Jsi zrůda, s tebou se bavit nebudeme! Bezdětné ženy často čelí nátlaku a nenávisti okolí

Byť by se to nemuselo na první dobrou zdát, dobrovolná a nedobrovolná bezdětnost spolu velmi úzce souvisí. Zcela dobrovolně bezdětných žen je v populaci mizivé procento. Většina z nich si k takovému rozhodnutí dojde právě přes bezdětnost nedobrovolnou. To je i případ samotné Zuzany. „S partnerem jsme děti chtěli, plánovali jsme je. Bohužel se nedařilo a zdravotní problémy byly už posléze tak enormní, že jsem se rozhodla to dál nezkoušet a děti prostě nemít. Zpětně musím říct, že jsem za to vlastně ráda,“ přiznává otevřeně v podcastu psychoterapeutka, kterou právě vlastní zkušenost dovedla k tomu, že se tématu bezdětnosti začala věnovat i na profesní úrovni.

Být bezdětná je totiž v naší společnosti stále považováno za tabu a stigma, otázka dětí je něco, do čeho mají tendenci mluvit všichni. „Kdy už budou děti, jestli už se plánují, jestli se na nich pracuje… To jsou dotazy, které vám bez problémů položí kdokoliv. Rodinou počínaje, přes přátele, až po kolegy v práci. Kolikrát je to ale téma velmi osobní a bolestné, do kterého by v ideálním případě neměl vrtat nikdo,“ říká Krajča.

Stigma bezdětnosti se stále týká především žen, muži jsou v tomto kontextu často z obliga. Proč? „Na muže je nahlíženo jako na ty nespoutané rebely, dobrodruhy. Ideálním obrázkem muže pro mnoho lidí není tatínek na pískovišti. Možná si to často ani neuvědomujeme, ale ten pohled tady takový je,“ vysvětluje Zuzana.

Trans lidé nejsou devianti, nejde o sexuální úchylku. Společnost by nás měla nechat na pokoji, říká Lenka Králová

K ženám, které z jakéhokoliv důvodu děti nemají, je ale přístup okolí diametrálně odlišný. „Bývají považovány za sobecké kariéristky. A ten nátlak může být extrémní. Ve své praxi jsem zažila i případy, kdy ženu nejbližší rodina kvůli bezdětnosti v podstatě zavrhla. Vyslechla si útoky, že je zrůda, že s ní už nechtějí mít nic společného,“ vypráví s tím, že sobečtější, než děti nemít, je z jejího pohledu nutit někoho, kdo je nechce, aby je měl.

Pocity selhání a sebeobviňování jsou běžné

Samy ženy, ať dobrovolně či nedobrovolně bezdětné, o sobě často pochybují, především v začátcích. To je také jeden z důvodů, proč se na Zuzanu Krajča obrací. „Vždy se u nich objeví fáze, kdy mají pocit, že selhaly, že nejsou dost dobré. Přichází sebeobviňování a u nedobrovolně bezdětných často také vztek na okolí. Proč ona může a já ne? Je to naprosto normální a i na tom má svůj podíl společenský tlak,“ říká terapeutka. Současně také bezdětné přirovnává k LGBTQ+ komunitě. „Lidé z této komunity nenaplňují očekávanou roli a sklízejí kvůli tomu velkou vlnu nenávisti. U bezdětných je to stejné,“ dodává.

Na party byly drogy všude, v pití i vodovodní baterii. Drink spiking může být jen hloupý vtip, ale končí i smrtí

Co tedy lidi vede nejčastěji k rozhodnutí děti nemít? U dobrovolně bezdětných často ani žádný konkrétní důvod neexistuje. „Prostě to tak necítí. Je to stejné, jako kdybyste mi řekla, že nemáte ráda guláš a já z vás na sílu tahala, proč to tak je. Prostě je, nechutná vám. Tečka,“ vysvětluje Krajča v Blesk Podcastu. Někteří ale důvody mají. Může jít o socioekonomické aspekty, třeba nedostupnost bydlení. A může jít třeba i o to, že žena nenajde vhodného partnera v době, kdy by děti chtěla a mít mohla. Nebo ho najde, ale on už děti má a další nechce. I s tím se Zuzana u svých klientek často setkává. Jakýkoliv důvod je podle ní relevantní a konečné rozhodnutí by vždy mělo být jen a pouze na dotyčném člověku.

V rozhovoru dále probereme i to, zdá má bezdětnost nějaká reálná rizika, jak pro člověka samotného, tak pro společnost celkově. Jak své rozhodnutí nemít děti nejlépe komunikovat s okolím. Litují někdy ženy, které se rozhodly děti nemít, že je nemají? A v čem takovým ženám pomáhají ženské kruhy, které Zuzana Krajča pořádá? To a mnohem víc se dozvíte při poslechu celého aktuálního dílu.