Exprezident Klaus ke 100 letům republiky: Masaryka nepřeceňujme, využili jsme příležitosti

Rok 1918 vynesl na vrchol Tomáše Garrigua Masaryka, co pro vás znamená jeho odkaz?

Masaryk byl v každém případě významnou osobností českých dějin, o tom není sporu. Ale ta adorace, to zplošťování, kdy z něho děláme adorovaného tatíčka, který sedí na koni, to by vyžadovalo vážnou diskuzi. Také bychom neměli podcenit ten obrovský národní emancipační proces, který v celé naší zemi už v těch posledních desetiletích existence Rakouska-Uherska existoval. To vymazat a mluvit jenom o Masarykovi mi připadá vůči dějinám strašlivě nefér.

Když jste byl prezidentem, bylo něco, v čem jste se snažil Masarykovi vyrovnat?

Já jsem skutečně nesoupeřil s Masarykem. To jsem věděl, že by nemělo žádný smysl. My jsme měli trošičku jiný úkol. Teď nakousnu potenciální spor. Byl větší a hlubší zvrat naší historie 28. říjen 1918 nebo 17. listopad 1989? Já jako někdo, kdo je společenský vědec a ekonom, považuji za hlubší změnu, která nastala po tom listopadu 89.

V roce 1918 jsme se zbavili konečně Rakouska po třech stoletích a zavedli jsme republiku, ale na druhé straně žádná politická revoluce v tom užším slova smyslu nenastala, žádná ekonomická revoluce nenastala, žádná transformace ekonomiky nebyla, žádná privatizace, liberalizace cen. Ten obrovský úkol, který stál před námi po roce 89, měla generace Masaryka trochu usnadněný. A moderní, svým způsobem demokratický systém, ten tady existoval předtím.

Václav Klaus byl hostem úvodního dílu pořadu Epicentrum (26.10.2018) | Blesk / Tonda Tran

Tedy Masaryk pro vás vzorem nebyl a myslíte si, že 17. listopad byl důležitější v transformaci české společnosti, než říjen 1918. Takhle mám pochopit hodnocení odkazu TGM?

Já jsem neřekl, že byl listopad důležitější. Já jsem důsledně mluvil o hlubší proměně systému. Masaryk byl už dávno, já ho nezažil, mám ho jen z učebnic. Nemám osobní prožitek Masaryka. Já se k němu vůbec nemám ambici vymezovat.

Tak jinak... Kdybyste byl učitelem dějepisu a měl vybrat jednu pro vás důležitou českou nebo československou hlavu státu, kdo by to byl?

Takhle bych si to netroufl říkat. Já nerýsuji nějakým redisperem tenounkou čáru, já mám spíš tlustý štětec, kde chci vidět ty historické posuny a zvraty, a proto nemám osobně tendenci vyhledávat jednotlivé osobnosti a říkat, že s nimi je to spojeno. Mně jde o ty dějinné pohyby.

Oslavy 100 let republiky: Metál pro Michala Davida, „hříšná“ Babišová a ohňostroj v dešti

Po první republice nastala jistá doba „temna“, kdy se u nás střídaly totality. Podle Magdy Vášáryové je problém Čechů i Slováků, že za funkce nebo jistotu přežití byli ochotni kolaborovat s kdekým. Má v tomto pravdu? Mohou si Češi za něco sami?

Za prvé, kdybych hledal osobu, od které bych chtěl za každou cenu najít jeden citát, tak úplně poslední na žebříčku milionu osob je Magda Vášáryová. Ale dobrá... Myslím, že mnoho věcí si způsobujeme sami, samozřejmě v jistém dobovém kontextu, který nejsme schopni odvrátit. My jsme první světovou válku, její rozpad, totální rozbití Rakouska-Uherska, totální porážku Německa, to, co se stalo v Rusku, ovlivnit nemohli. A to naše dějiny ovlivňovalo.

