Transplantace hlavy je jeho jediná naděje na přežití: Je to podle lékařů možné?

Třicetiletý muž má neuvěřitelně zdeformované tělo. Vyhublé, pokroucené končetiny, a kdyby z jeho úst nezněla lidská řeč, mohl by připomínat vetřelce z jiného světa.

„Nemám na výběr,“ řekl nedávno televizní společnosti Russia Today. „S každým dnem se můj stav zhoršuje, bolesti se zvyšují a už jsou takřka k nevydržení. Nad vodou mě drží naděje, že k transplantaci dojde a že budu žít dál,“ dodal.

Valerij Spiridonov může s obtížemi a velmi omezeně pohybovat jen rukama. Prsty obsluhuje svůj elektrický invalidní vozík a jeho joystick a myš počítače. Na něm sestavuje programy na zakázku firmám a společnostem, které většinou řídí jeho spolužáci ze školy, a dávají mu tak tolik potřebný pocit, že je a může být užitečný.

Vznikne „orgánová banka“? Vědci zjistili, jak je uchovat pro transplantaci

Informatik a programátor trpí vzácným degenerativním onemocněním typu Werdnig-Hoffmann. Je to druh spinální atrofie, která mu znemožňuje pohyb, a protože napadá všechny svaly v těle – včetně polykacích a dýchacích – vede obvykle k rychlé smrti člověka.

Valerij Spiridonov měl být teoreticky mrtev už před dvaceti lety. To, že stále žije, mu dává naději na úspěšný výsledek celé transplantace. „Možná v sobě mám něco, co ještě nebylo objeveno, možná nějaký gen, který mě pořád drží naživu,“ myslí si a doufá, že ono »něco« mu pomůže, až spojí italský chirurg Sergio Canavero jeho hlavu s tělem dárce.

Proto se drží hesla »zatím neumírat«! Transplantace hlavy má tolik rizik, že je ještě ani ten největší odborník v neurologii nedokázal vyjmenovat. Profesor Arthur Caplan, ředitel lékařské etiky na New York University, patří mezi ty, kteří jsou k operaci velmi skeptičtí.

„I kdyby se podařilo překonat všechna rizika, čemuž nevěřím, bude pacient po zákroku zahlcen novými nervovými spojeními, se kterými si nedokáže poradit. Šílenství pak bude ve srovnání s jeho stavem procházkou růžovým sadem.“

Adámka (10 měs.) opustil otec, teď bojuje o život. Pomůže mu jen transplantace

Valerij Spiridonov o všech rizicích ví a je s nimi srozuměn. „Je to podobné prvnímu startu člověka do kosmu. Tehdy také nikdo nevěděl, jak skončí, a podívejte se, jaký pokrok v této oblasti od Gagarinova letu nastal,“ myslí si.

S italským chirurgem Canaverem komunikuje Skypem a je zasvěcen do chodu příprav. „Nejtěžší na tom všem je chování nervových buněk, neuronů. Pan Canavero mě ujistil, že má technologii, díky které je dokáže donutit srůstat. A to je zásadní převrat v transplantacích,“ je přesvědčen Spiridonov.

K přesazení jeho hlavy na tělo dárce by mělo dojít v prosinci letošního roku v čínském městě Charbin, na tamní univerzitní chirurgické klinice. A v tom může být háček.

Číňané sice chtějí využít znalostí Itala Canavera i peněz, které na transplantaci nashromáždil od dárců (víc než jedenáct milionů dolarů), ale požadují, aby prvním takto zachráněným člověkem byl Číňan.

Duchovním otcem první transplantace lidské hlavy na tělo dárce je italský neurochirurg Sergio Canavero (53). Na turínské klinice vede skupinu pokročilé neuromodulace a spolu se svými kolegy z Číny o úspěchu zákroku vůbec nepochybuje.

Canavero propočítal, že by operace měla trvat asi 36 hodin, podílet se na ní budou štáby 150 lékařů a sester. Nejbližším Canaverovým spolupracovníkem je čínský neurolog Xiao Ping Ren.

Má na svém kontě zhruba tisíc transplantací hlav na myších, ovšem jen málokteré pak žily několik hodin. Ani to lékařům nevadí. „Člověk je něco jiného,“ tvrdí Sergio Canavero.

Pacient s dokonale transplantovanou tváří: Můj nový obličej? Učiněný zázrak!

„Budeme postupovat tak, že obě těla – dárce i příjemce – na tři čtvrtě hodiny podchladíme, abychom zmenšili riziko neurologického šoku z nedostatku kyslíku. A pak budeme postupovat podle plánu,“ vysvětlil.

Podle kusých informací o postupu mnohočetného lékařského štábu, ve kterém musí být každý v přesně stanovený okamžik připraven uskutečnit zákrok, který má předepsán, začne operace oddělením hlavy dárce.

„K tomu musí být použit superostrý, speciálně zhotovený i broušený skalpel. Jeho řez by měl minimalizovat riziko poškození míchy,“ prozradil jeden z lékařů. Nejtěžším krokem ovšem bude přišití hlavy na dárcovo tělo.

Spojit bude třeba nejen všechny svaly, ale zejména nervy, žíly a tepny, jakož i ty nejjemnější vlásečnice. Tato fáze operace – při níž bude paralelně probíhat spojování míchy těla a hlavy – bude i časově nejnáročnější. Sergio Canavero při ní chce použít, na podporu srůstání, chitosan a polyetylenglykol.

Tyto chemické látky mají podle něj zejména usnadnit a urychlit napojení na krevní oběh. Pacient pak bude tři až čtyři týdny v kómatu, aby si třeba bezděčným pohybem neporušil srůstání nervů v krku.

Kdo zemře, je povinný darovat své orgány. Francie se postavila i vůli rodiny

V této fázi hojení bude i stimulován mírnými elektrickými šoky. Doktor Canavero v říjnu 2015 poskytl obsáhlý rozhovor americkému časopisu Medical News Today. Řekl v něm, že dosud nikdo z odborníků si neuvědomil, že právě mícha je klíčem k úspěšné transplantaci.

„Všechno ostatní je ve srovnání s míchou víc než jednoduché. Pokud ale míchu přeřízneme s minimálním traumatickým poškozením a necháme ji po napojení odpočívat alespoň čtyři týdny, úspěch by měl být zaručen,“ uvedl v rozhovoru.

Podle mnoha jiných neurochirurgů došel ale Canavero k chybným závěrům. „Tenhle bombastický projekt úspěšný být nemůže,“ tvrdí profesor neurochirurgie z Kalifornské univerzity Davis Goldsmith.

„Je tam příliš mnoho komplikací. A udržet někoho čtyři týdny v kómatu ve zdraví? To se prostě nestane,“ je přesvědčen americký lékař.

I u nás nemáme o unikátní operace nouzi: