Psycholog o případu Petra K.: Dceru mohl zabít z pomsty Monice

Pokud to Petr K. udělal, jak si jeho chování vysvětlit? Je to známka bezcitnosti, chladnokrevnosti, nebo může mít jiný motiv?

Odpovídalo by to histrionské poruše osobnosti. Tito lidé mají zvýšenou tendenci k sebelítosti a umí poměrně dobře předstírat citová pohnutí, hrát, dramatizovat, přetvařovat se. Mohly by v tom být schované i rysy narcismu, skryté sklony k agresivitě, pocit méněcennosti, potřeba se zvýraznit. Není to nemoc, ale specifická porucha osobnosti.

To, že by přesvědčil veřejnost, se dá pochopit, ale rodinu své ženy, která za ním stála a přenechala mu dědictví?

Příbuzenstvo mohlo pokládat manželství za uspořádané a funkční. Problémy nemusely být zjevné. Mohli je držet doma, jak se říká pod pokličkou.

Jak je možné, že by s tím dokázal tak dlouho žít? Co pocit viny?  

Tito lidé mívají dobrou odolnost vůči frustraci, dokážou se snadno a rychle, jak se říká, otřepat. Je to dáno mělkou emocionalitou. Pláčou, smějí se, ale prožívání v jejich vnitřním světě je mělké. Používají mechanismus racionalizace. Vykonstruovanému rozumovému zdůvodnění svého konání nakonec sami věří.

O čem by svědčil fakt, že by kvůli vraždě blízkých cestoval Petr K. až do Egypta?

Znamenalo by to, že se nejedná o zločin v afektu, ale o předem plánovaný organizovaný racionálně promyšlený úmysl. To, že ho nespáchal na území republiky, by mohlo znamenat, že takto to pokládal za méně průhledné. Pokud by byl vinen, svědčilo by to o »slušně« připraveném úmyslu. Z právnického, nikoliv psychologického, hlediska by to byla vražda s velkým »V«.

Zabít manželku je jedna věc, ale připravit o život i osmiletou dceru je už silná káva. Proč by to dělal?

Pokud by to byla pravda, patřila by do poruchy osobnosti i porucha rodičovského instinktu. Pak by motivací byla nejen pomsta manželce, ale i osobě, kterou měla pravděpodobně nejvíce ráda. Pachatel by přenesl nepřátelství na objekt, který byl předmětem její lásky.

Na detektoru lži byl v lednu, přesto ho obvinili až nyní, je možné, že by ho ošálil a policie má teď jiný důkaz?

Málokdo dokáže ošálit detektor lži, to umí jen cvičení špioni. Většinou bývá poměrně spolehlivý, ale z právního i psychologického hlediska je to jen pomocný důkaz. Detektor zjišťuje jen lži, neodhaluje nic o osobnosti. Podstatnější bude psychlogicko-psychiatrické vyšetření. Nyní po obvinění bude následovat další dokazování a bude nařízen i znalecký posudek z oblasti psychologie a psychiatrie.

Už v prosinci, tedy ani ne půl roku po ztrátě manželky, byl přistižen s novou ženou v autě za městem. Je to po tragické smrti partnerky běžné?

Člověk, který má hluboký, citový vztah k partnerovi a je standardně citově uspořádaný, zpravidla po jeho úmrtí, ať už je z jakéhokoliv důvodu, není schopen měsíce, často roky navázat nové heterosexuální vztahy. Pokud to udělá, svědčí to o emocionální nestabilitě a zapadá to do již zmíněných poruch osobnosti. Dokáže přesvědčivě předstírat bouřlivé emoce, ale ve skutečnosti jsou jeho city mělké, nestálé.