Štětina přiznal podpis StB a tvrdí: Estébákům jsem lhal. Agentem Plavcem nebyl

„Byl jsem veden od roku 1977 jako prověřovaná osoba a od roku 1984, když mi StB odebrala cestovaní pas, jsem byl veden u estébáků jako nepřátelská osoba – nikdy jsem s StB nespolupracoval,“ řekl Blesk Zprávám Jaromír Štětina.

Na Twitteru se však nyní objevil dokument, který má údajnou spolupráci dokazovat. „Jako čsl. státní příslušník z vlastních pohnutek se zavazuji spolupracovat s orgány StB proti nepřátelům naší vlasti v zahraničí,“ zní text. Pochází z 19. dubna 1977 a Štětinův podpis pod ním nechybí. Je přitom autentický.

Kdyz Jaromir Stetina tvrdi ze nikdy nepracoval pro STB pak by mu mel tento dokument,jeho rukou podepsany nekdo omlatit o hlavu
"Jako čsl. státní příslušník z vlastních pohnutek se zavazuji spolupracovat s orgány StB proti nepřátelům naší vlasti v zahraničí." pic.twitter.com/7TXKlq9M57

— Kávovar (@kavovar80) 26. prosince 2017

Štětina už dříve přiznal, že tento dokument skutečně podepsal. Došlo k tomu po 10hodinovém výslechu, když ho v dubnu 1977 zatkli za činnost v KPSP (Konspirativní překladatelské skupině Praha). „Dvakrát mne nutili na předepsaném formuláři podepsat vázací akt. Dvakrát jsem odmítl formulář vázacího aktu podepsat a nikdy jsem ho nepodepsal,“ zmínil Štětina pro Deník Referendum.

Štětina: Podpis byl trik na ochranu otce

Co tedy jeho podpis pod zmíněnou ručně psanou větu znamenal? Při Štětinově tehdejším zatčení prý hrozilo, že bude zadržena i většina členů KPSP včetně jeho otce. „Proto jsem při výslechu udělal vše, abych tomu zabránil. Nebylo nic potupného ani nemorálního při výslechu lhát estébákům,“ vzpomíná.

Na kus papíru nakonec napsal znění slibu sám. Po podpisu byl propuštěn a získal několik hodin na zničení některých dokumentů, které pálili s otcem ve výkopu tehdy rozestavěného Jižního Města.

Co čeká Čechy v tureckém lochu? Hlad a bití, popsal vlastní zkušenost Štětina

„Trik s nabídkou spolupráce zachránil řadu lidí včetně mého otce. Někteří byli sice předvedeni k výslechu, ale nic jim StB nemohla prokázat. Nikdy jsem s StB ani s její kontrarozvědkou nespolupracoval a jsem na to pyšný. Nebylo to lehké odmítnout, ale odmítl jsem,“ dodává.

O letošních Vánocích však na sociální síti reagoval Štětina na narážky ohledně toho, že byl údajně „agentem Plavcem“, znovu. „Milý Hynku, toto je skutečný rejstřík StB. Jak vidíte, jsem v něm registrován jako PO (prověřovaná osoba), nikoliv jako agent,“ reagoval na dotaz, zda jde v případě výpisu ze seznamů StB o falzum, nebo nikoli.

Jaromír Štětina odmítá, že by byl „agentem Plavcem“. Byl prověřovanou a později nepřátelskou osobou. | Twitter

Rafting v Sovětském svazu

Proč přitom dostal Štětina od příslušníků StB přezdívku Plavec, pro to lze nalézt vysvětlení v jeho tehdejších aktivitách za totality. V době, kdy nebylo snadné vycestovat do zahraničí, se několikrát vydal coby zakladatel českého raftingu na řeky do Sovětského svazu.

„Jezdit do Ruska na vodu bylo mnohem jednodušší než jet do Rakouska na vodu,“ zavzpomínal pro Blesk Zprávy Štětina. „Jako vodák a horolezec jsem navštívil Sovětský svaz pětkrát,“ zmiňuje europoslanec na svých stránkách jaromirstetina.cz výpravy na Altaj a sjezd řek jako Katuň, Ob, Bija, Malý Jenisej či Bachapča.

