1°C
Diplomatka o příběhu nalezeného pejska: Jak probíhalo pátrání?
Po devíti dnech se konečně podařilo najít asistenční fenku Amálku, která při mezipřistání utekla z přepravního boxu. Česká konzulka Jana Karfíková popsala Blesku, jak dramatické hledání probíhalo.
Jakou roli sehrálo české velvyslanectví v hledání toho pejska?
O případu jsme se také dozvěděli ze sociálních sítí. Dlouho nás paní Michaela nekontaktovala, až po několika dnech se ozvala a chtěla kontakt na právní poradenství, to už byla ve velikém stresu. To byl první kontakt, ale já jsem o případu věděla, takže jsem jí potom zavolala a dala jsem jí na sebe kontakt, kdyby cokoliv potřebovala projednat, že může volat kdykoliv. Chápali jsme, že to je vysoce stresová situace, kdy konzulát může pomoci. Ale musím pochválit paní Michaelu, že začala jednat sama a jednala velice dobře. Mohla se nám ozvat hned na začátku, dokud to letiště nereagovalo, tak bychom začali obvolávat a psát my, ale ta její akce obrátit se na média byla vlastně zdaleka nejlepší, nejrychlejší a také úspěšná, jak se ukázalo.
Co se dělo potom, když stále probíhalo hledání Amálky?
Byli jsme na příjmu, kdyby bylo cokoliv nutné, ale prohlídka letiště a podobně spadá čistě pod francouzský stát, tam konzulát nemůže zasahovat, to není v naší gesci. Takže jsme byli v pohotovosti.
Pejsek se našel více než po týdnu. Měli jste ještě naději, že to dopadne dobře?
Měli jsme naději. Všichni jsme to tady velmi prožívali, situaci jsme sledovali a věděli jsme ze statistik, že letecké společnosti přepravují 30–35 000 zvířat ročně, z nichž se třeba čtyři až pět ztratí. Většinou je nalézají až po šesti týdnech. Takže tohle byla velice výborná akce paní Michaely, že získala strašně moc příznivců na sociálních sítích a na radu aerolinek neodjela, ale řekla: Budu tady, dokud mi nenajdete psa. To letiště je opravdu obrovské a pejsek v nouzi si dokáže najít potravu, kterou tam asociace dávají toulavým kočkám, anebo si chytí králíka.
Řešil už český konzulát něco podobného?
Ne, taková situace se českému občanovi nestala, alespoň jsme nebyli kontaktováni. Ale věřím, že tento případ a jeho medializace pomůže zlepšit cestování zvířat a jejich zabezpečení. Asociace usilují o to, aby klece byly ještě zajištěné jinak, aby ta zvířata, která se uvolní během letu, neutíkala rovnou na plochu.
Udělaly aerolinky nějakou chybu?
Mám hodně málo informací, nedokážu říct, co se dělo předtím, ale když už se potom všichni probudili, tak se aerolinky do určité míry chovaly férově. Michaela, která už teď letí do Ameriky, měla ubytování a strašně si chválí jednu dámu z Air France, která jí pomáhala i nad rámec své pracovní doby a která zároveň dobrovolničí při odchytávání zvířat a má hodně návrhů na zlepšení. Je ale zarážející, jak se pes dostal z letiště, okolo celého letiště má být plot, aby se tam nikdo nedostal, ale evidentně je tam nějaká díra.
Co byste poradila lidem, kterým by se stalo něco podobného? Mají začít jednat sami, nebo se obrátit na ambasádu?
Můžou udělat obojí. Když vidí, že úřady s nimi nejednají, tak za nás určitě zkusíme ten případ posunout dopředu a upozornit na to, že stojíme za českým občanem, jsme český konzulát a letiště musí jednat. Ale zároveň mít připravený postup i po své linii, někdy opravdu úřady dělají, co můžou, ale musí to vždycky dokazovat písemně, pak než si to předají… Jsou situace, kdy jde o čas. Naštěstí a Amálku nikdo nepřejel, vědělo se o ní a lidé dávali pozor.
Případ byl ve zprávách v Česku i ve Francii, jak to Francouzi případ vnímali?
Myslím si, že pejska našli i díky tomu, že Michala neodjela, zůstala tady, velice dobře to medializovala a byl z toho srdceryvný příběh, který měl tři miliony sledujících, to sehrálo obrovskou roli. Sociální sítě udělaly tentokrát velice dobrou práci.
Jak velkou komplikací bylo počasí?
Určitě bylo, v ten den, kdy se to stalo, bylo hodně neobvyklé, že celý den hustě sněžilo. Ze své nátury byl ten pejsek plachý, ale každý pes se vyděsí, když cestuje poprvé v zavazadlovém prostoru, vlítne na obrovské letiště, hluk, stroje, sníh, lidé, to by bylo každé zvíře vyplašené.
Byla nějakou komplikací jazyková bariéra?
Často asistujeme českým občanům v tom, že jim překládáme věci, když se potřebují domluvit s lékaři, s psychiatrem, s policisty. Jazyková bariéra bývá velice častý problém, ale v tomhle případě jsem překvapená, že nebyla. Ale to je tím, že jde o letiště a paní Michaela mluví výborně anglicky, takže se dokázala domluvit sama.
Dostal se ten případ až k českému velvyslanci?
Pana velvyslance jsem informovala o průběhu i o ukončení případu. Pan velvyslanec je vždycky informován o všem zásadním, co se děje na konzulárním úřadě.
Na co z těch posledních devíti dnů nezapomenete?
Líbila se mi hodně podpora lidí, Michaela to zveřejnila na facebookové síti Petite Prague, kde to lidé prožívali a všichni byli zvědaví, jak tento příběh skončí, měla hodně fanoušků. A co se mi líbí také, že paní Michaela sama umí poděkovat, to se v naší branži málokdy stává. Pomáháte, ale jakmile je po krizové situaci, tak už se lidé nestarají. Ale s paní Michaelou si píšeme, komu ještě poděkovat, chceme rozeslat děkovné dopisy… Ten příběh nekončí, je potřeba ocenit například asociace, které dobrovolně pracovaly.
Našel a zase putoval do klece do letadla ...