Táta šesti dětí náhle zemřel a máma Míša zůstala na vše sama: Snažím se, ale síly docházejí
Krutě se osud zachoval k Michalele (38) a jejím šesti dětem (7 až 17). Táta a živitel rodiny zemřel, žena zůstala na vše sama. Snaží se potomkům zajistit co nejlepší život, pečuje o handicapovaného syna Alexandra (14). Na nikoho jiného z rodiny se ale obrátit nemůže. A síly docházejí…
Michaela je v zoufalé situaci. Když před pěti lety náhle zemřel její muž a táta dětí, život se jim ze dne na den obrátil naruby. „Zůstala jsem na všechno úplně sama. Snažím se každý den zvládnout roli mámy i táty zároveň, ale péče o tak početnou rodinu je nesmírně náročná,“ svěřila se.
Syn Alexandr (14) je navíc mentálně postižený, bez soustavné pomoci se neobejde. „Je to hodný chlapec, ale jeho vývoj je výrazně opožděný a péče o něj je velmi náročná – fyzicky, psychicky i časově. Nemohu kvůli tomu pracovat na plný úvazek, protože celý den musím být s ním,“ popsala Michaela.
Těžce zkoušené ženě po zaplacení složenek a základních výdajů už prakticky nic navíc nezbývá. Každá nenadálá událost, například rozbitý spotřebič, znamená pro rodinu hotovou pohromu. V téhle zoufalé situaci se nemá na koho obrátit. Na vše je úplně sama.
„Moje maminka zemřela před šesti lety na rakovinu, můj nevlastní tatínek, kterého jsem brala jako vlastního, zemřel před čtyřmi lety. Můj biologický otec se s námi nestýká,“ popsala Michaela. Pro Blesk.cz dodala, že příbuzní z mužovy strany přerušili s rodinou po jeho úmrtí veškeré kontakty.
Zbývá tak jen Míšina babička (80), prababička dětí. Jenže ta je sama nemocná, žije v domově s pečovatelskou službou. „Pomoci nám nemůže, ale velmi nás podporuje alespoň morálně,“ uvedla Michaela.
Na podporu ztrápené rodiny vznikla na platformě Donio sbírka. Má pomoci statečné ženě a jejím dětem alespoň trochu ulehčit každodenní boj. Michaela chce hlavně šanci na lepší život pro své potomky.
„Nechci pro ně zázraky – jen možnost žít důstojný život s pocitem, že na ně někdo myslí. Jsou to statečné děti, které si i přes všechno těžké zachovávají laskavost, soudržnost a úsměv,“ uvedla. Pro ni samotnou by pak největším zadostiučiněním bylo vědomí, že na svůj každodenní boj není sama.
