Šikana na vojně: Obsluhovali jsme mazáky a jejich holky, dělali jsme jim sněhuláky!

"Nejednou se stalo, že mě mazák v noci vykopal ze spacáku, ve kterém jsme museli spát zapnutí až po krk (v tzv. raketě) a to i v létě. Z bidla (vojenská postel, patrová palanda) vás v tom spacáku skopli a vy jste měli co dělat, abyste si něco nezlámali," popisuje čtenář Jakub L. vojenské útrapy "mazácké" vojny, tedy to, co se v kasárnách dělo před plnou profesionalizací armády. Hlavně za dob československé armády.

Současné ministerstvo obrany nyní uvažuje o znovu zavedení branné povinnosti. Vrátí se tak podobné zážitky, se kterými se dělíte ve svých e-mailech i Vy? "Můj starej si na mě vymyslel, že mu nejdřív budu dělat dozorčího bidla, to znamená obléct se do plné polní, stát u jeho postele a hlídat jeho spánek," vzpomíná dál čtenář. "Když ho to přestalo bavit, tak jsme dělali sněhuláka, nasoukali jsme se do spacáku a oni nám tam naházeli veškerou naši výstroj, přepásali nám naducané spacáky opasky, až vznikla iluze sněhuláka. A postavili nás ke kamnům," vysvětluje..

Jenže tahle "zábava" mohla skončit tragicky... "Jak z nás teklo, tak sněhulák tál. Jednou to jeden borec nevydržel a z vedra tam zkolaboval. Takové termo terapie se však dělaly často," upozorňuje čtenář. Obvyklé prý bylo i běhání po útvaru v protichemické kombinéze a ochranné masce. Za jakéhokoli počasí.

Zažili jste na vojně šikanu?

Posílejte nám své příběhy na tip@blesk.cz!

Specifickou součástí výcviku pak byly různé úsluhy. "Jednou jsme obsluhovali mazáky v atombordelu (protichemická pláštěnka), když tam měli svoje holky. Ponižující jako kráva. Oni ve švestkách (tepláková souprava) a my nabalený v kombinézách. Tam jsem to nevydržel, zahodil masku a řekl jsem, že na to už … ," vzpomíná Jakub.

Vzpurného bažanta však stihla zloba mazáků. "Dostal jsem tenkrát slušně na budku, něco jsem vykryl, ale víc dostal, než rozdal. Ale už si mě najednou tak nevšímali. Klukům z mého čísla nakecali, že jsem vzpurňák a že nebudu pasovaný na mazáka. A nebudu to moci vrátit svým mladým zobanům, co přijdou po nás. Moji ´spolubojovníci´ se nechali šikanovat s vidinou, jak to vrátí nástupnímu ročníku. I můj do té doby nejlepší kámoš jim dělal blbečka a se mnou se nebavil, aby ho prý kvůli tomu nezadřeli (nezatrhli vycházky). Takže lidsky to na mě působilo všelijak. Ale měl jsem klid," dodává čtenář.

"Z těch ustrašených zobáků se pak stali mazáci, kteří často v mnohém předčili své trýznitele," upozorňuje. "Jediný na co jsem hrdý, že jsem ani jako mazák, na kterého mě pak v pohodě plácli, neudělal nic, za co bych se v civilu musel stydět. Hrdina jsem ale nebyl – mazáků co mě zbouchali, jsem se bál," přiznává Jakub.

Začarovaný kruh šikany: Z bažantů se stali mazáci. A jelo se dál

Podobně pokračuje i další z těch, co se rozhodli přispět svou vzpomínkou. "Vojenská šikana byl začarovaný kruh, ze kterého vystoupil jen málokdo, když na něj přišla řada býti mazákem. Když jsem se pak ptal kolegů ze stejného ročníku, proč se chovají jak dobytci k mladým, tak se mi většinou dostalo odpovědi: Však nás taky ´zadírali´, tak jim to teď snad můžeme vrátit," píše čtenář David V.

"Ale nikomu nic nevraceli, jen tu stupiditu předávali dalším ´generacím´ a už zapomněli, jak strašně naříkali, když je jako mladé šikanovali ti před nimi. Osobně jsem nikdy svá ´práva´ mazáka na nikom neuplatnil. Nepřišlo mi nutné rehabilitovat své pochroumané ego na někom nevinném," upozorňuje David, který údajně dodnes po jednom z incidentů se třemi mazáky hůře slyší. Až po letech prý dostali mazáci za své počínání tresty. Podmíněné. "Česko by si mělo zachovat pouze profesionální armádu. Kdo si na vojáčky chce hrát, ať má tu možnost," dodává čtenář David s tím, že ostatní by měli mít možnost dělat něco jiného, když o vojnu nestojí.