obviněn. „V úvodu uvádím, že můj klient se nedopustil toho, co je mu kladeno za vinu, není po stránce objektivní prokázáno, že se stal skutek a že tento skutek spáchal můj klient.

Jeho výpovědi jsou konzistentní a podložené důkazy,

zejména listinami z Egypta, zejména znaleckými posudky Matlacha, Fargaše, Štefana a Kalivody a dále svědků Blanky Č., Ireny Rychlé, Alžběty C. Ve prospěch mého klienta částečně hovoří i revizní posudek. ‚Spravedlnost je jednou z nevyšších hodnot, která má spojovat společnost.‘“ Rejžková cituje Aristotela. „Můj klient žádá ověřit, jak přípravné řízení ovlivnila bulvární média a postupy vyšetřovatelů, je to obrovská dehonestace jeho jména a rodiny, je to situace, kdy se lidé začnou odvracet, byť předtím soucítili. Spousta svědků, kteří zde byli, vytváří profil vdovce, v důsledku čehož ani sestra nechce mít se svým bratrem nic společného, tento proces se mi jeví jako absurdní. Petr Kramný odjel do Egypta se svou manželkou a dcerou na rodinnou dovolenou, podle svědků se na ni těšili. Provedené důkazy neukazují, že by se spolu hádali nebo měli nějaké problémy. Došlo k situaci, kdy policejní orgán nebyl na místě činu, ale sděluje Petru Kramnému obvinění. Policejní orgán neměl žádné stopy, proto musel přistoupit k výslechu osob z jeho okolí, nebyl podle nich dostatečně smutný, nenosil smuteční oblečení. Před tento soud Petr Kramný předstoupil s vírou ve spravedlivý proces. Věří, že se soud nenechá ovlivnit mediální kampaní. Znělku obžaloby sestavil státní zástupce pouze ze závěrů posudků, do obžaloby vryl své nepodložené myšlenky,“ vysvětluje Rejžková.

Rodiče Petra Kramného jako poškození dostali možnost se k závěrečné řeči státního zástupce vyjádřit, ale nic říct nechtěli. Obhájkyně Jana Rejžková začíná svou řeč.

Vracíme se opět k soudu. Obhájkyně bude podle vlastních slov svou závěrečnou řeč mít zhruba na 2–3 hodinky. Legerský už včera mluvil zhruba o třech hodinách, které dodržel.

Soud nařídil pauzu do 12:40. Obhájkyně Rejžková novinářům na chodbě řekla, že státní zástupce nepřinesl žádné přímé ani nepřímé důkazy o vině jejího mandanta. „Výjimečný trest jsem vzhledem ke klasifikaci případu čekala. Já budu samozřejmě žádat úplné zproštění viny,“ doplnila.

„Jednal po předchozí úvaze, dopustil se zločinu na dítěti, na vlastní dceři, a tedy na svých blízkých. Kláře bylo 8 let nemohla mít podíl na problémech manželství, měla očekávat, že ji táta ochrání před kýmkoli. Nedal jím šanci se bránit. Sám je odsoudil k smrti a čin vykonal, byl příčetný a plně orientovaný, nelze ani přehlédnout chování po činu. Totální absence lítosti. Možnost nápravy obžalovaného považuji za obzvláště sníženou, podle psychiatričky je možná, podle psycholožky velmi ztížená. Pocity viny jsou nulové, resocializace tedy jedině pod psychologickým vedením.

Navrhuji výjimečný trest na samé horní hranici, tedy 30 let se zvýšenou ostrahou.“

„Vztah je negativní, kritický. Vvymyká se to psychologickým poznatkům o ztrátě blízké osoby, naopak by měl být neschopen poslouchat cokoli negativního o nich. Znalkyně uvedla, že jeho psychický stav neodpovídá oběti, činí manželku odpovědnou za to, že vztah zkrachoval, cítil se deklasován. Opakovaně uváděl, že Monika nechtěla nic řešit, o ničem se bavit, kumulovala se tak v něm beznaděj, frustrace, cítil se nepochopený. Monika tak byla původcem všeho špatného; on se staral, Monika si toho nevážila.

Rozšířená sebevražda i s Klárou byla vedena tím, že nesnesl představu života dítěte bez rodičů.

Netroufám si tvrdit, že s tímto úmyslem jel na dovolenou do Egypta. Ale jel tam s hlubokou frustrací a pocity zmaru, ale ona tam opět odmítala intimnosti a zajímala se znovu pouze o internet. Zmiňoval se, že navrhoval Monice noční schůzky ve sprchovém koutu, mohli být spolu sami, také když byla Klárka hodiny v dětském centru. Doufal, že na dovolené se to změní, ale Monika se tam k němu chovala stejně chladně, těžce se střetl s realitou. To, že tam s tím nejel, také dokládá jeho obhajoba po smrti. Není promyšlená, ale konstruovaná ve stresu, podnětové přetíženosti, myšlenky si utřídil při komunikaci s Lenkou. 

Zjistil, že varianta o znásilnění neobstojí, a orientoval se proto na spekulaci o Monice jako pachatelce.

V době zásahu elektrickým proudem byl Petr Kramný na místě činu, sám uváděl, že s sebou neustále bral kartu, která v pokoji zapojila elektřinu, jen za těchto podmínek bylo poškozeného možné usmrtit elektrickým proudem. Lze spolehlivě dovodit, že záměr směřoval vůči oběma poškozeným, vůči sobě ale ztratil odvahu sáhnout si na život, což není výjimečná záležitost. K tomu i tvrzení Šárce, že to někdo naplánoval a nevěděl, jak dobře to dopadne. Obžalovaný opakovaně namítal, že nemá znalosti elektřiny. Já mám za to, že nebezpečnost elektrického proudu je známa i podprůměrně intelegintním jedincům. Petr Kramný se o tom učil i ve škole a měl praxi se svařováním elektrickým proudem. Nabízí se otázka, proč by poškozený, pokud by nebyl pachatelem, trávil s poškozenými na pokoji několik hodin.

Podle mého názoru bylo prokázáno, že je vinen.

Jediná polehčující okolnost je bezúhonnost, nic dalšího.

Navrhuji proto výjimečný trest.“

"Lidé v ambivalentních vztazích vnímají ztrátu vztahu jako ztrátu vlastního života, proto se mohou uchylovat k sebevražedným úmyslům. Chybí pocit viny, absence toho kdybych býval udělal toto, mohl bych je třeba zachránit. Obžalovaný absolutně necítí bolest nad ztrátou manželky a dcery, což dokázala i výpověď soudní znalkyně. Kramný necítí sebemenší vinu za smrt rodiny. Psycholožka uvedla, že u lidí, kteří se připraví, jako by pocit viny nebyl. Hned ji přenesou na někoho jiného. Pocity viny jsou u lidí z nedbalosti, ale hledají důvody, proč to nemohli změnit. Za třetí nejmasivnější je ten, kteří jsou přítomni smrti jako nechtění diváci. Petr Kramný se staví do třetí kategorie, chybí mu ale masivní pocity viny."

„Fakt, že o problémech v jejich manželství příliš svědků nehovoří, je způsoben tím, že ani jeden z nich soukromé věci neventiloval. Ani o prokázaném vztahu s Jánem R. se Monika nesvěřovala. Když došlo na hádku kvůli fotkám ze striptýzu, neměla před kamarádkami obavy, že o Petra Kramného přijde, ale že přijde o hmotné zabezpečení, o citech před nimi nehovořila.

On sám jakékoli problémy zastíral. Šlo mu o to, jak vypadal před ostatními.

Svědkovi M. přiznal, že lhal, jak zlé to u nich bylo, řekl, že to bylo ještě horší, než když se M. rozváděl,“ pokračuje Legerský. Nyní shrnuje, co o Kramném řekla psycholožka. „Absence empatie, snaha vyhnout se konfliktu a tím možnosti prohrát, strach z odmítnutí a opuštění, citová nevyzrálost, snaha o kontrolu nad vším, co by mohlo vztah destabilizovat, neochota si připustit, že by vztah měl být vzájemně dobrovolný a emoční – to pak vede ke snaze o manipulaci, omezuje svobodu a vyvolává finanční závislost. Vztah se stává ambivalentním, kromě lásky generuje také nenávist a zlost, frustrace pramenící z obavy o ztrátu vede k projevování dlouho potlačené latentní agrese vůči sobě a ostatním. Patologické hodnoty v oblasti sebedegradace – je nepravděpodobné, že by sebevražedné úvahy ventiloval navenek. Lze vyčíst velkou snahu o kontrolu nad manželkou, která se z ní snažila vymanit.

Manifestace pocitu ublížení, hněvu, může vést až k vražedným impulzům.“

„Psycholožka uvedla, že byli opačnými póly, které mohou za určitých okolností spolupracovat, ale v dlouhodobém hledisku může dojít ke zhroucení vztahu. Petr Kramný sám určuje jako dobu vzniku potíží období, kdy si Monika pořídila Facebook, sám mohu říct ze své praxe, že Facebook stál za zhroucením mnoha vztahů, což často vedlo k útoku jednoho partnera na druhého. Byly v něm zasety pochybnosti o vztahu, podroboval ji zvýšené kontrole – na akce ji vozil, vyzvedával, neustále ji volal, neměl pod kontrolou jen její Facebook, ale i e-mail! O kontrole foťáku po akcích Moniky jsem se již zmínil. Začalo odmítání sexu, obžalovaný to zlehčoval, že šlo o předehru a jeho iniciativu, ale z mailové komunikace vyplývá, že to byl problém dlouhodobý a opakovaný několik měsíců. Zabýval se tím, proč jednou jela do práce v teplácích, jednou nastrojená, že musela někoho autem vézt, protože našel na koberečku u spolujezdce písek. Na mé dotazy přitom tvrdil, že si hesla k Facebooku a mailům zjišťoval už před vraždou. Sestře řekl, že hesla z Moničina sešitu zkoušel zadávat před dovolenou, ale nefungovalo to. Na YouTube si vyhledával videa z hotelu Carribian World, když zjistil, že si Monika dopisuje s jedním z animátorů... To nasvědčuje jeho až chorobnému chování ve vztahu k Monice.“

„‚Já jí dělal čeledína a ona seděla u internetu, místo aby se věnovala Klárce, ať jde do prdele.‘“ cituje Legerský Kramného. Ten má ruku před obličejem, skrývá se?

