Exprezident Miloš Zeman pro Blesk: Pavlovi na Hrad tleskat nepřijdu! A Výborného bych nejmenoval

Vy nechcete komentovat současného prezidenta. Prý proto, že o něm nechcete mluvit ošklivě.

„Buďme zcela přesní, řekl jsem, že o něm dobře mluvit nemohu a špatně o něm mluvit nechci.“

Vy jste nám kdysi naznačil, že kdyby Petr Pavel potřeboval pomoc, ať se ozve, že budete k službám. Došlo k nějakému takovému kontaktu?

„To samozřejmě platí. Bez ohledu na tento výrok. Zatím k takovému kontaktu nedošlo.“

Uvidíme vás ve Vladislavském sále, pokud vás Petr Pavel pozve na předávání státních vyznamenání?

„Myslím, že ne. Byla slušnost přijít na inauguraci nového prezidenta, ale abych chodil každý rok na státní vyznamenání… Proč bych to dělal?“

Není to tak, že se bojíte, aby předávání vyznamenání nebylo pro někoho příležitostí pro kritiku exprezidenta?

„Každý prezident má svaté právo vyznamenat, koho chce. Takže já Petru Pavlovi rozhodně nebudu mluvit do toho, koho má vyznamenat. A ani nebudu kritizovat, kdyby vyznamenal někoho, kdo se mi nelíbí.“

A ani nebudete tleskat ve Vladislavském sále?

„Ani nebudu tleskat, samozřejmě.“

Kdybych po vás chtěla, abyste o Petru Pavlovi mluvil aspoň na vteřinu hezky, tak co gesto, když na Hrad pozval ukrajinskou holčičku, kterou šikanovali a na niž plivali ruští spolužáci?

„Bez ohledu na konkrétní osobu prezidenta je to samozřejmě správné gesto. Udělal bych ho také. Moje maminka byla učitelka a vždy říkala, že největší krutost je krutost mezi dětmi. A ta šikana, to plivání, o kterém jste teď mluvila, je projev krutosti, která často zanechá stopu na celý život.“

Pavel přijal napadenou ukrajinskou holčičku na Hradě! Spolužáci se omluvili

Jak vnímáte snahu nejen vlády, ale i osobní snahu Petra Pavla urovnat vztahy se sudetskými Němci?

„Platí můj výrok z minulosti, že Bernd Posselt (mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení – pozn. red.) má obrovský přínos pro česko-německé vztahy, který já hodnotím jako negativní. Byl dlouho mluvčím organizace, která vystupovala s naprosto nesmyslnými požadavky vůči našemu státu.“

Bez ohledu na minulost, co tohle sbližování může znamenat pro Českou republiku?

„Pro každého odpovědného českého politika je důležité mít dobré vztahy s Německem jako s celkem. Já mám výborné vztahy s prezidentem Steinmeierem, spolkovým exkancléřem Schröderem, exkancléřkou Merkelovou. Ale proboha, proč bych se měl zabývat nějakým krajanským spolkem?“

Protože byste chtěl nějaké usmíření?

„Já v zájmu sudetských Němců nebudu vzpomínat na jejich objektivní roli páté kolony Adolfa Hitlera před rokem 1938.“

Vy jste odešel z Hradu a šéf BIS Michal Koudelka se stal generálem, akademici Fajt a Ošťádal budou zanedlouho jmenováni profesory. Neblokoval jste to celé zbytečně?

„Pokud někdo nemá vlastní agendu, tak se snaží alespoň negovat to, co dělal jeho předchůdce. To je docela běžné u některých slabších povah. Proč jsem minimálně sedmkrát pana Koudelku odmítl jmenovat generálem? Jak pan Kmenta ve svých článcích popsal, pan Koudelka nechal bez souhlasu soudu odposlouchávat tajně prezidenta a jeho spolupracovníky. V normální zemi by byl za tento přečin šéf tajné služby okamžitě vyhozen, ale my nejsme normální země…“

Petr Pavel si také chce vzít zpátky agendu milostí, kterou vy jste předal ministerstvu spravedlnosti. Tedy ruší se další věc, na které vy jste trval…

„To já samozřejmě vím a respektuji, že Václav Klaus při udělování milostí se svými spolupracovníky posuzoval jednotlivé konkrétní žádosti. Ale já se obávám, že ani já, ani většina mých kolegů, nejsme specializováni na to, abychom se touto problematikou zabývali, zatímco na ministerstvu objektivně jsou. (Milost – pozn. red.) je, cynicky řečeno, hezká hračka pro prezidenta, ale prezident má být konečná instance, nikoliv specializovaná instance, která posuzuje. Až na výjimky…“

No ty výjimky jsou lidé jako Miloš Balák, Jana Nečasová, Jiří Kajínek… vypadá to, že normální lidé se k vám neměli šanci dostat a požádat vás, abyste se jejich případem zabýval.

