David (28): Osud je krutý, ale nevzdám to!

Vše začalo, když bylo Davidovi pět let. Tátu zavřeli do vězení, rodiče se rozvedli a matka si našla nového partnera. Svého tátu už nikdy neviděl. S otčímem moc dobře nevycházel. Přišla puberta a začaly první vážné problémy. „Byl jsem hlupák. Chytil jsem se party a začali jsme vykrádat chaty. Musel jsem odejít ze střední školy do učení a odešel jsem z domova k tehdejší přítelkyni.“
V osmnácti letech se ale David srovnal a začal sekat latinu. Začal dobře vydělávat, pomáhal s výchovou mladších sourozenců, s otčímem i s matkou si skvěle rozuměl.

Ve 22 letech ale přišel životní zlom, ze kterého se vzpamatovává dodnes. V únoru 2004 Davidovi praskla v hlavě cévka, s krvácením do mozku byl vrtulníkem převezen do ústecké nemocnice, kde pak ležel týden v kómatu. „Když jsem se probral, byl jsem jako mimino. Neuměl jsem mluvit, chodit, číst, psát, nepamatoval si ani vlastní jméno, znovu jsem se všechno musel učit.“ Zdravotní následky si David ponese zřejmě už po celý život. Má vadu řeči, špatně ovládá pravou půlku těla a trpí úpornými bolestmi hlavy. Rozešla se s ním i přítelkyně.

Za dva roky přišla další rána. Davidovi náhle zemřela maminka, on se z toho psychicky zhroutil. „Už toho na mě bylo moc,“ přiznal David. Pokusil se o sebevraždu. Předávkoval se léky, na poslední chvíli a na pokraji smrti ho naštěstí našla současná přítelkyně Daniela a zachránila mu tak život. Davidův příběh happyendem bohužel nekončí. Marně shání práci, invalidní důchod je malý a nestačí na splácení dluhu, který si Daniel udělal. Hrozí mu exekuce. Nevzdává se ale. „Znovu se chci z toho dostat. Prožil jsem si toho dost a snad jsem si toho špatného vybral do konce života,“ dodal.