„3 zásadní tvrzení v hovorech s Šárkou L.: ‚Víš co, možná to někdo naplánoval a někdo ani nevěděl, jak dobře to dopadne. Už nikdo nepovažoval za možné, že to byla vražda a sebevražda. Spoléhala na to, že to svede na střevní problémy.‘

Formulace ‚někdo nevěděl, jak dobře to dopadne‘ je podle mého názoru velice zajímavá a neřekne ji někdo, kdo čin nespáchal.

Dopadlo to snad dobře pro Moniku? Slzy, které po smrti Moniky a Klárky ronil, nejsou slzami upřímnými. Neustále dodával, že o negativech manželky nevěděl a dozvídá se je až po smrti. Vinu svaloval na Moniku, potřeboval do okolí rozšířit motiv.“

„Telefonáty se Šárkou o sexu a o případu: Šárka říká, že ho miluje, ale že má zmatek o vraždě, chce vědět, že je nevinný, má dotazy a připomínky. Kramný na Moniku znovu hází špínu, že i v Egyptě pořád hledala, jak by se připojila na internet, na Facebook.

‚Ať si Moniku vezme čert, mám sto chutí Moniku vyhrabat, protože Klárka si nezaslouží, aby s ní ležela v hrobě!‘

Chtěla, aby prodal felicii, že s tím dělá ostudu. On dřel a ona se za to oblékala. Podvést někoho je to nejhorší, co může být, ale on ví ještě další věci, které ale nemůže říct. Šárka má strach, že se to nikdy neobjasní a ona nebude nikdy vědět, jestli to neudělal on. On argumentuje, že to policie nikdy nevyřeší, že kdyby to byla Monika, tak už to řekli.

‚Víš co, možná to někdo naplánoval a někdo ani nevěděl, jak dobře to dopadne a jaké to bude mít následky.‘

Šárce nejde do hlavy, že by jeli na dovolenou a někdo je tam prostě otrávil. Myslí si, že Monika byla psychicky na dně. ‚Byla závislá na netu jako alkoholik nebo gambler, pořád seděla u toho zasraného internetu.‘“

„Kateřině G. řekl také, že už bylo dost bolesti pravé ruky a křeče v zápěstí a že si to dělal sám – což dokládá znovu rozklad manželství v sexuální oblasti. Dále řešil v telefonátech, že Nicejovi mají nárok na čtvrtinu, on jim ale nic nenechá.

Řešil, že může říct, že Monika podle toho, jak vypadala, zemřela první, potom bude dědit Klárka a po ní on.

Doufá, že na něj někde čeká nějaká žena, která si ho bude vážit víc než Monika. S Kateřinou J. se seznámili někdy v listopadu 2013 – od 16. 11. si volali, po vánočních svátcích vztah ustal, Kramný už komunikuje se Šárkou. Vztah řešil s kamarádem Standou, expresivně popisuje sexuální chování, vzhledem k jeho expresivním vyjádřením to mohu pouze popsat obecně. Srovnával Moniku s Kateřinou J. – ‚je to jako z felicie do ferrari‘. Není pravdou, že u něj Kateřina J. byla pouze jednou, svědčí o tom odposlechy. Nelze mluvit o nějaké chmurné vánoční náladě, v ten den řešil, jak ušetřil 300 korun na víně, jak si sestrojil odposlech pro jednání v práci, a také vdovský důchod po Monice. Lže o tom, že přístup na Facebook získal až v Egyptě.“

„Zbavil se různých věcí, fotky ale nechal na stěnách. Otec Moniky Erich vypověděl, že se ho ptal, proč je nesundá, odpověděl mu, že je to jedno. Jeho otec Karel Rychlý to prožíval daleko intenzivněji, sestra Lenka Kramnému volala, že táta je na zhroucení a že schoval všechny fotky Moniky a Klárky. I Rychlá u soudu potvrdila, že fotky byly sundány až na jejich popud. Je patrná naprostá absence viny, že s tím, že jim bylo špatně, něco neudělal.“

Kramný se zhluboka nadechl, asi se mu tato řeč špatně poslouchá.

„‚Petr mi dodnes nevysvětlil, proč nevolali lékaři, když jim bylo špatně, přitom na předchozích dovolených Monika vždy lékaře vyhledala,‘ vypověděl k tomu Erich. Jemu nedokázal odpovědět na otázku, co se jim stalo, pak sám ukončil hovor a volala mu Irena, ať nevolá, že je to drahé. Je jasné, že si matce stěžoval. Pro mě je zcela nepochopitelné, že by

pro obžalovaného jako milujícího otce a manžela byly přednější zanedbatelné náklady na telefon s tchánem než obyčejná lidská slušnost a účast vůči trpícímu tchánovi.

