Škromach otevřeně: O rakovině v ČSSD, šancích Maláčové i prvním selfie

23. 12. 2018
05:50

Ve vysoké politice strávil dvacet let. Zdeněk Škromach (62, ČSSD) má za sebou práci poslance, senátora, ministra i stranického místopředsedy. Upozornil na sebe ale i tvorbou četných selfie a pořadem Hovory od bazénku. V rozhovoru pro Blesk Zprávy glosuje aktuální kondici ČSSD, její naději v podobě ministryně Jany Maláčové i snahu o hledání českého Fica. Zmiňuje také důsledky z vládnutí s premiérem Andrejem Babišem (ANO) nebo plán na výstavu fotografií. Jako dárek čtenářům se podělil o své vůbec první selfie.

Byl 1. místopředsedou vlády, ministrem práce a sociálních věcí, v letech 1996–2010 poslancem a od roku 2010 do října 2016 senátorem a jedním z místopředsedů horní komory. Teď prý dělá jen to, co ho baví, a věnuje se víc rodině. Má pět vnoučat a těší se na Vánoce. „Samozřejmě dárky jsou důležité, ale ta pohoda, taková ta stromečková nálada, to je to nejdůležitější,“ zmiňuje.

Na své období ve vrcholné politice Škromach rád vzpomíná. „Tak jako z vojny, člověk si většinou pamatuje jenom to dobré,“ říká politik. Mimochodem, bazének prý „upgradoval“, ale další osud pořadu je nejistý. Naopak do roka dvou slibuje výstavu selfie.

Dvacet let ve vysoké politice je dlouhá doba. Jak to shrnete?

Byla to zajímavá doba, kdy člověk žil v poměrně velkém tempu, na druhé straně mě vlastně určovali, co dělám, nedělám, různí asistenti, poradci a podobně, kteří mi připravovali program. Takže člověk, jakmile měl chvilku času, už tam měl něco vloženého.

Vzpomínáte si ještě na začátky své politické kariéry?

Bylo to v polovině devadesátých let, kdy jsem začínal jako takový elév v lidovém domě vedle velkého Miloše Zemana, který se v té době dostával na vrchol a vytahoval celou sociální demokracii. Do politiky jsem přešel z odborové činnosti, kdy jsme v rámci svazu KOVO organizovali demonstrace, stávky a podobně. Vyvrcholením bylo, a komu se to povede z odborářů, aby jako ministr prosadil nový zákoník práce, který vlastně platí dodnes.

Nemáte nutkání se do toho prostředí zase vrátit, obzvlášť v době, kdy se ČSSD nedaří?

Dvacet let, které člověk věnoval prosazování politiky sociální demokracie, a ten stav, ve kterém je dneska, a taková ta nedůvěra, to samozřejmě mrzí. Právě zkušenosti a to, co člověk získal během té doby, se snažím převést alespoň na ty následníky. Protože na ministra neexistuje žádná škola, to je otázka příležitosti a životních zkušeností. To je jedna z věcí, která je pro mě zajímavá, když můžu některým ministrům poradit.

Radím i některým nastupujícím mladším politikům, protože ne vždycky je potřeba se nejdřív spálit, aby člověk pochopil, že ta politická kamna taky pěkně hřejou.

ČSSD potřebuje českého Fica

Máte poměrně úzký vztah s ministryní práce a sociálních věcí za ČSSD Janou Maláčovou. Vidíte ji jako tu, která by mohla sociální demokracii vytáhnout zase nahoru?

Má velkou šanci. V sociální demokracii pracuje v té oblasti, která je pro stranu jednou z klíčových, to je oblast sociální, ať už to jsou důchody, zaměstnanost, rodinná politika. Na druhou stranu mladistvé nadšení je potřeba mírnit s realitou doby, která prostě existuje. Politika je běh na dlouhou trať a člověk nesmí sprintovat už na začátku. Musí počítat s tím, že úspěch a vyvrcholení přijde až po letech nebo několika volebních obdobích.

