Eva: Zdá se mi o mrtvé sestře
Eliška a Eva Prokešovy z Bohumína. Dvojčata (17), která bez sebe neudělala jediný krok. Přesto je osud tak krutě rozdělil.
Chybělo jen pět dnů do loňských Vánoc, když se obrovskou rychlostí přes přechod řítil bezohledný řidič. A zabíjel. Elišku na místě. Eva o život bojovala dlouhé dny. Přežila jen zázrakem a má téžké následky. Bohumil Formánek jezdí dál autem, odmítá nést vinu a soud je k němu schovívavý.
Eva a Eliška
Dvojčata žila obklopená velkou a láskyplnou rodinou v rodinném domku v Bohumíně. V domě plného štěstí, v němž společně bydlely dokonce čtyři generace. Teď je plný smutku. Blesk dům včera jako jediný navštívil. Přivítaly nás zoufalé oči rodičů a drobná dívenka s obrovským smutkem v duši, který se snažila zakrýt milým úsměvem.
Eva se se smrtí milované Elišky nedokáže vyrovnat. Pomáhají ji v tom i plyšáci, které má po celém pokojíčku. V nemocnici ji sloužily k rehabilitaci, když byla dlouho upoutána na lůžko a nemohla se vůbec hýbat. | Ivana Žáková
Se smrtí dvojčtete se Eva nevyrovnala. Strašně psychicky trpí: "Beru léky a navštěvuji psychologa. Stále si vyčítám, proč jsem raději nezemřela já."
Dívky byly na sobě silně fixované. Od malička je spojovalo nerozlučné pouto dvojčat. "Neudělaly jsme bez sebe ani krok. Odloučit jsme se od sebe nedokázaly ani ve škole, kde jsme spolu seděly i v jedné lavici." Vzpomíná Eva.
"Často náhle propadá v zoufalý pláč. V noci se budí. Stále se jí vracejí myšlenky na Elinku. Vzpomíná na ni s velkou bolestí a láskou," vysvětluje Blesku máma Daniela.
Složitý návrat do života
Eva byla půl roku v nemocnici a v rehabilitačním ústavu. Díky rodině se pomalu vrací do normálního života. Táta ji vozí na kole, s mámou plave v bazénu u sousedů na zahradě. „Nejraději mám plavání," nedokáže o svých pocitech více říct nešťastná dívka.
Pokoj Evy je plný plyšáků. Dostala je od příbuzných a spolužáků, kteří ji navštěvovali v nemocnici. Plyšové hračky jí dobře sloužily ve špitále i k rehabilitaci, když byla dlouho upoutána na lůžko a nemohla se vůbec hýbat. Máma ji musela krmit, přebalovat. Z invalidního vozíku se Eva postupně postavila na nohy.
Eva se se smrtí milované Elišky nedokáže vyrovnat. Pomáhají ji v tom i plyšáci, které má po celém pokojíčku. | Ivana Žáková
Jednu má ovšem zmrzačenou, napadá na ni a čeká ji v prosinci a lednu vážná operace. Uprostřed pokoje jsou cvičební stroje a balón. Eva díky jím pomalu získává znovu sílu. Kromě toho téměř tři hodiny denně chodí na rehabilitaci.
Eva má téměř tři hodiny denně rehabilitaci. Sílu pomalu znovu získává i doma na rotopedu. | Ivana Žáková
Na stole leží učení. Na radu psychologa kvůli špatné psychice Evy, začali rodiče dceru vozit opět do střední školy. Učení je ale pro dívku strašně náročné. Paměť se jí vrací postupně. Při nehodě totiž utrpěla krvácení do mozku a byla osm dnů v bezvědomí.
Zabíjel
Dvacet minut po šesté hodině ráno 18. prosince se z Ostravy na Karvinou řítí červená fabie. Za volantem sedí stavební technik Bohumil Formánek. Přes přechod na čtyřproudové silnici na Ostravské ulici zrovna přecházejí dvě dívky. Je to jejich společná cesta do Střední zdravotnické školy. V obrovské rychlosti je Formánek doslova smete. Nebrzdí. Elišku dokonce vláčí na kapotě auta téměř 50 metrů.
"Jel přes přechod 83kilometrovou rychlostí. Vůbec nesledoval přehlednou silnici a měl dobrý rozhled," říká státní zástupce Jiří Foltýn. "Pokud by jel předepsanou rychlostí, dívky by v žádném případě nesrazil. Když vstoupily do vozovky, byly od jedoucí fabie v bezpečné vzdálenosti. Řidič by je nemohl přehlédnout, kdyby provoz sledoval," hovoří jasně znalecké posudky.
Proces plný lží
Přes jasné důkazy, kdy celou tragédii dokonce snímala i bezpečnostní kamera hasičů, Formánek nechce přiznat vinu. Přestože cestou jezdil téměř denně půl roku, prý netušil, že je tam přechod. "Jel jsem padesátkou. Na přechodu nikdo nebyl. Byla kolona. Asi tam vletěly. Špatně jsem zareagoval a místo brzdy zmáčknul plyn," odmítá nést za strašnou tragédii odpovědnost Formánek. A to i přesto, že ho usvědčuje učeň Dalibor Radetzký, kterého zrovna vezl. "Jel více jak osmdesát. Viděl jsem před autem osoby. Najednou byl obrovský náraz. Začal brzdit až po něm," stojí si na své výpovědi učeň.
Bohumil Formánek | Ivana Žáková
Zrůdné na chování Formánka je i to, že namísto aby umírající Elišce dal první pomoc, sbíral ze země ošacení dívek a snažil se jich zbavit "Držel v ruce čepici a chtěl, abych ji někde vyhodil,“ potvrdil učeň Radetzký. Dvě čepice s deštníkem našla policie později v popelnici.
Přes jasné důkazy Okresní soud v Karviné Formánkovi umožnil, aby si na své náklady nechal vypracovat nový znalecký posudek. Stanovil i lhůtu 10. září, kterou Formánek nerespektoval. Posudek nepředložil a soud namísto, aby konečně vynesl rozsudek, byl k němu schovívavý proces opět odročil.
Výsměch obětem
Rodina dvojčat je úmyslným protahováním procesu naprosto zdrcena. Formánek se jí ani neomluvil a dosud jezdí autem. "Hodnota lidského života pro něj nic neznamená. Má na svědomí dva zločiny. Milovanou Elinku jsme pohřbili a nikdo už nevidí, že si Eva prošla peklem, jak strašně trpí a bude poznamenána do konce života. Fyzicky i psychicky," derou se slzy do očí mámě Daniele Prokešové.
"Jak někdo může žít s tím, že hrubou nedbalostí zabíjel a zmrzačil, a odmítá přijmout za to trest," je znechucen chováním silničního piráta i procesem táta Jiří.
