Česko nevzkvétá a zaspalo: Jak došlo na stavební zázrak v Polsku a proč Estonci vše vyřídí on-line?

Už 99 procent veškeré agendy lze v Estonsku vyřídit on-line, třeba i hlasovat ve volbách.

Poláci zase díky včasné změně zákonů dnes staví silnice a dálnice jak o život. Jak Blesk zjistil z rozhovorů s polským velvyslancem Mateuszem Gniazdowskim (49) a jeho estonskou kolegyní v Praze Gitou Kalmetovou (63), kroky, které české vlády v tomto směru podnikaly a podnikají, jdou v zásadě správným směrem. Jen jsme v tom oproti Varšavě a Tallinu zaspali…

Blesk se ptal zástupců stran a hnutí: Máte lék pro přešlapující Česko? A můžeme ho vidět?

Co stojí za polským úspěchem ve výstavbě infrastruktury?

„V případě Polska bylo důležité odhodlání považovat soudržnost v infrastrukturní dimenzi za jednu ze základních podmínek konvergence se Západem. Do tohoto závodu jsme vstupovali s velmi špatnou infrastrukturou. Uvědomovali jsme si také, že zlepšení dopravní dostupnosti, a to i v periferních oblastech, může být důležitou hnací silou rozvoje. ‚Tvrdá infrastruktura‘ se pro Polsko stala prioritou při provádění evropské politiky soudržnosti. Do této oblasti se podařilo nasměrovat proud národních i evropských prostředků, vybudovat transparentní kritéria financování a průhledné dotační postupy. Zpočátku směřoval hlavní impuls investičních aktivit do silniční infrastruktury, ale v posledních letech se k tomuto procesu připojila rozsáhlá modernizace železnic, která přináší stále lepší výsledky. Základem úspěchu Polska bylo přesvědčení, že rozvoj země závisí na stavu její infrastruktury. V návaznosti na české diskuse se domnívám, že tento předpoklad byl již splněn. Při pohledu na legislativní práce je vidět, že již začal proces, v němž se otevřeně hovoří o polské inspiraci. I v Polsku proběhlo období vytváření právního rámce, který umožňuje bezproblémovou realizaci projektů – od transparentního výběrového řízení přes proces získávání environmentálních povolení až po samotnou výstavbu. Klíčová je v této souvislosti otevřenost a účinná koordinace ze strany úředníků na mnoha úrovních, kteří v projektech vidí zájem širší místní komunity, ale také strategický zájem státu. V tomto procesu se osvědčily i úspěchy polské reformy místní samosprávy, jejímiž pilíři jsou na jedné straně silné, velké obce (zahrnující několik či více vesnic) a na straně druhé velká a kompetenčně silná vojvodství.“

S jakými svízelemi jste se při tom potýkali?

„Rozvoj silné pozice Polska v této oblasti si vyžádal překonání jisté bezmoci, mimo jiné při řešení problémů v oblasti životního prostředí. V průběhu let jsme byli také svědky obtížného dialogu s organizacemi, které navzdory ušlechtilým heslům neměly zcela jasné záměry, a existovala řada pochybností o jejich právním zájmu. Významnou změnou v tomto ohledu byl tzv. speciální silniční zákon, který zavedl zjednodušený postup realizace silniční investice. V důsledku následných změn tohoto zákona bylo možné kumulovat řadu povolení do jednoho správního rozhodnutí. Původně se rozhodnutí o umístění silnice a schválení rozdělení nemovitostí vydávalo odděleně od rozhodnutí o vyvlastnění nemovitostí a o náhradě. Od roku 2008 se v rozhodnutí o vydání povolení na stavbu pozemní komunikace řeší všechny výše uvedené otázky současně, včetně schválení stavebního záměru, s výjimkou náhrady. Otázka vyvlastňování pozemků byla vždy citlivým tématem, ale podařilo se vytvořit spravedlivý a řádně fungující mechanismus. Rozmach práce souvisel také se získáváním zkušeností společností působících na polském trhu v oblasti přípravy investic a předcházením možným překážkám v jednotlivých fázích investičního procesu. Společnosti působící v Polsku se naučily připravovat investice s ohledem na environmentální aspekty tak, aby minimalizovaly možnost obstrukcí. To je prospěšné pro životní prostředí, pro obyvatele oblastí, kterých se investice týká, a také pro tempo realizace projektů. Další otázkou je omezení nepříjemností spojených s pracemi pro obyvatele a řidiče a zvýšení tempa prací. Naši stavbaři se v tomto ohledu hodně naučili, čímž se zvýšila přijatelnost investic pro veřejnost. Vyplatí se využívat osvědčené a zkušené firmy, které mohou zvýšit standardy v této oblasti. Proto mě těší, že polské stavební firmy se stále více zajímají o český trh.“

Je naopak oblast, kde byste se mohli inspirovat u nás?