Zažívá v současnosti sociální demokracie krizi nedostatku osobností?

Pokud sociální demokracie chce zase někdy vyhrávat volby, a já říkám, že ztratit důvěru se dá poměrně rychle, ale získat ji zpátky, to trvá určitou dobu, tak jednoznačně musí znovu vystrčit osobnosti. Je to jako na divadle, když herci odejdou a ty jejich role převezmou kulisáci, tak to většinou blbě dopadne. Najednou je sál prázdný a je potřeba znovu najít herce a kulisáky nahnat ke kulisám.

Z tohoto pohledu se jednoznačně ukazuje, že role osobností je významná. Nakonec v minulosti měla sociální demokracie lidi, kteří prezentovali určité věci, zahraničí Zaorálek, sociální věci Špidla, Škromach, Mládek hospodářství, Sobotka finance.

Ti už ale v popředí nejsou, kdo zastává jejich roli dnes?

To je to, co vyčítám svým následovníkům, že mluvčí, stínoví ministři se vytratili. Když se řekne zahraniční politika, tak dobrá, máme ministra, ale ten do té doby nebyl vůbec známý, nikdo ho ani v médiích neviděl. Stejné je to v jiných oblastech, jako třeba životní prostředí a další. Důležité je, aby z té nastupující generace mladších politiků vyrostl takový český Fico, který by nakonec za dvě tři volební období stranu dovedl hlavním vchodem do Strakovky jako vítěz, nikoli jako jenom doplňující stranu.

A je úspěchem jen výhra voleb?

To je právě to základní rozhodnutí, buď se strana rozhodne jít cestou, já tomu říkám lidoveckou, to je, že bude v každé vládě, ale nebude mít na nic zásadní vliv. Nebo bude chtít opět za dvě tři volební období vyhrát.

„Nastupuje éra populistů a samo to nevyhnije“

Na druhou stranu je otázkou, jestli se vůbec ČSSD dostane do Sněmovny. Věříte, že se jí to v příštích volbách podaří?

Podaří se to, pokud lidem v sociální demokracii dojde, proč vlastně došlo k tomu neúspěchu. To není věc jednorázová, je to záležitost posledních pěti deseti let.

Jsem přesvědčen, že v tuto chvíli je nutné sociální demokracii začít budovat úplně od základů na zelené louce. Zapojit maximálně ty členy, kteří ještě zůstali, a výrazně posílit vliv členské základny na rozhodování a kontrolu ve straně. A rozbít ty zbytnělé struktury, rakovinu, která tou stranou prorostla za ta léta, kdy jsme si zvykli, že vládneme.

Ta doba, kdy byla sociální demokracie hlavní vládní silou, byla poměrně dlouhá...

Posledních třicet let se tu u vlády střídali sociální demokraté a ODS. A když to porovnáme s tím, že tu bylo předtím nějakých čtyřicet let komunismu, tak se dá hovořit o éře. Období té éry vyvrcholilo a je potřeba přesvědčit novou generaci, která nastupuje. Za těch třicet let se narodily asi tři miliony dětí, celá struktura se posunula.

Ale od ČSSD se odvrátila i generace starších voličů...

Moje generace, která v listopadu 89 byla na vrcholu svých sil a kariéry, se může cítit zklamaná za dobu těch třiceti let. Ne, že by se měla hůř, ale deset procent lidí se má výrazně lépe. To samozřejmě způsobuje někdy takový pocit, jestli to stálo za to, jestli to bylo dobře. Může se to projevit v odmítání těch reprezentantů, kteří posledních 30 let politiku tvořili, a hledání nových cest, což je v podstatě dnešní úspěch ANO, bývalého Úsvitu, Bárty.

V tomhle ale Česká republika není osamocená, ten kontext je v širším měřítku. Klasické strany bohužel nemají dnes mnohdy odpovědi na aktuální věci, které chtějí lidi řešit. A pak nastupuje éra populistů, které pořád nikdo nepojmenoval. Ten pocit, že to samo vyhnije, je velmi mylný.

A co by tedy měla udělat ČSSD?

Má-li se sociální demokracie dostat do parlamentu za tři roky, pokud tedy volby budou v řádném termínu, a má-li v nich uspět, musí si odpovědět na tyto otázky. A musíme znovu říct lidem, proč by nám měli věřit. A hlavně pozitivně odprezentovat těch třicet let ze 140leté historie, kdy tady sociální demokracie měla rozhodující vliv na to, co se v České republice dělo.

Je odpovědí platforma Zachraňme sociální demokracii, jejímž jste členem?

Je to jedna z programově diskuzních platforem. Je tu ještě Oranžový klub, Za lepší sociální demokracii, Idealisté, Mladí sociální demokraté a další. Těch skupin je hodně. Zachraňme sociální demokracii je platforma, která sdružuje lidi, kteří byli motivováni tím, že dva tři čtyři měsíce po volbách v roce 2017 se vlastně nic nedělo. Čekalo se na sjezd. Je to snaha pomoci straně hledat cesty, jak se dostat právě z toho útlumu. Ze ztráty důvěry, kterou u občanů sociální demokracie dnes má, a jak ji navrátit k tomu lesku, co jsme zažívali v posledních dvaceti letech.

Sociální demokracie to naposledy schytala za to, že se nezúčastnila hlasování o nedůvěře vlády.

Myslím si, že ten problém kolem premiéra Andreje Babiše a Čapího hnízda, stejně jako jestli byl v StB, nebo ne, jsou věci, které jsou tu déle. Všichni tyto problémy znali, když šli k volbám, přesto ANO dostalo třicet procent. Hlasování nebylo o vládě, ale vyloženě o osobě premiéra.

Myslím, že sociální demokracie se naprosto pohybovala v rámci koaliční smlouvy, kdy nebude iniciovat ani nepodpoří hlasování o nedůvěře vládě. Z tohoto pohledu to bylo celkem elegantní řešení té situace. Chápu to jako snahu zachovat si vlastní pozici slabšího partnera ve vládě. Myslím, že to ČSSD zvládla celkem dobře.

Nebyla to spíš cesta ven z toho, aby v rámci klubu nehlasoval každý z poslanců jinak?

Co mě mrzí na našem poslaneckém klubu, je právě ta dnes i veřejně prezentovaná nejednotnost. Pokud se například rozhodne o tom, že sociální demokracie podpoří vstup do vlády, což rozhodli členové strany v referendu, tak bych očekával, že loajálně každý poslanec, ať už předtím měl jakýkoliv názor, bude pro vládu hlasovat. Tak to v minulosti bylo, měli jsme daleko větší kluby než 15členný.

Sám jsem byl i předsedou takového klubu, který měl, myslím, 72 členů, a neumím si představit, že by o důvěře vládě některý z poslanců nehlasoval. Já sám si pamatuji, kdy se v rámci tolerance Klausově vládě hlasovalo, a starý poslanec, který seděl vedle mě, tekly mu slzy, přesto hlasoval tak, jak se ten klub a strana rozhodla.

Reklama na bazény ne, výstava selfíček ano

Zmínil jste, že strana musí komunikovat s voliči, nedá mi to a zeptám se, vysíláte občas ještě něco od bazénku?

Právě tím, že jsem se trochu stáhl do pozadí, tak už jsem bazének trochu opustil. Byť je pravda, že pojem je stále v povědomí. Dokonce mě jedna významná firma, která prodává bazény, nabízela, abych se podílel na reklamní kampani. Ale to jsem odmítl, protože jsem si vzpomněl na Klause, jak tam stál s těmi lyžemi na billboardu a jak ho potom kritizovali. Ale pravda je, že „bazének“ je určitý pojem.

A o nějakém návratu k bazénku neuvažujete?