„To je naprostý nesmysl, protože s panem Balákem jsem se téměř neviděl. Byl to ředitel Lesní správy v Lánech a uznáte, že prezident neřídí lesní správu.“

Ale měl k vám blíž než někdo jiný, kdo neměl s Hradem nic do činění.

„Neskákejte mi do řeči. Paní Nečasovou jsem viděl asi dvakrát v životě velmi letmo.“

Teď nad ní padl další nepravomocný verdikt v kauze trafik pro exposlance ODS – dvouletá podmínka a peněžitý trest. Kdybyste jí vy nedal částečnou milost, tedy neprominul zbytek její podmínky za úkolování vojenských zpravodajců, podle soudkyně by teď dostala nepodmíněný trest…

„V každém případě korumpování těch tří poslanců považuji za neodpustitelné. Ale jak jste sama řekla, ten rozsudek je zatím nepravomocný.“

Jana Nečasová, tehdy Nagyová, stála v centru největší zatýkací akce v politickém prostředí. Od razie na Úřadu vlády je 10 let, vy jste původně byl na straně státních zástupců, tak čím si vás nakonec získala?

„Tak zaprvé, státní zástupce Ištván a pan Šlachta (tehdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu – pozn. red.) tehdy uspořádali tiskovou konferenci, na které tvrdili, že bylo zabaveno asi 150 milionů korun, desítky kilogramů zlata, že tam je nějaká obrovská korupční chobotnice. Pak se ukázalo, že nic z toho není pravda a na základě tohoto jsem panu Šlachtovi a panu Ištvánovi přestal věřit. A domnívám se, že tato akce byla trochu zaměřena na paní Nečasovou, aniž by měla reálný podklad, pokud ovšem za tento podklad nebudeme považovat nezdaněné kabelky.“

Ale vždyť byla pravomocně odsouzená v celé té kauze úkolování vojenské rozvědky. Takže to nebyly jenom ty kabelky…

„Nechci se ptát na vaše soukromí, ale obecně říkám, že žárlivá žena dokáže udělat leccos (Nečasová úkolovala zpravodajce, aby monitorovali tehdejší manželku Petra Nečase, s nímž měla poměr – pozn. red.). A to leccos by měla pochopit právě druhá žena. Myslím si, že si toho paní Nečasová protrpěla dost, byla dostatečně potrestána, je teď věrnou manželkou Petra Nečase, který si také protrpěl dost. Byl to dle mého názoru slabý premiér, ale ne úplně špatný premiér. A v politice je občas dobré mít soucit.“

Další vámi omilostněný Jiří Kajínek měl teď autonehodu, která byla nakonec kvalifikována jako přestupek. Jinak by porušil vámi danou podmínku a šel zpátky do vězení na doživotí. Kdyby ale udělal něco opravdu špatného, cítil byste osobní zodpovědnost?

„Myslíte, kdyby to byla smrtelná nehoda a podobně? Proč bych cítil osobní odpovědnosti? Já jsem dal šanci. Kdyby tu šanci tím trestným činem typu smrtelné dohody nevyužil, je to jeho, nikoliv moje smůla.“

Co říkáte na politickou kulturu, v níž v poslední době někteří ministři otevřeně říkají: tohle teď neprosadíme, za chvíli jsou ty či ony volby. Není to moc otevřené přiznání oportunismu v politice?

„Určitě ano. A když už se mě ptáte na politickou kulturu, tak já její nedostatek vidím i v tom, že zde máme ministry, kteří nerozumí svým rezortům, ale dostávají je jako bafuňáři z politických důvodů. Nastal tady zvláštní stav, kdy Zdeněk Nekula, ministr zemědělství, který bojoval proti obchodním řetězcům a jejich vysokým přirážkám, odešel pro neshody s KDU-ČSL a na jeho místo bude jmenován člověk, který se v životě nezabýval zemědělstvím. Může být větší facka veřejnosti?“

Teď mluvíte o panu Výborném, který byl kdysi šéfem lidovců. Předpokládám, že kdybyste byl pořád na Hradě, dělal byste při jeho jmenování svoje slavné „ofuky“…

„Ofuky? Co to je za slovo?“

To je snaha se jmenování daného ministra vyhnout, zdržovat.

„To je milý pubertální výraz, kterým jste obohatila moji slovní zásobu, ale rád si ho zapamatuji. Ofuky… no samozřejmě, že bych ho nejmenoval, protože bych řekl, že o zemědělství nic neví.“

Ještě k vládě a konsolidačnímu balíčku. Vy byste opravdu škrtl všechny daňové výjimky? I konec slevy na poplatníka v dnešním ekonomickém klimatu, kdy rodinám klesá životní úroveň, kupní síla?

