Práce jako životní poslání: Sestřička Marie slouží v olomoucké fakultní nemocnici už 55 let
Úctyhodných 55 let odpracovaných v olomoucké fakultní nemocnici oslavila zdravotní sestra Marie Lamačová. Nastoupila hned po absolvování zdravotní školy a na odchod do důchodu se usměvavá akční zdravotnice ještě necítí.
„Mohla bych dřepět doma, mám už na to věk, ale to bych nevydržela,“ řekla maminka dvou dětí a čtyřnásobná babička. Osud ji zavál do olomoucké fakultní nemocnice v červenci 1969, hned po absolvování střední zdravotnice školy.
Vystudovaná ženská sestra tehdy nastoupila na Porodnicko – gynekologickou kliniku. Začínala na lůžkovém oddělení, pomáhala na porodním sále dětem na svět. Když se jí narodily vlastní děti, přeběhla po mateřské krátce k jinému oboru.
Věrná oboru
„Potřebovala jsem sloužit ranní služby a tehdy na naší klinice nebyla možnost. Proto jsem přijala nabídku z neurochirurgie a dělala jsem instrumentářku,“ vzpomínala paní Marie. Musela se tehdy naučit znát chirurgické nástroje a zvládnout tlak na operačním sále. Když se pak naskytla možnost vrátit se k oboru, který jí byl vlastní, ráda ji využila.
V nově otevřené poradně pečovala o nastávající maminky s rizikovým těhotenstvím a později i v ultrazvukové vyšetřovně. Tehdy začala její dlouholetá spolupráce s lékařkou Janou Prášilovou, která měla na Mariinu profesní dráhu velký vliv. „V podstatě trvala na tom, abych byla její sestra. Dodnes si spolu voláme,“ uvedla zdravotnice.
Pro strach uděláno
V ambulantní části kliniky zůstala dodnes. Návštěvníci a pacientky se s paní Marií setkají na recepci, kde ještě nedávno pracovala na plný úvazek. A slouží samozřejmě i noční. Přiznává, že někdy je to takový bobřík odvahy, v recepci bývá sama.
„Není to jen o případném kontaktu s lidmi, kteří přicházejí na pohotovost, nebo s tatínky, kteří doprovázejí partnerky k porodu, ale musíte prostřednictvím kamer taky mapovat, co se na klinice děje, jestli je všechno v pořádku,“ popsala.
Odchod není v plánu
Někdy se tak setká i s lidmi, kteří chtějí využít, že klinika je otevřená i v noci, a rozhodnou se tam tak přespat. „I v tom případě s nimi musím konverzovat a čekat, než se objeví někdo z ostrahy. A nikdy nevíte s jistotou, komu otevíráte,“ uvedla paní Marie.
O tom, že by z milovaného špitálu odešla do penze, zatím neuvažuje. „Potřebuji se potkávat s lidmi, popovídat si s nimi. Důležité je aspoň se pokusit si nepřipouštět, že stárnete. Jasně, zásadní je, co vám tělo dovolí. Ale i to tělo je zapotřebí nutit k tomu, aby něco předvedlo,“ vysvětlila zdravotnice.
Protlačil jste se až sem, ale nikoho nezajímáte.