Není jasné, proč nevyužil asistenční linku i pro telefonáty s tchánem. Lenka se ho 2x přímo zeptala, zda je zabil... V jednom případě se pousmál a řekl, že nejsou důkazy.“

„V Egyptě vesměs řešil finance – účet za telefon, a dokonce byl svou matkou a sestrou napomínán, aby se tímto nezabýval v takové situaci. Proklamoval obavy, jak zvládne návrat domů, kde uvidí všechny jejich věci. Ukazuje se, že tyto obavy nejsou oprávněné, po návratu ve většině hovorů vtipkuje, směje se. Má radost, že Nova měla na letišti 9 kamer, dále například uvažuje, že by mohl z léčitelky Žanny vymámit 100 tisíc korun. Pokračují hovory s Kateřinou G. plné sexistických poznámek, baví se o sledování porna... Pak ona píše, že je pátek a ona je sama doma, on píše, že on je taky sám doma, a pak se nechává slyšet, že je mu jedno, jestli přijde on k ní nebo ona k němu,“ pokračuje Legerský.

Rejžková si i během přestávky podtrhávala části ve svých poznámkách. Po přestávce jsou už opět všichni v síni.

Byla nařízena pauza na 10 minut.

„Radmilovi psal, jak nezvládá pohled na moře, protože mu to připomíná pohled na Moniku s Klárkou, jak jim nedokázal pomoci. V téže době si píše s Kateřinou G.: ‚Sex do zadečku byl?‘ ptá se jí a pak pokračuje komunikace dál.“ Legerský cituje: „24. 10. Bože jak já chci domů – ona: Musím ti dát tu slíbenou pusu na uvítanou – on: A dál? – ona: Pak nějaké víno nebo spíš pokec – on: A dál? – ona: Co dál? Pak budeme plakat – on: Teď jsem se opravdu zasmál – ona: Čemu? – on: Prostě jen tak, potom co dál?“

„Poté hovor pokračoval o sexuálních praktikách. V komunikaci s Lenkou V. se svěřuje, že si za sex musel platit. Popisuje historku, kdy chtěl s Monikou spát, ale ona mu řekla, že jedině za peníze. ‚Řekl jsem jí: Tak jdi do prdele a šel jsem spát. Nechtěla se mnou vůbec spát, nechtěla mít sex. Klárka mojí mamce říkala, že se jí maminka vůbec nevěnovala, vyměnila dceru za internet, to je hnus. Někde jsem četl, že si žena začne užívat sex až po 30, to ale nebyl Moniky případ, ale rozhodně ne doma.‘ “ pokračuje v citování Legerský. Kramný se citacím směje, pak si ale dal rychle ruku před pusu.

„Dále říká, že byl případ uzavřen a že doufá, že dobře pro něj, že jsou jen dvě možnosti a on doufá, že to bude ta první... Kamarád říká: ‚To ti přeju, abys z toho ještě něco měl... Jí to nepomůže a ty z toho budeš něco mít.‘ Z toho podle mého názoru vyplývá, že šlo o tu variantu, že vraždila Monika, a její příbuzní by tak byli vyloučeni z dědictví. ‚Takový hezký den a taková dobrá zpráva,‘ řekl k tomu obžalovaný. Čile komunikoval s médii, ale nabídku na psychologickou pomoc nevyužil.

„Šárce L. pak tvrdí, že Monika musela dát něco do koly, že mu ji pořád nutila, že mu to pomůže. Rozhovor se sestrou před televizním vystoupením – sestra mu říkala, že se musí držet jedné verze.

‚Jasně, už vím, co mám říct, mám to všechno srovnananý, jenom nevím pořád ten motiv.‘

Pak psal kamarádům, že se Monika o Klárku vůbec nezajímala, zatáhla závěsy, úplná tma, přitom se tmy bála, ke Klárce ležela zády. Napsal: ‚Napadá mě, že Klárku nechtěla vidět, jak umírá... Nevěděla, jestli už není mrtvá.‘ Vysvětlením rozporů jeho výpovědi je přizpůsobování se verzi, pro kterou se rozhodl po debatě s Lenkou – nevinný člověk, pokud není duševně nemocný, by neměl důvod takto jednat a on duševně nemocný podle znalců není! Když se dozvěděl o závěru o manipulaci s tělem Klárky z posudku Dokoupila a Smatanové a o tom, že ke smrti muselo dojít v 17:30, začal mluvit jinak. Podle mého názoru byly mrtvé už v době kontaktu s uklízečem. Je naprosto zarážející, že by Monika a Klárka ležely v době vytvoření posmrtných skvrn hlavou dolů nosem kolmo na podložku. To je naprosto nepřirozená poloha pro to, aby zemřely ve spánku. Proč se více zajímal o posmrtné skvrny než o příčinu smrti manželky a dcery? Tu totiž znal a nemusel ji zjišťovat. V říjnu řešil odškodnění ze strany hotelu, říkal, že by mu stačilo 100 tisíc eur. Když mu kamarádi řekli, že je to málo, tak řekl 100 za Klárku a 100 za Moniku.“

„Na dotaz, proč jen tak pozoroval svou dceru, jak trpí, odpověděl – proč to neudělala Monika, proč nevzala Klárku za ruku a nešla k doktorovi, když je zdravotní sestra. Později přitom zase vypovídal, že Monika volala na recepci, ať jí pošlou doktora, ale mění čas, zda ráno, nebo večer, pak zase, že telefon blbnul. V době, kdy už se snaží podsouvat, že vraždila Monika, se diví, proč mu neřekla, ať zavolá doktora, že je jí špatně. V době, kdy jim bylo špatně, měli mít puštěnou televizi, dvěma svědkům to pak ale popřel, zřejmě proto, že se mu nezdálo vhodné, aby pouštěli televizi, když jim bylo špatně, já z faktu zda televize hrála, nebo ne nevyvozuji nic, je to ale další fakt, který dokazuje, že nemá tu paměťovou stopu. Sestra Lenka K. mu říká, že se objevují spekulace, že to mohla udělat Monika, vražda a sebevražda, z tohoto hovoru není zřejmé, že by ho o tom přesvědčovala. Sestře podsouval myšlenku, že k nim do pokoje mohl někdo vejít, že Monika neměla kalhotky. Ptá se sestry, jestli nemohl Moniku někdo znásilnit a pak je otrávit. Sestra si ale nedokáže představit, kdy by k tomu mohlo dojít.

Domnívám se, že právě tady v těchto hovorech změnil taktiku. Uvědomil si, že teorie o dalším člověku neobstojí, a obrátil svou pozornost na Moniku. Začal sbírat důkazy proti ní!“

„Nyní se vyjádřím o potížích Moniky a Klárky v hodinách před smrtí. Průjem byl vyvrácen znalci. Uklízeč mu dal 3 vody, dvě koly a dva toaletní papíry. Je zarážející, že si nevyžádal čisté ložní prádlo. Prý ho to ani nenapadlo. Já tvrdím, že je ale divné, že si vyžádal toaleťák, a přitom říkal, že se s manželkou už museli po toaletě sprchovat. Zdravý rozum není s to pobrat, že obžalovaný vyhodil triko své dcery, o kterém pak vypověděl, že bylo pozvracené na rukávu, ale své triko poslal na expertízu. Proč ne, když on přežil a otráven být nemusel, na rozdíl od své dcery. Já tvrdím, že nikdo průjem neměl a toaleťák nepotřeboval -

to potvrzuje i fotodokumentace z pokoje, kde jsou vidět kompaktní toaletní papíry položené na poličce!

To je divné i vzhledem k tomu, že dámy používají toaleťák i při malé potřebě,“ hřímá Legerský. Kramný sedí zkroušeně a odevzdaně se dívá na Legerského.

„Obžalovaný smrt nezjistil náhodou, on jim ji sám způsobil a pak si musel vymyslet legendu. Dalším rozporem je, že tvrdil, že když znovu volala matka, vzala to delegátka Cupalová za něj, protože viděla, jak je na tom zle, sama Cupalová ale uvedla, že to po ní chtěl on sám. Zarážející také je, že sestře Lence si stěžoval, že mu policisté vymazali historii volání, že teď nemůže dokázat, kdy volal matce – už tehdy v takové situaci přemýšlel o tom, že bude potřebovat alibi,“ vysvětluje dál Legerský.

„Delegátka Cupalová na něm také neshledala fyzické projevy toho, že by mu bylo špatně, kromě slovního tvrzení. On ale ve výpovědi řekl – cestou na kliniku jsem se znovu složil a museli mě dotáhnout na kliniku. První kontakt po odhalení těl měl se svou matkou po telefonu, ta mu poradila, aby vyběhl, křičel na ostatní pokoje, měl vyděšený hlas, vzlykal. Magdalena uvedla, že byl klidný. Pak volal na Allianz:

‚Dobrý den, Kramný u telefonu, před chviličkou jsem vstanul a zjistil jsem, že manželka a dcera jsou mrtvé, zemřely ve spánku. Mám u vás pojištění, co mám dělat.‘

Upozorňuji, že tvrdil, že před chvílí vstal a zjistil, že zemřely ve spánku. To je v rozporu s jeho výpovědí, kdy řekl, že zvracel a pak si šel lehnout ke Klárce. Potom proběhl další hovor, kdy měl připravenou smlouvu, tam uvedl, že se vzbudil a zjistil, že se Klárka na něj tzv. lepí, že je celá modrá. To je ale zase v rozporu s jeho pozdější výpovědí, kdy říkal, že do Klárky šťouchnul, aby se posunula. Pikantní je, že u soudu řekl, že den, který mu změnil život, má v paměti, jako by to bylo včera, přitom to vykládá jinak, protože nemá paměťovou stopu!“