„Zatímco daňový balíček zahrnuje asi 60 opatření, která nedávají zcela smysl, já navrhuji dvě nepopulární opatření. Zaprvé návrat daně z příjmů fyzických osob na původní hodnotu (před zrušením superhrubé mzdy – pozn. red.), což by přineslo 120 miliard, za druhé, zrušení daňových výjimek, což by přineslo 80 miliard. Dohromady tedy 200 miliard, což je přibližně strukturální schodek státního rozpočtu. Také tvrdím, že hlavním zdrojem inflace je vysoký deficit státního rozpočtu, a když ho odstraním, snížím v dohledné době inflaci. A protože inflace snižuje reálnou životní úroveň, ale také znehodnocuje úspory, těmito dvěma opatřeními dosáhnu na cíle, na které vláda svým současným balíčkem nedosáhne nikdy. Pouze naštve veřejnost.“

Pavel válcuje Zemana. Důvěra v prezidenta je nejvyšší za dlouhé roky, ukázal průzkum

A proč si myslíte, že k takhle radikálním krokům vláda nepřistoupí?

„Mluvil jsem o tom s některými politiky a ti mi říkají, že by vrácení daně z příjmů fyzických osob na původní hodnotu ještě prošlo, ale neprošlo by to zrušení slevy na poplatníka. Ministr financí si sice sám osvojil argumentaci, že je třeba rušit daňové výjimky, ale vyhýbá se této konkrétní. A já vám řeknu proč: protože by to naštvalo jeho voliče a on chce vyhrát příští volby.“

Podaří se mu to podle vašeho odhadu?

„Ne.“

Součástí balíčku je i zvýšení prezidentské renty z 50 na 100 tisíc měsíčně. To vám nevadí, protože rentu berete jen vy a Václav Klaus. Je tohle fér? Jste jen dva, tak vám se může přidávat?

„Z hlediska rozpočtových úspor je to naprosto směšné. Ale já beztak předpokládám, že to nakonec vládní poslanci zamítnou a budou tvrdit ‚tak zase jsme to tomu zlému Klausovi a Zemanovi nandali‘.“

Já narážela na to, že když se poslancům řekne, ať si zmrazí platy a jsou solidární s lidmi, kterým klesá životní úroveň, říkají ‚ale nás je málo, takže to státnímu rozpočtu stejně nepomůže‘…

„V tom je rozdíl, a to dvojí. První je, že poslanci o tom na rozdíl od dvou exprezidentů mohou sami rozhodovat. A druhý důvod je rozdíl mezi 281 lidmi (poslanci a senátoři – pozn. red.) a dvěma lidmi. Těm, kdo vykonávají moc, i jako opoziční poslanci, náleží větší odpovědnost, než bývalým prezidentům.“

Štve vás jako penzistu fakt, že vláda omezila valorizační schéma důchodů?

„Jistě, protože tohle se dotkne možná více než milionu osob. Špatná vláda šetří na penzistech a dětech, dobrá vláda nachází jiné zdroje úspor. A já vám dám příklad. My chceme koupit nejmodernější stíhací letadla F-35. Já jsem ještě jako prezident říkal ministryni Černochové, že bych byl pro gripeny, protože jsou levnější, mají šestkrát nižší provozní náklady. No a jak vidíte, armáda chce ty nejdražší stroje. Je to podobné, jako když si chudá žena chce koupit diamantový náhrdelník, takže buď ho musí ukrást, nebo se musí zadlužit.“

To jste úplně typický senior, který je naštvaný, že mu nezvýší penzi, ale neosekají náklady na armádu…

„Já nepopírám, že armáda potřebuje stíhací letectvo. Jen je to otázka typu stíhacího letounu a rozdíl v desítkách miliard korun.“

Vy máte prezidentskou rentu 50 tisíc, důchod 23 tisíc. Bydlíte ale ve velkém domě, renta jde i na provoz a nájem kanceláře. Vystačíte?

„Zaprvé je třeba říci, že jsem měl a ještě mám celoživotní úspory. Byl jsem předseda vlády, předseda Sněmovny, dvakrát prezident… dům je ale můj, takže neplatím nájem, mám solární panely, takže to utáhnout jde.“

Přispívá vám něco dcera Kateřina, která s vámi v novém domě bydlí?

„Pracuje z domova pro jednu anglickou firmu a ze svého příjmu přispívá přiměřeně.“

Nevadí jí, že v 29 letech bydlí s rodiči?

„Ne. Za prvé se o mě skvěle stará, za druhé je mezi matkou a dcerou idylický vztah a za třetí jednou z toho hnízda vyletí a jsem rád, že ji mám pořád doma.“

Václav Havel měl Bakalu, Václav Klaus má PPF, vy žádného svého miliardáře ani knihovnu nemáte. Neštve vás to?

„Knihovnu mám soukromou a stačí mi do konce života. A že nemám svého miliardáře: no co by ten miliardář se mnou dělal? Dům jsem si pořídil z vlastních poctivě vydělaných peněz a vážím si daleko víc toho, že mám kamarády, kteří mně pomáhají zejména s tou kanceláří. Bez nich by se to jistě nedalo zvládnout, protože jsem velmi nepraktický člověk a technický antitalent. Kamarád je víc než miliardář.“

A nabízel vám nějaký movitý Čech finanční podporu?

„O nikom takovém nevím. Žádný pan Bakala. Ale ten by mě nejradši utopil na lžíci vody a upřímně řečeno, já jeho taky. Já miliardáře nepotřebuji. A vlastně ani nic navíc. Já si chci dobře žít, a to co nejdéle. Chci oslavit minimálně svoje osmdesátiny.“

Jak se vám v novém domě v Lánech žije?

„Žiji tam překvapivě bohatým společenským životem. Včera u mě byl na návštěvě Aleš Michl (guvernér ČNB – pozn. red.), příští týden se těším na návštěvu Jiřiny Bohdalové. V pondělí se zase máme sejít na oběd s manželi Klausovými, jsem každou středu v kanceláři, jinak mám čas na zahradu, knihy a zajímavé televizní pořady.“

Je to v něčem lepší, v něčem horší než zámek v Lánech?

„Teď mám lepšího kuchaře, tedy svoji ženu. A mám krásnou japonskou zahradu. Dům obklopuji smrčky, takže mám pocit, že jsem v lese. Mám pohodlnou polohovací postel, takže noci trávím hlubokým a uspokojivým spánkem. Já bych si docela rád postěžoval, ale téměř nemám na co.“

Jak to vypadá se zdravím?

„Pořád za mnou dochází pracovníci ze Senior Home Group (zdravotnická firma, která se o něho starala už jako o hlavu státu – pozn. red.), vychází to i s pojišťovnou. Jsem na invalidním vozíku, takže pohyblivost je svým způsobem omezená a já jsem vděčný zdravotním sestrám, že tuto sníženou pohyblivost dokážu kompenzovat.“

Budete někdy chodit suverénně jako v minulosti?

„Profesor Zavoral mě ujistil, že když budu vytrvale chodit s chodítkem, tak se to jednou dostaví. Já proto chodím vytrvale s chodítkem a slabé známky zlepšení pozoruji. Dřív jsem se toho chodítka křečovitě držel a teď už jenom tak zlehka ta řídítka svírám, ale netlačím na ně. Ty nohy už začínají pracovat.“

Vy jste jednu chvíli kvůli svému zdravotnímu stavu úplně na 100 procent abstinoval. Teď si zase skleničku dáte. Nevarují vás doktoři, že byste neměl pít vůbec?

„Všechny extrémy jsou nebezpečné, jedna sklenka vína denně nebezpečná není.“

Vy jste zasypal několika stížnostmi Ústřední vojenskou nemocnici – prý vás spektakulárně převáželi v době vaší zdravotní indispozice tak, že vás ve špatném stavu vyfotili novináři, anebo informovali Senát a veřejnost o tom, jestli jste způsobilý vykonávat funkci. Ale pan Zavoral, šéf ÚVN, od vás dostal vyznamenání a pořád se na vaší péči podílí. Jak si to přebrat?

„Moje stížnosti, například stížnost adresovaná Úřadu pro ochranu osobních údajů, se v zásadě týkaly neoprávněného poskytnutí některých zdravotních informací, které pak byly zneužity například v pokusu mě odvolat z prezidentské funkce. Měl jsem výhrady k chování jistého primáře, pana Tylla (přednosta kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny – pozn. red.). Ten mi dal při příjmu podepsat formulář souhlasu s hospitalizací, a můj právník pak odhalil tentýž formulář, kdy na jedné straně je můj podpis a na druhé straně zápis tohoto primáře, že ‚pacient není schopen se podepsat‘. Pro přemýšlející lidi je to postačující důkaz, že se tam dělo něco nekalého.“

Ale tohle pan Zavoral odmítá. Přesto spolu pořád vycházíte?

„Náš vztah je naprosto korektní, nedávno u mě byl.“

Kdyby vás neomezovalo zdraví, věk a někdo vám navrhl, ať za 5 let znovu kandidujete na hlavu státu, co byste mu řekl?

„Mám rád přísloví ‚nikdy neříkej nikdy‘. Na druhé straně za 5 let mi bude 83 a pochybuji, že budu v tak dobré kondici, abych se o něco znovu pokusil. A další argument mluví proti. Podívejte se, každý chlap je ješitný. A když jsem dvakrát prezidentské klání vyhrál a pak bych měl v 83 letech prohrát, zbytečně by mě to mrzelo a zbytečně bych si tím kazil podzim života.“