To, že zvítězil Hitler v Evropě a dovedl nás k Mnichovu a druhé světové válce, tak za to Češi bezprostředně také nemohou. Ale já vždycky kladu důraz na to domácí, abychom se hlavně kritizovali za to, co my jsme udělali špatně, a ne co dějiny vůči nám udělaly špatně.

Nemáte rád, když se dějiny scukávají do osobností, tak co jsou ty velké omyly, které vidíte?

Nemám pocit, že bych měl nárok mluvit o velkých omylech. My jsme v roce 1918 jinou volbu prostě neměli. Teď je každý chytrý a říká, že vznikl velmi rozpolcený stát s mocnými menšinami: německou, maďarskou i polskou. My jsme neměli šanci udělat nic jiného. Myslím, že jsme využili té chvíle, mimořádného okénka, příležitosti. Německo je naše tisícileté problematické prokletí, nemluvě o Rakousku. Najednou byly tyto dvě entity oslabeny. 

My toho využili vytvořením samostatného státu. Úžasný výsledek! A chytráctví těch pisálků, kteří říkají, že vznikl neúnosný stát, který nemohl přežít Hitlera... No nemohl, ale lepší a jiná varianta nebyla. Takže já ty veliké chyby nevidím. Chytrácké úvahy o tom, že jsme měli bojovat v roce 1938… Bezva, to se strašně pěkně říká s odstupem času. Teď se kdekdo bije v prsa a říká, jen kdybychom tenkrát opravdu všichni vytáhli proti Německu. To by se ukázalo, jací jsme pašáci, a jak bychom Hitlera roznesli na kopytech. To je k smíchu. Nežijme v iluzích.

Václav Klaus byl hostem úvodního dílu pořadu Epicentrum (26.10.2018) | Blesk / Tonda Tran

Zmínil jste ten germánský – rakouský element. Hraje pořád tak velkou roli jako kdysi?

Stále to je největší problém, který v historii máme. Německo je náš soused a Němci přeci vždy usilovali o hegemonii v Evropě. Vyprovokovali kvůli tomu tragicky dvě světové války. Cíl o tu nadvládu je pořád stejný, jen ta taktika se změnila. Německo je v současnosti vítězem evropského vývoje pod hlavičkou Evropské unie. A je skutečným hegemonem. Dává to navíc v mnoha ohledech vědět.

Babiš s Macronem se v Praze „rozjeli“. U večeře nechybělo pivo ani kořalka

Symbolem oslavy republiky jsou i státní vyznamenání. Letos okořeněná onou stovkou. Vnímáte, jaký je kolem toho humbuk? Například kvůli Michalu Davidovi?

První věc - myslím, že by státních vyznamenání mělo být jak šafránu a že se jich dává zbytečně moc. Proto se do zrna dostane i plevel.

Druhá věc - na začátku se vyznamenání dávala snadno. Byla naakumulovaná řada osobností, které komunistický režim potlačoval a neumožňoval jim žádné vyznamenání a státní ocenění dostat. Já to můžu porovnat tak, že v prvním roce z mých deseti na Hradě bylo dávání ocenění snadné. V druhém roce to bylo pořád snadné. No a v desátém roce už jste sahali nepochybně do druhé garnitury. Teď hrozí, že se sahá do garnitury třetí. Pak je tu jiná věc, že já jsem se těm vyznamenáním nesmírně věnoval. Byla to agenda, kterou jsme řešili celý rok. Mám strach, že ani můj předchůdce, ani můj nástupce to tak vážně nebrali a neberou.

Těšíte se do Vladislavského sálu v neděli?

Tedy vy mě tou otázkou trápíte. Já považuji za úkol prezidenta, abych tam byl. To říkám naprosto jasně. A minule jsem tam byl na inauguraci 8. března s horečkou a možná jste viděla, jak jsem se tvářil, protože se mně ta řeč nelíbila. Nevím, jak to dopadne tentokrát.