Janě (23) v 5. měsíci našli rakovinu. Rozhodněte se: vy, nebo dítě! Statečná máma vybojovala život pro obě
Prožívala nejkrásnější období života a najednou přišla krutá rána! Janě Ryšánkové (23) z Přerova va diagnostikovali lékaři v pátém měsíci těhotenství rakovinu. Přestože ji mnozí přesvědčovali, aby neriskovala a zachránila především sebe, statečná maminka bojovala za život svůj i dceřin. Teď sdílením svého příběhu pomáhá ostatním.
"»Vůbec Vám to, slečno Ryšánková, nezávidím, vy se vlastně musíte rozhodnout, zda ohrozíte svůj život, a nebo život miminka.« Tohle jsem slýchala denně, na každé kontrole, než se po dlouhém zvažování doktoři rozhodli zachránit nás obě dvě. Jiná možnost pro mě neexistovala. V tu dobu už jsem cítila její kopance, měla jméno, povídala jsem si s ní a hlavně už jsme pro ni pomalu chystali zázemí doma. Ukončení nepřipadalo v úvahu," vypráví na svém blogu Kdo bojuje - vyhrává vždy pozitivní a usměvavá Jana.
Bouli v třísle si nahmatala loni v prosinci, když byla v 19. týdnu těhotenství. "Začalo velké kolečko vyšetření (histologie, magnetická rezonance atd.) a ve 24. týdnu mi oznámili tu smutnou zprávu - zhoubný nádor, rakovina tkáně ve II. stádiu," vzpomíná.
Následovalo dlouhé rozhodování lékařů, jak Janinu situaci řešit. "Ze začátku se moc na operaci v těhotenství netvářili, takže než padl konečný verdikt a plán léčby, okolí mi pořád říkalo, ať přežiju raději já, že maminkou můžu být pak znovu. Má onkoložka ale dělala vše, abychom mohly zůstat stále 2v1, a nakonec se tedy doktoři rozhodli, že to risknou, a do operace se pustili," popsala statečná pacientka.
Léčba
Z třísla jí lékaři vyndali 11centimetrový nádor. "Při operaci, ke které došlo ve 26. týdnu, hrozil předčasný porod, ale obě jsme to zvládly. Pak přišly dva cykly chemoterapie. Šlo o šetrnější látku, ale přesto jsem měla hrozný strach, aby to Stellinku nějak nepoškodilo. Lékaři mě ale ujišťovali, že to bude v pořádku," pokračuje.
Miminku léčba neublížila, ale Janu připravila o vlasy. "Uzavřela jsem se do sebe, byla jsem vyčerpaná a unavená. Příteli jsem řekla, že pokud o vlasy přijdu, nechci, aby se mnou zůstal. Znám z pobytu v nemocnici několik případů, kdy to chlap prostě nezvládl. Ten můj byl ale naprosto úžasný. Byl mi velikou oporou. Dával mi na hlavu pořád pusinky, hladil mě a byl to právě on, kdo mi už dvakrát sjel hlavu strojkem," chválí Jana svého partnera.
Aby pak mohla pokračovat v léčbě, musela v 36. týdnu těhotenství malá Stellinka předčasně na svět. Narodila se 6. dubna, krásná a zdravá. Janu pak čekaly téměř dva měsíce ozařování a další cyklus chemoterapie.
Pak ale bohužel přišel další šok. Na kontrolním ultrazvuku "zasvítila" uzlina v místě, kde býval nádor. Jana tak podstoupila další operaci a musela se vyrovnat s několikadenním odloučením od milované dcerky. Děsivé čekání na ortel, zda se "ta mrcha", jak rakovinu nazývá, vrátila, nakonec skončilo šťastně - nález byl negativní.
Zdravá
Ve středu si tak Jana mohla do Olomouce dojet pro poslední dávku chemoterapie a dát své nemoci sbohem. "Takže, ty mrcho jedna odporná, co jsi mě připravila o spoustu energie, času a hlavně, která jsi mi dala těžkou životní kopačku plnou stresu, strachu a slz - ČAAAAU , ZDAAAAR , NASHLEEE, SBOHEEEEM, nechci tě už v životě vidět!!!!!! Vybrala sis špatně, ty potvoro :") U mě rozhodně už šanci mít nebudeš, to ti můžu slíbit a zaručit!!! K O N E Č N Á <3," napsala na svém blogu, který si založila, aby pomáhala onkologickým pacientům a svým příběhem ukázala, že s pozitivním myšlením se dá v životě zvládnout vše. I zákeřná nemoc.
A co plánuje dál? "Konečně si s jistotou pořádně užívat život, chtěli bychom domeček a hlavně chci Stellince a blízkým vynahradit veškerý čas, který jsem na ně neměla kvůli léčbě," říká Jana. Rakoviny se dál děsit nehodlá. Přestože se lékaři přiklání k tomu, že v jejím případě nemoc spustilo právě těhotenství, chce Stellince pořídit ještě sourozence. "Hned, jak mi byla podaná chemoterapie, jsem se informovala, jestli můžu být znovu po čase těhotná, protože jsem slyšela, že plno holek si nechalo vajíčka zmrazit, ale u mě se to už nestihlo. Paní onkoložka mě však uklidnila, že jsem dostala kapačku, která vajíčka nezničí. Nejistotu ale v sobě samozřejmě pořád mám. Snad to dobře dopadne. Časem bychom druhé miminko moc chtěli," řekla.
Janin blog, ve kterém bez obalu popisuje pocity onkologicky nemocných pacientů spojené s oznámením diagnózy, náročnou a bolestivou léčbou, ale i ztrátou vlasů a odloučením od milovaných blízkých, si můžete přečíst ZDE››
