Předsednictví EU: Češi si „trhli“ ostudu, čeká nás znovu?
Stát v čele Evropské unie není jen o možnosti ovlivňovat bruselské dění, ale do značné míry také o prestiži. Češi v roce 2009 mohli ukázat, že dokážou zvládnout vysokou politiku jako několikanásobně větší země. Jenže to kvůli pádu vlády úplně nevyšlo. Co vlastně vedení EU znamená a jak na kritické období vzpomíná tehdejší úřednický premiér Jan Fischer? Čtěte v dalším dílu seriálu EU 100x jinak.
Každý půl roku se do vedení EU, konkrétně do instituce zvané Rada EU, v níž jsou zastoupeny členské země, postaví jedna z nich. Může tak do značné míry určovat agendu politických jednání, při kterých se rozhoduje o tom, jaká bruselská nařízení se schválí. Česko mělo svou premiéru v lednu 2009.
Ještě předtím, než se Česko postavilo do čela, se na nás některé velké země, jako Německo nebo Francie, dívaly tak trochu s „pozdvihnutým“ obočím. Byli jsme totiž první z menších postkomunistických zemí, které do Unie v novém tisíciletí vstoupily, a tak trochu panovaly obavy, že vést náročná bruselská jednání zkrátka nezvládneme.
JAK FUNGUJÍ INSTITUCE EVROPSKÉ UNIE? ČTĚTE ZDE!
Češi nebyli první „nespolehliví“
Očekávání se bohužel tak trochu naplnila – zhruba v polovině předsednictví totiž po dlouhém snažení opozice v čele s Jiřím Paroubkem padla vláda Mirka Topolánka. EU se tak najednou ocitla v nejistotě.
Nebyli jsme zdaleka první, v 90. letech se v průběhu předsednictví vyměnily vlády také v Dánsku, Francii nebo Itálii. Premiér Lamberto Dini v roce 1996 rezignoval dokonce už necelé dva týdny po začátku italského předsednictví. Přesto česká politická krize vyvolala rozporuplné reakce.
„Bylo to nejednoduché. Důvěra evropských zemí a aparátu Evropské komise nebyla po tehdejším pádu vlády příliš vysoká,“ vzpomíná pro Blesk.cz Jan Fischer, který se tehdy jako úřednický premiér ujal vedení Česka i Unie. „Bylo to složité a komplikované období, Evropa tehdy prožívala první nápor finanční krize a propad hospodářství,“ říká.
Některé země dokonce začaly zpochybňovat českou schopnost EU vést. „Hned v prvních dnech poté, co byla jmenovaná nová vláda, jsem absolvoval důležitá jednání u prezidenta Sarkozyho ve Francii nebo kancléřky Merkelové v Německu,“ říká Fischer s tím, že bylo potřeba je přesvědčit o tom, že Česko svou úlohu v čele EU dokončí. „Samozřejmě si nechávali určité rezervy o čekávání toho, jak to bude vypadat,“ vzpomíná Fischer s tím, že nakonec nás právě tyto země do značné míry podržely a daly nám šanci zachránit si pověst.
Entropa opustila Brusel
V politické Evropě to tehdy vřelo a situaci rozhodně nepomáhaly ani emotivní gesta, jako to, které učinil umělec David Černý. V reakci na pád vlády totiž nechal odstranit svou uměleckou (a do určité míry kontroverzní) plastiku Entropa, která v bruselském sídle Rady EU symbolizovala české předsednictví.
Byli to i čeští úředníci, kteří tehdy Fischerově vládě pomohli. „Co nakonec pomohlo, že jsme obstáli? Hlavně to, že se nerozpadl úřednický aparát na ministerstvech a úřadu vlády, který vše zajišťoval a byl k tomu výborně proškolen. A hlavně byl loajální i mojí vládě,“ je přesvědčen Fischer.
Reparát z vedení EU budou moci Češi složit už v roce 2022. „Musíme tomu věnovat hlubokou pozornost a připravit si štáb. Také bychom měli dokonale znát své priority a vědět, co je důležité,“ říká Fischer s tím, že klíčové také je mít kvalitní ministry, kteří obstojí nejen v tvrdé bruselské konkurenci, ale i doma. „To je alfou omegou všeho. Dobrá spolupráce vlády s parlamentem, to všechno k tomu patří. Hlavně míst vydiskutované všechny věci a stanoviska a neřešit je na poslední chvíli,“ dodává Fischer a věří, že se za pět let Češi ukážou v lepším světle.
Kdyby byl Topolánek zloděj jak píšete, tak už dávno by ho měl Ištván ve svých spisech a Topolánek by seděl. Zloděj byl naopak Paroubkův pobočník Rath, který se zatím úspěšně vyhýbá vězení přestože byl po zásluze odsouzen na 8,5 roku za korupci a kdyby se státní zástupci snažili, pak by našli korupční jednání i na Paroubkovi. Viz prodej Pražských vodáren, které Paroubek jako ekonomický náměstek primátora Prahy prodal neznámé agentuře za 15 milionů Kč a ta je obratem prodala Veolii za 450 milionů Kč. Za Paroubkovy vlády odpustil jeho ministr financí Bohuslav Sobotka Paroubkovu známému, který vlastnil hotel v Karlových Varech, dlužné daně ve výši 25 milionů Kč. Když se pak Paroubek podruhé ženil, měl v tomto hotelu svatební veselku, jejíž cena se odhadovala na 2 miliony Kč grátis. Prodej Unipetrolu polskému Orlenu proběhl také za podivných okolností. Paroubek zavinil pád vlády Topolánka a následně se ani nechtěl pokusit sestavit vládu novou, protože díky své nevymáchané hubě neměl žádné potencionální koaliční partnery.