Nikdy se nevzdám, i když to bolí: Českolipský hasič zdolal extrémně náročný ultramaraton

Letos se mu splnil sportovní sen. Postavil se na start jednoho z nejprestižnějších a nejnáročnějších horských závodů světa, Ultra Trail du Mont Blanc. S časem 36 hodin, 23 minut a 45 sekund se umístil na 505. místě z 2761 startujících. Byl 8. nejlepším Čechem.

„Rozhodně to byl nejkrásnější závod, který jsem kdy běžel, z hlediska atmosféry a přírody. V noci jsme běželi a najednou vedle nás divocí koně. Nikdy nezapomenu na ty neskutečně táhlé kopce, vybíhali jsme osm až deset kilometrů,“ vzpomínal Pavel.

Ultramaratonec Michal uběhl 300 km za 48 hodin: Srdce mu hlídá defibrilátor

Hlavně nezklamat syna

Na trati si sáhl i na dno svých sil. „Na 130. kilometru jsem byl uvařený od sluníčka a padla na mě únava. Byl jsem bílý jak stěna z důvodu žaludečních křečí, ale na občerstvovací stanici jsem se dobře najedl, ochladil nohy a přezul do jiných bot, protože mi začínaly otékat nohy,“ popsal Pavel.

Obrovskou motivací pro něj byl slib synovi, že závod nevzdá. „Ke Dni otců dal dopis, ve kterém napsal: „Můj milý tatínku, doufám, že nevzdáš ten závod ve Francii.“ Když mi to dal, tak jsem si řekl, že ho nemůžu zklamat. Byl to jeden z hnacích motorů k dokončení závodu,“ řekl Pavel. Ten cílem proběhl společně s dcerkou a synem, kteří na něj před metou čekali. Pak si i se ženou padli všichni do náručí.

S dcerkou do školy

Na velkou rekonvalescenci po závodě ale nebylo moc času. „Slíbil jsem dceři, že nezmeškám její první školní den. Doběhl jsem 1. září v půl sedmé ráno, ve čtvrt na osm už jsem ležel v autě a absolvoval třináctihodinovou cestu domů. V pondělí 2. září v 8 hodin ráno už jsem byl na uvítacím ceremoniálu prvňáčků,“ vzpomínal hasič.

Další den už byl v práci a čekal ho s kolegy náročný zásah. „Věřte mi, těšil jsem se na středu ráno, až přijedu domů a celý den jsem odpočíval. Jinak rekonvalescence po závodě takového formátu trvá měsíc a déle. Tělo si samo řekne, kdy je zase chuť jít si zaběhat,“ vysvětlil s tím, že teprve nyní, v polovině října, se vrací k tréninkovému režimu.

Hasiči ze severu Moravy: Borci, kteří vyhráli v požárním sportu! Poráží se navzájem

Hasič jako poslání

Do přípravy dal Pavel letos maximum, naběháno už má dva tisíce kilometrů. „K tomu doplňkové sporty jako jsou mé oblíbené běžky. Přes léto kolo a hiking,“ dodal. V práci využívá posilovnu, zaměřuje se na komplexní trénink celého těla. Trénovat se snaží v dopoledních hodinách, aby se odpoledne mohl věnovat rodině.

Hasičem se stal ve 22 letech a na centrální stanici v České Lípě slouží již šestnáctým rokem, je velitelem čety. Volba to byla jasná, vzor měl v rodině. „Táta je už 43 let řidičem u Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje. Zřejmě to byl právě on, kdo mě odmalička inspiroval a kdo mě motivoval k této práci – tedy pomáhat a zachraňovat lidské životy,“ dodal Pavel s tím, že práce jej i po letech baví a naplňuje.