„U obžalovaného byla vyloučena intoxikace, což vyplývá i z jeho výpovědi, kdy uvedl, že po vypumpování žaludku už problémy nepociťoval, při intoxikaci by došlo k poškození orgánů jako játra a ledviny a problémy by trvaly. Uvedl, že v pokoji krátce zvracel před smrtí, následně měl zvracet v pokoji Iwony Magdaleny Lis. Před samotným výplachem z jeho žaludku vytáhli hnědou tekutinu o objemu misky. Obžalovaný tvrdil, že pil jen vodu. Doktor Dvořáček ale uvedl, že buď celý den nezvracel, nebo před výplachem nepil vodu, ale kolu, kterou měl podle svědků tak rád. Magdalena uvedla, že v její přítomnosti nic nejedl, nepil, nepozorovala na něm žádné zdravotní potíže, velmi kašlal, choval se, že bude zvracet, ale nezvracel. Demonstroval jisté zdravotní potíže, okázale projevoval potíže, ale pohyboval se normálně. Obžalovaný uvedl, že mu Magdalena dala vodu, on se napil a hned běžel zvracet – to je v rozporu s její výpovědí.“

„Pokud by to udělal někdo jiný, šlo by o promyšlený, moderními metodami nedohledatelný útok na rodinu Kramných. Nic se jim na pokoji neztratilo, měli jen jeden konflikt na recepci, který se snadno vyřešil, neměli nepřátele, byli řadoví turisté – je to teorie z kategorie sci-fi. Teorie v souvislosti s tím, že vraždila Monika, je na první pohled nehoráznost, ale možnost, které obžalovaný prostě využil, mrtví se totiž nemohou bránit. Jde o klasický projev osoby, která se musí za každou cenu obhajovat a nemá čisté svědomí. Pokud by to Monika udělala, neměla by důvod zakrývat látku, kterou to udělala. Teorie, že chtěla zabít Petra Kramného, je bizarní – byl by to promyšlený čin, kdy by se musela splést a podat látku sobě a dceři místo jemu. Znovu v tomto poukazuji na čistou toxikologii jak v České republice, tak v Egyptě,“ stojí v závěrečné řeči státního zástupce.

Legerský začal číst z výpovědi Petra Kramného: „Zcela zarážející je, do jakých detailů popisuje průběh událostí do inkriminovaného rána, popis dalších událostí je na detaily velmi chudý, například lahvím s pitím věnoval více pozornosti než dceři – věděl, kam kterou postavil. Neví totiž, kdy byl poslední projev života jeho dcery. Je totiž těžké mluvit do detailu o něčem, co se nestalo... Stravovali se pouze v hotelu, vždy měl každý z nich něco jiného, a to i v poslední den. Jediný společný prvek – hranolky na pláži. Pití měli pouze na baru a z lednice, kde byly originální lahve. Předpokládalo by se, že pokud by to bylo z jídla nebo pití, tak by to měl i někdo jiný. Bylo tam 132 klientů Blue Style, z nichž nikdo to neměl, jen jeden případ cestovatelského průjmu. Doktor Kolouch nezjistil nic, co by nasvědčovalo problémům souvisejícím se stravou. Podivné také je, že Monika s Klárkou se lepšily, zatímco u Petra Kramného to gradovalo – přitom poškozené zemřely a obžalovaný přežil.“

„Nevím, jak by inženýr Kalivoda chtěl měřit impedanci (odpor) těla konkrétního člověka, když impedance každého člověka je jiná, musel by takového člověka oživit, uvést do stejného stavu, v jakém byl, a pak do něj pustit proud. Jsem přesvědčený, že toto ještě nikdy nikdo neprovedl, a přesto se takové posudky provádějí na základě matematických modelů, což inženýr Kalivoda Sokanskému vytýká. Zmatečnost posudku dokládá i fakt, že rozdílně odpovídá na totožné otázky. Argumentace o odlišné barevnosti vodičů v Egyptě je zcela irelevatní, protože u dvoupólového dotyku je to absolutně jedno. K tomu podotýkám, že obžalovaný má bohaté zkušenosti ze svařování elektrickým obloukem. Nebyl dohledán prostředek, kterým byl čin spáchán, což samozřejmě vyplývá s nedostatečné práce egyptských orgánů.

Věci se mohl snadno zbavit v rámci několikahodinového časového okna, o kterém budu ještě mluvit.

Z výpovědi svědků vyplývá, že zde byly kontejnery, kde bylo možné cokoli vyhodit,“ Legerský přerušuje a jde se napít – pije energetický nápoj, asi čeká, že dnešní den bude dlouhý.

„Znalec z oboru elektro vyloučil, že mohlo dojít k zásahu elektrickým proudem náhodou. Když se vezme v úvahu výpověď obžalovaného a Magdaleny Iwony Lis, že ležely na postelích odděleny od sebe,“ pokračuje Legerský. Kramný se tváří zkoušeně, otírá si obličej rukou. „Obhajoba bude namítat, že závěry Sokanského jsou irelevantní, protože nebyl na místě činu. Snažili jsme se zajistit, aby tam mohli vyjet kriminalisté, znalec z oboru elektro, a dokonce i já jsem si kvůli tomu nechal vystavit nový cestovní pas. Na naše žádosti ale nebylo reagováno. Přesto ale znalec ozřejmil, že nebylo nutné být na místě činu. Byť osobně považuji posudek znalce Kalivody za procesně nepoužitelný, protože se zaměřuje jen na přezkum posudku Sokanského, což je proti paragrafu, přesto se k němu krátce vyjádřím –

jeho závěr je, že se Sokanským lze souhlasit, ale jde podle něj o hypotézu. 

