Pacientky: Zvládnete rakovinu i nádor v těhotenství, nejtěžší jsou následky

O dva dny později pro jistotu zašla ke gynekologovi a ještě ten den skončila na sonu a biopsii. Po třech dnech čekání na výsledky věděla, že to není dobré a má karcinom. „Pak už vše mělo rychlý spád – Praha, kontrolní sono, lékařský seminář, naplánování průběhu léčby a za týden jsem již dostala svou první chemoterapii. Do porodu jsem pak dostala ještě další tři a po porodu dalších pět, pak operace, ozařování,“ upřesňuje Petra.

Po roce věřila, že už má tento zlý sen za sebou. Na kontrolním CT v roce 2015 jí ale našli metastázy na játrech a plicích. V tu chvíli se zhroutila. „Nedovedla jsem pochopit proč. Vše, co doktoři řekli, jsem dodržovala, vše jsem podstoupila a snažila se myslet jen pozitivně. Připadala jsem si podvedená,“ popisuje své pocity. Největší strach ale měla ohledně toho, kolik času jí zbývá s dcerou a zda ji uvidí vyrůstat. 

„Dnes, po roce léčby, už mám většinu těchto otázek vyřešených. Přibrala jsem sice 25 kilo, řasy a obočí nemám, ale permanentní make-up je prima věc a neřeším, co bude za rok. Užívám si každý den a každou dobrou zprávu o mém zdraví,“ uzavřela Petra. 

Petře diagnostikovali rakovinu v šestém měsíci těhotenství. | Daniel Černovský

Linda si bulku v prsu nahmatala ve čtyřiatřiceti letech. Diagnózu se dozvěděla ve Vrchlabí. „Strašně těžký moment byl na chodbě před ordinací, kdy jsem měla naprostý chaos v hlavě, od lékařky jsem jen věděla, že se mám co nejdřív objednat na biopsii. Ten den se mnou byl i můj tehdy tříletý syn a já jen věděla, že musím dořídit domů, ale vůbec jsem nevěděla jak,“ vzpomíná Linda. 

Poté pro ni začal mnohaměsíční nemocniční kolotoč biopsie, operace, chemoterapie, hormonální léčba, biologická léčba, radioterapie následována další operací. Velkou oporu nalezla ve své rodině. Její manželství ale tlak nevydrželo. „Rozvod nastal v době, kdy jsem již měla více sil, ale zároveň mi na rakovinu umírala maminka,“ upřesňuje Linda s tím, že tak zná tuto nemoc z obou stran, jak pacienta, tak i bezmocného přihlížejícího, který nemůže nic ovlivnit. 

„Vzájemná podpora a sdílení mezi mladými pacientkami mi velice pomáhají překonávat následky dlouhodobé léčby. Můj život se mi převrátil vzhůru nohama, ale díky svým synům a charitativním akcím bellisek vše lépe zvládám,“ uzavírá Linda. 

Lindě se kvůli nemoci rozpadlo manželství. | Daniel Černovský

Vojenská psycholožka Zuzka si poprvé bulku v prsu nahmatala v roce 2005 pomocí samovyšetření. Vyšetření ukázalo, že je nejen zhoubná, ale že ji má i v uzlinách. „Tehdy jsem z místa velitelky baterie velení a řízení ve Strakonicích nastupovala ke 4. brigádě rychlého nasazení do Žatce. Po absolvování chemoterapie jsem zde působila jako psycholog a jezdila i na vojenská cvičení a výcvik Komando,“ vzpomíná Zuzka.

V roce 2013 již jako podplukovnice MO AČR zkrátila služební závazek a chtěla začít žít trošku jinak. Recidiva rakoviny stejného prsu ale změnila její plány. „Po operaci a následné radioterapii mi byla zjištěna genetická mutace BRCA 1 a byl mi přiznán invalidní důchod,“ popisuje s tím, že se najednou ocitla mezi čtyřmi zdmi a potřebovala začít něco dělat. Takto se dostala k „belliskám“, které jí pomáhájí celou nemoc zvládat.

„V roce 2015 jsem s rakovinou přestala bojovat a přijala jsem zjištění, že mám další recidivu. V roce 2016 po preventivní operaci ovarií byl nález na jednom z vaječníků. Věnuji se zdravému životnímu stylu, osobnímu rozvoji, běhání, přistupuji k životu s radostí,“ popisuje Zuzka. Její profese jí prý pomohla v tom, že si samu sebe dokázala rozebrat a pojmenovat věci, které ji trápí. 

„Moje motto, na které jsem během té doby přišla, je to, že rakovinu zvládnete, zvládnete léčbu, s čím se ale musíte vyrovnat, jsou následky léčby. Najednou vám odcházejí věci, které normálně fungovaly. Horší se vám zrak a práh bolesti a ono vás to bolí fyzicky. Možná, že vás v tu chvíli bolí zraněná duše,“ uzavírá Zuzka.

Zuzka se s rakovinou smířila. | Daniel Černovský