Lukáš (12): Vlak mi vzal nohy, já ale bojuju!
S tragickým osudem se statečně pere dvanáctiletý Lukáš Štěpják z Hradce Králové. V osmi letech mu obě nohy přejel a amputoval vlak.
Když se v nemocnici dozvěděl, že nemá nohy, rozbrečel se: „To už si nikdy nekopnu do míče…!“ Ale Lukáš to nevzdal, dnes je z něj úspěšný závodník v několika sportovních disciplínách a reprezentant!
Lukášův život převrátil naruby 4. červen 2005. S matkou a starším bratrem jel vlakem za tetou. Když chtěli vystoupit v Dlouhých Dvorech na Hradecku, nešly otevřít dveře. Průvodčí ze stupátka zadního vagonu viděl, že nikdo z vlaku nevystupuje, a dal pokyn, že se vlak může rozjet. V tu chvíli se ale dveře podařilo otevřít a začalo vystupovat pět lidí. Lukáš šel ven jako třetí, když to s vlakem trhlo a rozjel se. Hoch se překulil pod vagon a poslední podvozek mu přejel nohy. Někdo z cestujících pak zatáhl za ruční brzdu, která soupravu po 126 metrech zastavila. Policie nehodu uzavřela jako nikým nezaviněnou nešťastnou událost. Lukášova rodina se tak nemohla domáhat odškodného.
Reprezentuje ve sledge hokeji
Cvičení a silná vůle bojovat a vítězit nakonec udělaly z Lukáše aktivního sportovce. Mezi podobně postiženými dětmi je jedním z nejlepších. Je úspěšný v hodu kriketovým míčkem a předloni se ve své kategorii stal mistrem republiky v jízdě na vozíčku.
Teď je jeho oblíbeným sportem sledge hokej. Hraje v útoku za Draky Kolín, s nimiž ve Švédsku na turnaji juniorů dokonce získal zlatou medaili. Trenéři v něm vidí nadějného reprezentanta. „Všechny překvapil, jaké dělá pokroky. S protézami se naučil chodit i po schodech,“ chválí Lukáše jeho tatínek Miroslav Štěpják.
Rodiče na plný úvazek
Od nehody věnují rodiče Lukášovi veškerý čas, oba nepracují. Odvádějí ho do školy, jezdí k lékařům, na závody a při tom všem shánějí peníze. Těch je stále málo. Jen rehabilitace stojí měsíčně téměř 10 tisíc. Rodina navíc potřebuje upravit byt, protože žije v paneláku s bariérami.
„Rozmisťujeme i kasičky, ale ta krize je znát. Navíc nám jich v Praze třicet ukradli,“ rozčiluje se chlapcův otec.
... já jeho rodiče neodsuzuj ani nesoudími, pouze mě překvapilo, že ani jeho otec nepracuje. Alespoň jsem to tak z toho článku pochopila. Mám pár známých, kteří mají mnohem postiženější děti a vždy jeden z rodičů pracuje. V jednom případě pracuji oba, i když maminka dítěte jen na částečný úvazek, protože má dítě ve škole, takže vím, jak těžký život mají. Klukovi i jeho rodičům přeju hodně síly.