Z výpovědi Petra Kramného vyplývá, že spotřebiče jako žehličku tam běžně používali, na nich je štítkové označení 230 V a Kramný neuvedl, že by jim něco nefungovalo – tvrzení doktora Kalivody, že v hotelu ani nemusela být síť 220, tak neobstojí. To by doktor Kalivoda zjistil, kdyby si spis prostudoval, nebo by mu pomohla obhajoba... Za 60 minut kdy se tomu věnoval u Krajského soudu v Ostravě, to pochopitelně stihnout nemohl,“ čte svou řeč státní zástupce.

„Mě osobně zcela fascinuje, že jako závěr je uvedena otrava neznámou látkou, aniž by byla tato látka byť jen nastíněna. Aktivaci sleziny nebo polynukleáry by měl poznat i student prvního ročníku. Je otázkou, zda je jejich posudek výsledkem špatných znalostí, nebo špatné morálky. Znalci do případu vstoupili dobrovolně, nemuseli tento posudek provádět. Otázka času také neobstojí, mohli říct, že na to prostě kapacitně nemají. Ještě jsem neměl případ, kdy by se čekalo na zpracování již v pořadí druhého posudku obhajoby!“

„Přecházím k posudku Matlacha a Fargaše, nebudu se ale u něj příliš zdržovat, neboť jeho nesprávnost a nesmyslnost se vyjevila zejména včera. Považuji ho za závadný nejen po formální stránce – absence nálezu má za následek nepřezkoumatelnost posudku, 

znalecký posudek není posudkem proto, že ho tak někdo nazval na první straně! 

Absence dokumentace histologických vyšetření preparátů. Závěry nemají oporu v nálezu. Překračuje svou odbornost. Jaký paradox, když na stránkách dr. Matlacha čteme, cituji, že ‚narazil na spoustu případů, kdy jiní znalci pochybili, protože překročili svou odbornost‘. Zejména díky reviznímu posudku se nemusím zabývat samotnou zmatečností jejich závěrů. Ústavní posudek byl v mnoha směrech ještě kategoričtější než znalců Dokoupila a Smatanové, a to zejména s ohledem na makroskopický nález. Tento svůj závěr znalci dobře doložili i odkazy na zahraniční literaturu. Jejich výhrady k posudku Dokoupila a Smatanové nebyly takového charakteru, že by ovlivnily závěry, to se nedá říct o posudku Matlacha a Fargaše. Nebyly tam žádné polynukleáry, prostě nikde nic. Podobně jako Dokoupil a Smatanová nálezy vyhodnotili i další lékaři z Ostravy, Olomouce a Českých Budějovic,“ pokračuje státní zástupce.

„Že skvrna nevznikla dlouho před smrtí navíc dokazuje fotografie Moniky a Klárky, jak skáčou do moře z mola, skvrna tam viditelná není. Stejně tak to dokazují fotografie Klárky, kde je vidět její pravá ruka. V kombinaci s lékařskými závěry lze tvrdit, že tyto rány vznikly po účinku elektrickým proudem. Dále doktor Štefan řekl, že lékaři Dokoupil a Smatanová bezpečně zjistili, že jde o místo vstupu proudu - ‚Proti tomu nic nenamítám,‘ řekl. I nešťastný dr. Nagi po seznámení se s českými závěry souhlasil při výslechu s touto verzí. Soudnělékařská komise v Egyptě pak měla závěry přehodnotit, ale uvedla alibistický závěr, že nemůže říct, která z verzí je správnější,“ prohlásil Legerský.

Soudkyně státního zástupce zaujatě poslouchá. Kramný má pohled upřený před sebe.

„Vedoucí státního zastupitelství v Hurghadě poslal zprávu, ve které bylo konstatováno –

pitva nedokazuje úmrtí otravou, výpověď lékaře je neprůkazná a nepodkládá teorii o smrti otravou.

Komplexním zhodnocením všech příznaků dospěli Dokoupil a Smatanová k jednoznačnému zjištění o příčině smrti. Nabízí se otázka, proč dr. Nagi nepopsal změny na kůži Moniky. Vysvětlení se nabízí trojí: 1. v době smrti nemusely být okamžitě zřetelné – to potvrdili všichni znalci, Dokoupil, Smatanová, Matlach, Fargaš i včerejší znalci; 2. dr. Nagi neprovedl zběžně jen pitvy, ale i zevní prohlídku, to podporuje skutečnost, že nepopsal ani znaky viditelné na fotografiích, které sám pořizoval, Nagi u výslechu uvedl, že si změny na krku Moniky nevšiml, ne že je vylučuje; 3. kombinace obojího.“

„Pokud by dr. Nagi propitval alespoň srdce, nepochybně by zjistil, že nemohlo dojít k dehydrataci ani pomalé smrti. Je neuvěřitelné, že fotodokumentaci provedl na mobilní telefon a ta nezachycuje důležité části a tělesné změny (jde pravděpodobně o fotky, které první uveřejnila TV Nova)! Doktor Štefan na jeho adresu uvedl: Že nepitval je jasné, a protože to tělo nepitval, tak udělal závěry jaké udělal.