Teď ve volbách mě oslovil kolega, který kandidoval, tak jsme udělali takový hovor. Spíš počítám, že bychom to využili v rámci takových neformálních hovorů a dali tomu trochu více vážnosti. Je to docela dobrý copyright (Smích, pozn. red.).

Přes zimu je ale vypuštěný?

Tak já jsem ho upgradoval, protože člověk přeci jen potřebuje taky trochu teplejší vodu. Měli v akci nafukovací vířivky, tak jsem si koupil nafukovací vířivku, kde je ta voda teplejší než v tom gumovém bazénku, i když tam bylo solární vytápění.

A sociální sítě vás pořád baví?

Stále mám přebytek žadatelů o přátelství, tak je odkazuji na své stránky, kde se můžou jedním kliknutím zaregistrovat. Tím, že Facebook omezuje počet přátel na pět tisíc, tak jsou tisíce žadatelů, kteří by chtěli být přáteli a nemohou, bohužel. Na druhé straně ta komunikace je velmi dobrá, teď nedávno jedna televize odvysílala takový medailonek se mnou a s naším psem a hned se mi ohlásili někteří majitelé stejného plemene s žádosti o přátelství. A už si vyměňují s manželkou zkušenosti, protože ta se pejskům věnuje o něco víc než já.

A co vaše oblíbené selfie?

Pokud jde o selfíčka, tak to je stále oblíbené téma. Dost často se mi stává, že jdu po ulici a lidé stále ještě  reagují na známý obličej, jak já říkám „profláknutý ksicht“. Říkají: „Pane Škromach, pojďme si udělat selfie.“

Dokonce jsem byl osloven, jestli bych neudělal výstavu selfie. Tak si je dávám teď dohromady a zjišťuji, že za ty roky těch selfíček mám tolik, a myslím, že zajímavých. Takže do roka do dvou bychom tu výstavu zrealizovali včetně nějaké publikace.

Než k tomu dojde, co byste vzkázal politikům do roku 2019?

Aby v novém roce politici nezapomínali ve chvíli, kdy jsou zvolení, na to, kdo je zvolil. Že tam nejsou z vůle boží, ale z vůle občanů. A respektovali to a chodili mezi lidi i v jiném období než jenom 14 dní před volbami. Viz aktivity některých europoslanců, kteří se teď probudili po pěti letech.

A občanům?

Občanům bych přál, aby se nebáli a vyslovovali své názory a šli k volbám a sami rozhodovali a nenechávali to na jiných, protože pak se diví, kdo se do toho parlamentu, zastupitelstva, kraje, obce, dostane. Bez té občanské aktivity nebude fungovat žádná demokracie.

Přeju všem, aby se jim splnila jejich tajná přání. Idealistům přeji trochu realismu. Často vzpomínám na rčení našeho učitele češtiny, když jsme končili v deváté třídě, kdy nám říkal: „Realita všedních dní vás uzemní, snílkové.“ Snít patří k životu, ale realita je, bohužel, taková, jaká je. Ale realitu si vytváříme sami, bez našeho aktivního přístupu to prostě nejde. Přeju všem, aby se jim naplnily jejich přání a jejich představy, ale bez aktivního zapojení to nepůjde.

okluznifranta ( 23. prosince 2018 17:23 )

darebák...

tomik007 ( 23. prosince 2018 15:31 )

TEN SE VYVED

banany ( 23. prosince 2018 14:46 )

Tomu vy.ž.r.a.ci co dřepí v obleku pěkně v teplíčku se o české bídě ani omylem nezdá!!! Zrovna tak, ostatním politikům co nemusí počítat!

cesky_novinar ( 23. prosince 2018 13:02 )

kde toho parařitního zlodějského blba Škromasráče komunistický blbovár vyhrabal ? a rovnou před Vánocemi

DWEI ( 23. prosince 2018 11:51 )

horalysa zadnice - též jsem je (ČSSD) kdysi volila a už nikdy!!!!!

Zobrazit celou diskusi
1080p 720p 360p
Další videa