Místopředseda lidovců Bělobrádek exkluzivně pro Blesk: Promluvil o úrazu i o vážné nemoci
Další bývalý předseda je zpět. Na lidoveckém sjezdu byl v pátek pozdě večer zvolen 1. místopředsedou bývalý vicepremiér Pavel Bělobrádek (47). Ten se přitom už od roku 2001 pere s roztroušenou sklerózou. Na sjezd navíc dorazil se zlomenou rukou. Zranění vysvětlil poměrně bizarně: Srazil se údajně s kurníkem.
Byl jste možná překvapivě sjezdem zvolen do funkce 1. místopředsedy. Co říkáte na to, že si vás delegáti vybrali po nezvolení Petra Hladíka?
„Byl jsem připravený kandidovat na funkci řadového místopředsedy. Nicméně nastala tato situace. Cítil jsem dokonce velký tlak, abych kandidoval na předsedu. Nechtěl jsem. Je to nakonec takový kompromis, kdy moje představa a přání části delegátů se promítly v to, že jsem nakonec kandidoval na prvního místopředsedu a byl jsem zvolen.“
Znamená to tedy pro vás návrat na tu nejvyšší politickou úroveň. Chtěl byste se třeba vrátit po volbách do vládní lavice?
„Moje ambice to rozhodně není, a kdybych to chtěl, tak bych se nechal zvolit předsedou a možná, že bych ve vládě seděl už i dneska. Mohl jsem pokračovat. Na druhou stranu cítím, že můžu ještě něco nabídnout straně. Sjezd ukázal, že si to myslí také. Chci pomoci v situaci, která pro nás je trošku složitá, ale věřím, že tato rovnice má řešení a že jsme schopni být pro voliče trochu více srozumitelní, abychom jim dokázali vysvětlit a přesvědčit je, že ta naše politika dává smysl.“
Jak toho chcete dosáhnout? Jakou křesťansko-demokratickou politiku chcete voličům nabízet?
„Jsem přesvědčený, že lidé musí chápat, že pro ně děláme, co je v našich silách a že i když některé věci, které děláme, se jim třeba nelíbí, tak jim musíme vysvětlit, proč je děláme. A také, aby věděli, že to děláme z těch důvodů, že je to dobré pro společnost jako celek. To znamená být možná trochu úspornější v těch vyjadřováních, soustředit se na méně témat a ty dlouhodobě vysvětlovat a samozřejmě je zjednodušovat tak, aby byly uchopitelné pro většinovou společnost.“
Podporujete pokračování KDU-ČSL v koalici Spolu?
„Ano. A jsem přesvědčen, že to má smysl. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že se musíme v rámci koalice spolu více emancipovat a třeba i kolegům z ODS a TOP 09 jaksi více oponovat v některých věcech, které pro naše voliče nejsou úplně populární, to znamená, že náš hlas musí být více slyšet.“
Jsou to tedy, řekněme, hlavně konzervativní témata?
„Jsou to témata konzervativní, jsou to témata hospodářská, jsou to témata společenská a myslím si, že to, co je důležité, že my nejsme stranou vyloženě pravicovou, my jsme stranou středo-pravicovou nebo středovou, chcete-li. Kombinujeme jak zodpovědnost, tak solidaritu. Myslíme si, že se lidé mají starat sami o sebe a stát jim do toho má co nejméně mluvit, ale na druhou stranu jsou lidé, o které se postarat prostě musíme, protože neměli třeba takové štěstí, nebo žijí v oblasti, která je nějak postižena a na ty nesmíme zapomínat.“
Co si myslíte o ostatních nově zvolených členech předsednictva? Staronový předseda Marek Výborný, Monika Brzesková s obrovským mandátem…
„S Markem Výborným se známe dlouho. Já jsem podporoval jeho kandidaturu, už když byl zvolen poprvé. Myslím si, že i ten jeho životní příběh, kdy dal po té tragédii (úmrtí manželky – pozn.red.) přednost rodině a nyní, když je vše už urovnáno, se vrací zpátky, je silný. Je to člověk, který má i podporu své rodiny, a to je hrozně důležité. Co se týká Moniky, tak je evidentní, že tato úspěšná starostka zaujala delegáty a že tím svým ženským prvkem a může k předsednictvu dodat jiný úhel pohledu a jiný přístup. Zároveň zastupuje Moravskoslezský region a také malé obce, což je pro nás důležité. Stejně tak je to i Jiří Horák, který je starostou Bučovic. Zná komunální problémy, velice se věnuje otázce bydlení, je i zároveň v Poslanecké sněmovně. Je to člověk vzdělaný, sociolog, to znamená, že rozumí tomu, co se děje ve společnosti a umí s tím pracovat. Velkým přínosem určitě bude Eduard Hulicius. Je to člověk, kterého znám také mnoho let, protože pracoval původně pro Zuzanu Roithovou a naše europoslance. Pracoval také pro eurokomisaře. Je to člověk, který je zcela zběhlý v těch věcech, které se týkají Evropské unie a ví, kde je ten byrokratický šiml potřeba přistřihnout. Na druhé straně, ví kde je naopak potřeba využít potenciálu, které naše členství v Evropské unii má. Co se týká Václava Pláteníka, toho znám taky dlouhá léta, konečně začínal u mě jako tiskový mluvčí. To je člověk, který na sobě skutečně zapracoval a myslím si, že odvádí velice dobrou práci.“
Hodně se tu mluví o roli žen ve straně. Podporoval byste třeba nějaký takový návrh, o kterém tady mluvil Jan Bartošek? Čili aby mělo Sdružení žen svůj hlas předsednictvu?
„Já to úplně nepodporuji. Myslím, že my se samozřejmě s našimi členkami bavíme, je jich většina ve straně, tak nám nic jiného nezbývá. Já mám také jednu doma. Takže jim určitě nasloucháme. Je pravda, že to zapojení je pro ně často velice těžké, protože ta jejich role v rámci rodiny je třeba trošku jinak postavená. Na druhou stranu je vidět, že máme z čeho vybírat a ne všechny ženy musí být přímo v předsednictvu, ale jsem přesvědčen, že i spolupráce se Sdružením žen v mnoha tématech a otázkách. Myslím si, že komunikace mezi předsednictvem a Sdružením žen, by se měla trochu více zintenzivnit.“
Otevřeně mluvíte o své nemoci, o roztroušené skleróze, se kterou se perete už od roku 2001. Myslíte, že tu práci jako první místopředseda zvládnete?
„Já to zvládnu, nebojte.“
Zájem ovšem spíše kontraproduktivní co je spíše dehonestuje. Postačí se podívat na názory lidí....