Zdůrazňuji tedy, že závěry dr. Nagiho neobstály ani u znalce obhajoby!

Jsem přesvědčen, že to jsou právě závěry doktorů Dokoupila a Smatanové, které obstojí – akutní srdeční selhání po zásashu elektrickým proudem. Je jasné, že Petr Kramný se verzí o otravě snažil svést orgány na falešnou stopu, což se mu také z části podařilo,“ čte dál Legerský.

„Egyptská pitva by mohla svědčit ve prospěch obžalovaného, zpráva se závěry dr. Nagiho ale nekoresponduje s jeho pitevními nálezy, například v pitvě není ani slovo o dehydrataci, ale v závěrech se o ni pak opírá. Dr. Nagi se následně nemohl dál posunout, protože těla už byla odvezena do České republiky a on neměl žádný materiál, který by dál mohl zkoumat. Uvedl, že smrt mohla způsobit buď dehydratace, nebo otrava, že je známo, že mohlo jít o látku, která se absorbovala a kterou požily několik dní před smrtí. I laikovi je zřejmé, že toto vysvětlení neobstojí a že byl v argumentační nouzi. Vše ozřejmili až čeští soudní znalci, ti uvedli, že nelze prokázat dehydrataci, zvracení a průjem. I laik pochopí, že závěry dr. Nagiho jsou alarmující, když mluví o dehydrataci, aniž by pitvě podrobil střeva. Závěry plynuly z jeho argumentační nouze, kdy si nebyl schopen připustit, že není schopen určit příčinu smrti,“ vysvětluje Legerský.

„Je zřejmé, že Monika a Klárka nebyly vystaveny účinkům jakékoli látky. Monika a Klárka zemřely rukou toho, který je měl chránit, a to jen proto, že neunesl hrozbu konce vztahu. On sám se staví do role oběti. V těle Moniky a Klárky ani Petra Kramného nebyly toxické látky, negativně vyšel i rozbor skvrn na jeho triku a rozbor vlasů. Že je skvrna na triku jeho biologický materiál, vyplynulo z toho, že tam byla zachycena jeho krev. Toxikologické vzorky Moniky a Klárky byly zkoumány nejen v lokální egyptské laboratoři, ale i v káhirské – takže to Egypťané nepodcenili –, vzorky vyšly negativní. Jak v ČR, tak v Egyptě byly provedeny vzorky všeho, s čím mohly přijít do styku, nic se ale nenašlo,“ pokračuje státní zástupce.

„Vážená paní předsedkyně, rád bych upozornil, že moje řeč bude poměrně dlouhá, chci požádat, abych mohl případně svlažit ústa.

Jsem přesvědčen, že skutek se stal a byl obžalovanému prokázán. 

Čin byl předem promyšlený. Vyšetřování bylo od počátku komplikováno jistou nedostupností místa činu. Vyšetřovatelům byly v rámci mezinárodní spolupráce poskytnuty jen základní informace. Mám skálopevné přesvědčení, že lze přesto učinit jen jediný možný závěr,

že je obžalovaný vinen!“

zahájil Legerský. 

Soudní líčení bylo zahájeno tentokráte přesně na čas. Závěrečnou řeč začíná státní zástupce.

K soudu už přišli i rodiče Petra Kramného, kteří nevynechali jediný den. Svého syna stále podporují a věří v jeho nevinu – rozhovor s Irenou Rychlou si můžete přečíst zde >>>

Matka Petra Kramného: Je to katastrofa, ale jinak to ani dopadnout nemohlo!

Jako první dorazila před soudní síň obhájkyně Jana Rejžková, která se okamžitě připojila k zástupci ze Spolku Šalamoun, jenž podal na Kláru Long Slámovou žalobu. Rejžková s ním něco zaujatě řeší.

Včera se u soudu řešil revizní posudek z oboru soudního lékařství. Znalci doslova rozcupovali posudek obhajoby lékařů Matlacha a Fargaše. Jejich závěry byly často špatné nebo přinejmenším zavádějící. Revizní posudek uzavřel debaty o příčině smrti, jednoznačně stanovil, že šlo o zásah elektrickým proudem. Zda podá státní zástupce na znalce obžaloby obvinění z křivé výpovědi, je ve hvězdách.

Dobré ráno, vážení čtenáři. I dnes se k vám vracíme s online přenosem ze soudní síně, kde pokračuje soud s Petrem Kramným, který je obžalován z dvojnásobné vraždy své manželky a dcery v Egyptě. Dnes jsou v plánu závěřečné řeči stran obhajoby a obžaloby. Dá se předpokládat, že jednání bude dlouhé.