Expremiérka Radičová: Korupce na nejvyšších místech? Stává se z toho „normál“

Slovenská premiérka z let 2010 až 2012 byla hostem jubilejního 20. Fóra 2000. V roce 2009 navíc kandidovala na prezidentský post a byla blízko úspěchu. Až ve druhém kole prohrála s pozdější hlavou státu Ivanem Gašparovičem. Jako premiérka proslula například škrty v armádě, za jejího působení Slovensko rozprodalo všechny tanky. Blesk.cz poskytla exkluzivní rozhovor.

Kandidovala jste na prezidentku, dělala jste premiérku. Chystáte se takovou zkušenost zopakovat?

Myslím, že obvykle jedna zkušenost stačí. Platí, že člověk nevstoupí dvakrát do té stejné řeky. Neměla bych šanci zopakovat stejný příběh. Navíc společnost se velmi dynamicky mění a otevírá se tak prostor pro mladší generaci.

V Česku se blíží prezidentské volby. Vy z odstupu vidíte nějakou osobnost, která by dokázala konkurovat Miloši Zemanovi?

Není mojí úlohou navrhovat kandidáta v jiné zemi. Měla jsem možnost kandidovat na Slovensku, ale Česká republika má nespočet úžasných osobností. Mnohé se prezentovaly i v průběhu tohoto Fóra (Forum 2000 – pozn. red.). Více jich tu bohužel nebylo. Pokud ale budou mít chuť kandidovat, tak máte šanci mít dobrou volbu.

Řeknete nějaké konkrétní jméno?

Ne, to určitě ne. To by bylo nekorektní.

Byla by tam i nějaká žena?

Máte šarmantní a velmi schopné dámy. Určitě ano.

Vy tvoříte opozici Robertu Ficovi. Jak byste hodnotila jeho vládu? Ptám se i proto, že si v řadě věcí velmi rozumí s tou českou…

Je rozdíl, když si pragmaticky porozumí v jednom konkrétním tématu, mám na mysli migranty. Druhá věc je podstata politiky té dané země. Slovensko momentálně má velkou výhodu v zaměření, orientaci své ekonomiky, která je z více než 80 % proexportní, otevřená. Pokud se daří tedy okolním ekonomikám, zejména té německé, tak efekty jsou vidět i na domácí půdě. K lepšímu stavu napomáhá i lepší čerpání eurofondů. Co se týká té samotné politiky, myslím, že šíření atmosféry strachu a permanentní vytváření nepřítele ve společnosti dotváří velkou míru nespokojenosti i ‚blbé nálady‘, která ve společnosti převládá. Ta je ale změnitelná. Ale nejdřív musí nastat změna v rétorice státu.

Iveta Radičová s Václavem Havlem v roce 2012 | Blesk / Martin Přibyl

Je něco, co Slovensko trápí ještě více než ta ‚blbá nálada‘?

Co Slovensko skutečně nejvíc tíží, je zabarikádovaná vymahatelnost práva. Opravdu těžko se přihlíží na zakopávání, zametání velkých kauz pod koberec. Neřešení těchto kauz. Korupce na nejvyšších úrovních se bohužel stává součástí normálu…

Narážíte tím třeba na ministra vnitra?

Nejen to. To jsou ještě kauzy z první (2006–2010 – pozn. red.) a druhé Ficovy vlády (2012–2016 – pozn. red.), které dodnes nejsou vyřešené. Vzniká tak paradox. Když se vám stane kauza, čemuž se nedá zabránit, tak ten zásadní rozdíl je v tom, zda kauzu odhalíte, vyřešíte a potrestáte. Pokud se tak stane, tak v normální zemi to znamená, že respektujete rozhodnutí soudu, a to i o nevinně těch, kteří případně byli podezřelí. To neplatí na Slovensku. Na Slovensku platí zatloukat, zatloukat, zatloukat. Protože žádné ospravedlnění ze strany soudů už vám neočistí jméno. A tak volí vrcholná politická garnitura tu praxi zatloukání, zametání pod koberec, místo toho, aby změnila postoj. Dokud se to nenastane, tak před sebou budeme tlačit ten těžký balvan dodnes nezrušených Mečiarových amnestií, nevyřešeného únosu prezidentova syna (Michala Kováče mladšího – pozn. red.), vraždy Remiáše (policista a podnikatel zemřel po výbuchu svého auta – pozn. red.) a mnohých dalších, které se nabalují a projevují se absolutně sníženou důvěrou ve spravedlnost a právní stát. To vytváří mezi lidmi nejistotu.

Politici to „schytali“ za dalajlamu. Žantovský: Je to ostuda, škodí Česku

V tomto směru možná stále ještě žijeme v jednom státě. Nemyslíte?

Mám tento pocit. Měli bychom velmi rozumně do budoucna volit svoji reprezentaci, protože s tímto batohem na zádech se budeme hrozně hrbit…