Úterý 30. dubna 2024
Svátek slaví Blahoslav, zítra je Svátek práce
Polojasno 24°C

Dostala dopis po 90 letech

Jane Barrettové došel po 90 letech dopis adresovaný muži, který bydlel v jejím domě.
Jane Barrettové došel po 90 letech dopis adresovaný muži, který bydlel v jejím domě.  (Autor: google.com)
Autor: ČTK, hnz - 
24. února 2009
12:00

Jane Barrettová z Britského Weymouthu byla velmi překvapená, když jí byl doručen dopis adresovaný muži, který v jejím domě bydlel v roce 1919. V obálce byla ukryté pozvání na večírek, který pořádal Percy Bateman a jeho partnerka Grace.

Pod dopisem byl podepsán jakýsi Buffy. Paní Barrettová netušila, kdo jsou lidé uvedení na pozvánce. Začala tedy pátrat po jejich příbuzných. Přihlásila se jí nakonec pětaosmdesátiletá dcera pana Batemana, která jí sdělila, že jde o korespondenci mezi jejím otcem Percym a rodinným přítelem Charlesem Babingtonem, kterému se říkalo Buffy.

V roce 1919 Percy Bateman a jeho přítelkyně Grace Stewartová pořádali ve svém domě ve Weymouthu oslavu. Babington svou odpověď odeslal 29. listopadu. Zněla: "Milý Percy, mockrát děkuji za pozvání, potěšilo mě. Uvidíme se 26. prosince. S pozdravem Buffy."

Dopis se ale nikdy nedostal na místo určení a osm desetiletí se vytratil ze světa. Na uvedenou adresu dorazil teprve nedávno. Nyní je ale z domu penzion, který vlastní paní Barrettová.

Psaní bylo doručeno v plastikovém obalu s poznámkou královské pošty, která se omlouvá za zdržení. Paní Barrettová ho předala Batemanově dceři Stelle Pontinové, která stále žije ve Weymouthu.

"Je mi záhadou, kde ten dopis celé roky byl, alespoň teď víme, kdo byli ti lidé," řekla paní Barrettová. "Je velmi zajímavé dozvědět se něco o historii mého penzionu a o lidech, kteří zde žili."

Pan Bateman mohl být v době pořádání večírku asi dvacetiletý mladík. Později si vzal Grace a měli spolu dvě dcery, Brendu a Stellu. Rodina se ve 20. letech přestěhovala do Londýna, po čase se ovšem zase vrátila do Weymouthu. V rode 1956 se za nimi přistěhovala i jejich dcera Stella.

"Já jsem ještě určitě nebyla na světě, když moji rodiče pořádali ten večírek, ale vzpomínám si, že to byli velmi pohostinní lidé. Často zvali přátele na oběd nebo na čaj. Jsem ráda, že mám ten dopis, i když je to s devadesátiletým zpožděním," řekla a dodala: "Je to kousek rodinné historie. Asi ho dám do alba spolu s nějakými fotografiemi."

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi