Konec kojeneckých ústavů v Česku se blíží: Experti i politici se přou, co bude dál
Do konce roku 2024 nemají být kojenci v Česku umísťováni do kojeneckých ústavů. Minulý týden o tom rozhodli poslanci. Jenže kam s tak malými dětmi? Bude se v Senátu, kam pozměňovací návrh z dílny týmu Olgy Richterové (Piráti) ze Sněmovny zamířil, jednat o reálnou pomoc dětem? A nebo jde o předvolební populismus, jak tvrdí odpůrkyně zrušení kojeneckých ústavů Hana Aulická Jírovcová (KSČM)? Blesk Zprávy zjišťovaly detaily.
Ve Sněmovně se nad pozměňovacím návrhem, který prakticky ruší kojenecké ústavy, strhla názorová bitva. Do debaty se zapojili i odborníci. jaké řešení je správné? Kojenecké ústavy zavřít, nebo ponechat?
Sněmovna podpořila pozměňovací návrh poslanců kolem Richterové o ústavní péči o děti navzdory zápornému postoji sociálního výboru. Naopak proti rušení kojeneckých ústavů vystupovali nejčastěji komunisté. Podle Hany Aulické Jírovcové (KSČM) je ústavní zařízení v některých případech poslední možnost, kam může být dítě umístěno. Snahu o zrušení kojeneckých ústavů označila Aulická Jírovcová za předvolební populismus.
Pirátka Olga Richterová, která spolu se svým týmem za prosazení pozměňovacího návrhu stojí, se ale ohradila: „Tématu se věnuji už od roku 2018, kdy jsem spolupořádala velkou konferenci na toto téma. Společně s odborníky i terénními pracovníky jsme problematiku podrobně zmapovali. Právě díky několikaleté soustavné snaze a úsilí se nám podařilo zformulovat návrh tak, aby reflektoval zkušenosti z praxe a měl šanci opravdu změnit věci k lepšímu.“
S tím, že nejde o politiku a politiky, ale o děti, souhlasí i ředitel neziskové organizace Dobrá rodina, která se výcviku pěstounů pro přechodnou péči a doprovázení věnuje více než deset let.
„Dlouhodobě se snažíme o zlepšení situace dětí v ohrožení, náhradní rodinné péči, pěstounů a o rozvoj celého systému. Toto je bezesporu dobré rozhodnutí, které politici učinili. Zda jen proto, že je před volbami, nebo proto, že jim došlo, že jsme skutečně jedna z posledních zemí civilizovaného světa, která děti posílá do ústavů, není důležité. Důležité je, že se to podařilo. A nejdůležitější je to pro všechny ty malé děti, které před sebou mají nové naděje.“ uvedl pro Blesk Zprávy ředitel Dobré rodiny Zdeněk Soudný.
Nedostatek pěstounů? V některých krajích na děti čekají fronty
Jenže podle Aulické Jírovcové je zrušení kojeneckých ústavů chyba. Vyjádřila obavu, že pěstounů nebude dostatek. „Zatím nikdo neprokázal, že systém pěstounské péče zajistí dostatek pěstounů, kteří by si vzali kojence na přechodnou dobu do své péče,“ uvedla poslankyně a dodala: „Počet pěstounů není v jednotlivých krajích stejný. U nás v Ústeckém kraji je jich permanentní nedostatek, kojenecké domy jsou zde nezastupitelné. “
Podle Richterové se jedná pouze o úhel pohledu: „Mezi kraji jsou markantní rozdíly, ale ne až tolik v počtu pěstounů, jako v přístupu jednotlivých úředníků na krajích. Jsou kraje, jako například Pardubický, kde funguje pěstounská péče skvěle.“ Problém vidí v tom, že kraje nespolupracují. „Existují kraje, kde je pěstounů nedostatek, ve vedlejším kraji však naopak pěstouni na děti čekají. Chce to větší míru spolupráce, ochotu některých ne úplně aktivních úředníků udělat něco navíc a sdílení dobré praxe,“ dodala.
Dostatek pěstounů považuje za diskutabilní i Helena Cidrychová, zástupce ředitelky a sociální pracovnice kojeneckých ústavů Ústeckého kraje. „Máme-li dostatek pěstounů, proč se v ústavních zařízeních stále nachází děti? Pěstounská péče na přechodnou dobu je řešením na rok a naše zkušenost naznačuje, že dlouhodobých pěstounů stále není dostatek,“ zmínila.
Podle Richterové je na vině mimo nízké motivace i byrokracie. „Přechodní pěstouni musí splňovat velmi přísná kritéria. Zde se vrátím k zásadní roli úředníků - zejména na nich je, aby se snažili zájemcům o pěstounství maximálně vyjít vstříc, motivovat je a pomáhat jim. Ale to je v tuto chvíli opět úloha krajů,“ podtrhla pirátská poslankyně.
Problém s motivací úředníků a sociálních pracovníků registruje i Zdeněk Soudný. A nabízí i řešení: „Zda bude pěstounů dostatek, to je, mimo jiné, hodně na státu. Jaké jim udělá podmínky. Jak je bude motivovat. A zda dokáže změnit jejich společenské postavení. Z otloukánků, na které se mnozí dívají přes prsty s pocity, že to dělají pro peníze. Na profesionály, kteří zde vykonávají jedinečnou službu pro společnost a pro stát a kterých bychom si za to měli vážit.“
Pěstounství jako byznys? Je to práce jako každá jiná, říká Richterová
Na kolik si měsíčně přijde pěstoun? To se nově odvíjí od minimální mzdy. Ve vládní novele o sociálně-právní ochraně dětí to schválila Sněmovna hlasy 99 ze 113 přítomných poslanců. Jak chtějí Richterová a spol. zabránit tomu, aby se z pěstounství stal byznys?
„Snažíme se předcházet situacím, kdy se z pěstounské péče stává v uvozovkách rodinný byznys. Profesionální pěstouni, kteří to mají jako povolání a jsou k tomu pečlivě vyškoleni a prověřováni, dostávají plat, ze kterého mohou dětem zajistit odpovídající péči a přitom mají za co žít,“ uvedla.
Jak to bude vypadat v praxi? Například dlouhodobí pěstouni, kteří se starají o dvě děti bez zdravotního postižení, by dostávali při nynější minimální mzdě 22 800 korun hrubého měsíčně místo nynějších 18 000 korun hrubého. Přechodní pěstouni pak 31 920 korun hrubého místo 20 000 korun hrubého. Nová dávka pro příbuzné by tak v případě dvou dětí činila u pěstounů 17 756 korun, v případě prarodičů 13 896 korun.
„Finance jsou problém, ale především biologických rodičů dětí. Děti umístěné v kojeneckých ústavech jsou často ze sociálně slabých rodin. Tím, že nemáme v kraji dostatek pěstounů, se můžeme bez kojeneckého ústavu dostat do situace, kdy bude dítě svěřeno do péče přechodných pěstounů z jiného kraje. Takové situace už jsme viděli, rodiče dětí kolikrát nemají ani na to, aby za svým dítětem dojeli. Výsledkem je nižší a nižší kontakt a často se stává, že se děti do původní rodiny nevrátí. Jsou tak v ústavní péči mnohem déle,“ sdělila zkušenost z praxe komunistická poslankyně Aulická Jírovcová.
„Umožnit kontakt s biologickými rodiči je povinností pěstouna. Cesty má hradit právě z dávek od státu. Právě výdaje na benzin byly něco, na co pěstouni pořád upozorňovali. S dávkou 20 000 hrubého tak tak vyšli - vezměte si výdaje na sunar, plíny a podobně,“ uvedla Richterová a dodala: „Právě nízké dávky byly jedním z důvodů, proč bylo dříve pěstounů méně. Péče o miminko je práce náročná, zodpovědná a v režimu 24/7. A podle toho musí být adekvátně zaplacená, pěstouni to nemohou téměř dotovat.“
Zrušení kojeneckých ústavů? Míč je na straně Senátu
Legislativa ze Sněmovny zamířila do Senátu, který by se měl věcí zabývat v polovině srpna. A co si o zrušení kojeneckých ústavů myslí jejich pracovnice? „Nejsem si jistá, že se zrušením kojeneckých ústavů je naše země připravená na kvalitní alternativu náhradní péče,“ míní Helena Cidrychová, zástupce ředitelky a sociální pracovnice kojeneckých ústavů Ústeckého kraje.
„Sami navrhovatelé změn připouští, že bude potřeba zajistit děti s handicapem a sourozenecké skupiny. To samo o sobě naznačuje, že vnímají nedostatek kapacit pro umístění těchto dětí do pěstounské či jiné péče. Tyto děti bude potřeba zajistit. Jakým způsobem? Ze zákona tak možná zmizí kojenecké ústavy, ale nahradí je zařízení jiného druhu, dodala Cidrychová.
S Cidrychovou se shoduje v názorech a obavách i Aulická Jírovcová: „Když se zruší kojenecké ústavy a zrovna nebude dostatek volných pěstounů, nebude kam jinam děti umístit než do nemocnic. A tam budou mít nejen horší podmínky, ještě méně péče, ale navíc budou mít oproti kojeneckému ústavu značně omezený kontakt s matkou. Systém není na úplné zrušení kojeneckých ústavů připraven, je to podle mého názoru nezodpovědný krok.“
Závěrečné slovo v debatě měl ředitel neziskové organizace Dobrá rodina, Zdeněk Soudný: „Možná by bylo skvělé, ne určitě by bylo skvělé, kdyby stát přemýšlel více dopředu. Víte, že 60 procent dětí v ústavech končí kvůli sociálním důvodům rodiny? Nestálo by tedy zato, aby paní Jírovcová Aulická pomohla tyto rodiny sanovat, aby děti v systému vůbec nekončily? Bylo by potřeba méně pěstounů, bylo by více šťastných dětí, a to celé by stálo výrazně méně peněz. Tím by se měla paní Aulická a jí podobní politici zabývat… třeba to udělá v dalším volebním období.“
Ke svému vyjádření připojil i dokument, který by si podle něj měla poslankyně za KSČM nastudovat: „Pro informaci připojuji dokument, ve kterém najdete poměrně výmluvný obrázek, který ukazuje, co pro nás všechny znamená, pokud se každé 1 dítě do systému vůbec nedostane….“
a osvojování rysů chování a dovedností opačného pohlaví - to je ten animus a anima Junga v psyché obou pohlaví (rodičů), které by dítě mělo od narození poznávat tak, aby byl jeho vývoj kompletní. Proto je pro zdravý vývoj a budoucnost ve společnosti dítěte důležitá výchova v úplné rodině, popř. alespoň ve střídavé péči rodičů, po jejich rozchodu...