Cesty si financovali sami ze svých prostředků, jezdili do SSSR vlakem. „U většiny cest jsme natáčeli filmy. Byly to filmy převážně vodácké, později jsme točili filmy se sociální tematikou... Žádný z filmů ani z žádný z asi deseti vodáckých článků neoslavoval Sovětský svaz. Jsem rusofil, ale přesvědčený antibolševik od mládí,“ vzkazuje Štětina.

Členem KSČ do sovětské okupace

Na vodácké výpravy přitom Štětina do SSSR vyrážel už v době, kdy vrátil stranickou legitimaci po sovětské okupaci v roce 1968. Ve svém životopise uvádí i to, proč se členem strany vůbec stal. Pochází dle svých slov z rodiny „buržoazně-komunistické“. Babička z otcovy strany byla zakládající členkou KSČ, pradlenou a cihlářskou dělnicí, v jejíchž pamětech narazil i na nemálo třídní nenávisti. Její původ spatřuje Štětina nikoli v závisti, ale v pocitu nespravedlnosti, jak uvádí v životopisné knize Život v epicentru.

Okamura: „Brutálně napadli kamarádku.“ Lže, říká Štětina a mluví o „srazu hnědokošiláčů“

Štětinův dědeček z matčiny strany Jaroslav Jechort byl zcela jiného ražení. V Chicagu si otevřel hospodu Praha, kam chodil i tehdejší starosta starosta města Antonín Čermák, kladenský rodák. Rodiče Štětiny se usadili v Praze. „Paradoxně to byla moje americká maminka, která mne vedla ke vstupu do komunistické strany, nikoliv můj táta, přesvědčený komunista. ‚Není jiná platforma,‘ říkala, ‚bolševismus se musí reformovat zevnitř,‘“ tvrdí dnes Štětina.

Přihlášku podal během studií na VŠE v roce 1965, později se stal členem fakultní organizace KSČ. Tehdy prý vrcholilo jeho přesvědčení, že lze komunistické hnutí reformovat, aby ctilo svobodu jedince, podnikání i trhu. „Okupace Československa byla zlomem, kdy jsem pochopil, jak jsme se my, vnitřní rozvraceči bolševismu, mýlili. Sovětská agrese byla pro mne důkazem, že komunismus není reformovatelný, že ho nejde zlidštit, že je možné ho jenom odstranit,“ píše Štětina. „Vrátil jsem rudou knížku ještě před prověrkami a byl jsem nadosmrti vyléčen ze snah komunismus měnit k lepšímu,“ dodává.

„Bolševici vás chtějí zdiskreditovat. Nazvou vás spolupracovníkem“

Štětina později vystudoval dálkově Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie, a do SSSR se podíval i během přírodovědeckých výprav. Je autorem mnoha článků, reportáží, dokumentárních filmů i pěti knih, které se týkají Ruska a okolních zemí. „V žádném z těchto děl nelze najít jakoukoliv adoraci čehokoliv sovětského. Víc než čtyřicet let jsem studoval podstatu bolševismu a bojoval proti němu,“ říká dnes.

Natočil i seriál Sibiř, země žalu, dokument mimo jiné o stalinistických lágrech a gulagu, na jehož vzniku spolupracoval s ruskými disidenty. Do SSSR jezdil na žádosti sovětských občanů a pozvání, když mu pak v roce 1984 odebrali pas, vydal se tam ještě dvakrát na občanku. „S členstvím v KSČ neměly cesty do SSSR nic společného,“ podotýká. 

K novinařině se naplno vrátil po revoluci v Lidových novinách, kde byl i šéfredaktorem a reportérem pro oblasti válečných konfliktů. Jeho někdejší členství ve straně mu bylo čas od času předhazováno i po revoluci. Čeští bolševici podle Štětiny však používají metodu diskreditace „tím, že vás jmenují spolupracovníkem s nimi samými“. „Schizofrenie je pro KSČM přirozená. Ospravedlnit svou existenci je pro ně čím dál tím obtížnější,“ dodává.