„Zmínil jsem, že modernizace železnic přišla v Polsku bohužel s určitým zpožděním. Ne nadarmo byly železnice v České republice po léta ukazovány Polsku jako vzor. Podařilo se vám udržet hustou síť spojů a zachovat zvyk používat tento druh dopravy i na venkově. V Polsku se teprve v posledních letech obnovují vyřazené spoje a budují nové tratě. Některá česká řešení liberalizace trhu, zachování železnic pro obsluhu menších sídel a budování jízdních řádů budou v polských železničních diskusích pravděpodobně ještě dlouho uváděna jako vzory. Když už mluvíme o české inspiraci a zkušenostech, nelze nezmínit také efektivitu české vlády během českého předsednictví v Radě EU, včetně aktivit souvisejících s revizí sítě TEN-T, jejímiž beneficienty jsou jak Polsko, tak Česká republika. Jsem rád, že naše ministerstva výborně spolupracují, a jsem si jist, že řada českých zkušeností bude pro Polsko užitečná při přípravě a realizaci předsednictví v roce 2025.“

Co stojí za úspěchem vaší země v digitalizaci, co byste nám poradila?

„Není třeba znovu objevovat kolo. Informace by měly být sdíleny, politiky by měly být opakovaně používány a přizpůsobovány. Máme se od sebe navzájem hodně co učit. Udržitelné digitální transformace lze dosáhnout pouze prostřednictvím spolupráce a sdílení zkušeností mezi regiony a mezi zeměmi. Estonsko je otevřeno jak výuce, tak učení se od ostatních. Žádná země to nemůže zvládnout sama, musíme spolupracovat, náklady na bariéry na jednotném digitálním trhu dosahují v EU stovek miliard eur ročně a zátěž dopadá především na malé a střední podniky, na nichž závisí ekonomika Estonska i České republiky. Nejoblíbenější digitální službou v Estonsku je digitální předpis, který byl zaveden v roce 2010. Všechny nemocnice a lékárny jsou připojeny k estonskému systému digitálního ID, který je nyní interoperabilní s Finskem, Portugalskem, Chorvatskem, Polskem a Španělskem. To znamená, že když Estonci navštíví tyto země a naopak, mohou si vyzvednout své recepty, i když nejsou ve své domovské zemi. Pokud se nemýlím, Česko se k tomuto systému připojilo i v posledních srpnových dnech, byť částečně.“

S jakými svízelemi jste se při tom potýkali?

„Chtěla bych zdůraznit tři klíčové složky digitální transformace Estonska: partnerství veřejného a soukromého sektoru, důvěru, právní stát. Vláda úzce spolupracuje se soukromým sektorem. Stát se nesnaží dělat všechno sám, ale spíše obstarává a nakupuje; to motivuje soukromý sektor a umožňuje vývoj nových řešení. Technologie sama o sobě není dostatečně účinná, pokud není kombinována s jinými reformami. V Estonsku jsou základem našeho digitálního rozvoje právní a správní reformy. Právní stát je důležitým předpokladem pro budování důvěry investorů ve vaší zemi. Budování nebo udržování digitálních služeb nemůže probíhat bez důvěry v systém. V Estonsku je 99 % veřejných služeb dostupných on-line. Díky bezpečnému, pohodlnému a flexibilnímu digitálnímu ekosystému a transparentnosti správy věcí veřejných existuje široká důvěra v digitální společnost. Odhaduje se, že přibližně 80 % Estonců důvěřuje svým digitálním systémům. Když jsme obnovili naši nezávislost, zdědili jsme sovětskou centralizovanou nefunkční ekonomiku, která z hlediska technologie velmi zaostávala za dobou. Bylo nezbytné začít dělat věci jinak, abychom přežili. Chcete-li restartovat od prvního dne. Tehdejší vláda byla tvořena mladými lidmi (průměrný věk 35 let) s obrovským nadšením a vůlí věci dohánět, dohánět. Měli odvahu riskovat a selhat, odvážili se zkoušet nové věci (občanský průkaz, digitální podpis, online hlasování). Digitální transformace je především o mentalitě a nastavení mysli, ani ne tak o technologiích. Cílem není digitalizovat starou byrokracii. IT a internet jsou jen zesilovače, a pokud zesílíte mizernou byrokracii, výsledek bude stejně mizerný. Musíte přehodnotit způsob, jakým jsou služby poskytovány. Vyžaduje změnu myšlení. Estonsko zahájilo své digitální úsilí v roce 1990, učilo děti a staré lidi, jak používat počítače, a vláda dala počítače a Wi-Fi všude. Obecně se má za to, že starší generace nemá dostatek digitálních dovedností a je z digitální společnosti vynechána. Když byla v 90. letech zavedena bezplatná počítačová výuka, více než 10% všech dospělých Estonců navštěvovalo kurzy. I dnes se lze přihlásit do plně státem hrazených počítačových kurzů na místní odborné škole. Dnes se estonští studenti učí kódovat od sedmi let. Odhaduje se, že více než 90% estonské populace je počítačově gramotných.“

Je naopak oblast, kde byste se mohli inspirovat u nás?

„Vše, co Česká republika dělá pro Ukrajinu, je pro nás, Estonce, zdrojem inspirace. Pro Českou republiku i Estonsko je pomoc Ukrajině existenčním posláním, kde nelze učinit žádné ústupky. Český obranný průmysl je určitě to, na co se Estonci dívají s jistou závistí. Pokud se přiblížíme k digitálním otázkám, v Estonsku neustále slýchávám, že Češi jsou silní v kybernetické obraně, že je co se od Čechů učit. Vy, Češi, máte také inspirativního ministra pro digitalizaci Ivana Bartoše, který se nedávno zúčastnil tallinského digitálního summitu a vystoupil na zahajovacím panelu Digitální prostor posílen otevřeným a inovativním vládnutím. Byl to jeden z nejpoutavějších a nejpodnětnějších panelů summitu.“