„Přihnojoval strach z uprchlíků a prohrál.“ Stropnického těší zelený prezident

„Jakkoliv je to obvykle kýčovité, v tomto souboji to platí velmi, velmi: pravda a láska je v prezidentských volbách v sousedním Rakousku od vítězství nad lží a nenávistí nedaleko,“ uvedl nejprve Stropnický během rakouského volebního dramatu, které rozhodovaly až korespondenční hlasy. 

Když bylo jasné, že Van der Bellen svého lehce favorizovaného rivala a vítěze 1. kola Norberta Hofera, za kterým stáli rakouští Svobodní, porazil, Stropnický neskrýval nadšení. Naši sousedé budou mít nově „zeleného“ prezidenta.

Místo Heinze Fischera, který potřetí kandidovat nemohl. Právě Fischer v úterý Van der Bellena přijal v prezidentském paláci v Hofburgu.

Populismus prohrál, i Zeman může padnout: Čeští politici chválí rakouskou volbu

Syn ministra obrany Martina Stropnického však upozornil i na úskalí, která bude muset Van der Bellen řešit. „Hotovo, Rakousko má zeleného prezidenta. Země, která rozhodnutím vlády přijme do roku 2019 téměř sto třicet tisíc uprchlíků, a loni jich přijala devadesát tisíc, prošla za poslední rok těžkou zkouškou: migraci začala po prvotní mimořádné vstřícnosti regulovat, přijímání uprchlíků se ale nikdy nezřekla, dala mu jasné meze a obhájila jej u těsně větší části veřejnosti,“ upozornil Stropnický. 

„Poražen tak zůstává kandidát strachů, předsudků a zloby a hlavně jejich přihnojování. Strachy samotné ovšem zůstávají. Největším úkolem Alexandera Van der Bellena proto bude tlumit tyto vášně, vyvracet bludné balvany a dát různým národům v jedné zemi společné směřování. V tom má Rakousko sice rozporuplnou, ale přeci jen nevídanou historickou zkušenost,“ podotkl Stropnický. V krátkém rozhovoru pro Blesk.cz pak rakouské volby  rozebral ještě o něco podrobněji.

Stropnický: V Rakousku migrace probíhá, u nás se o ní jen diskutuje

Jistě máte radost z vítězství zeleného prezidenta Van der Bellena, ale co říkáte na to, že ten výsledek byl nakonec tak těsný?

Samozřejmě že z toho mám radost, na druhou stranu je to i velký závazek pro toho, kdo byl zvolen. Právě dáno tím, že ten výsledek je tak těsný. Nový prezident si bude muset umět získat i tu druhou polovinu voličů, která ho nevolila. S tím, že si myslím, že pro to bude mít lepší předpoklady než jeho protikandidát, protože Van der Bellen je velmi konsenzuální politik, to není zelený radikál, to je univerzitní profesor.

Šlo o souboj kandidáta ostře vystupujícího proti migrantům a jejich zastánce. Můžeme si i my v Česku vzít z rakouských voleb nějaké poučení, protože to střetávání právě těchto dvou proudů je poměrně časté i v naší společnosti?

Ano, to poučení spočívá v tom, že regulovaná migrace sice přináší do té společnosti nějaké konflikty, ale to přináší i pouhá diskuze o migraci, která se odehrává u nás. Zatímco v Rakousku migrace probíhá, u nás se o ní jenom diskutuje. Že ta regulovaná její podoba je obhajitelná a veřejnosti vysvětlitelná, a že je tudíž potřeba se těch, kdo odmítají jakoukoliv spoluodpovědnost za migrační situaci, že je potřeba jim prostě čelit. Programem, aktivitou, integrací a hlavně jasným plánem. A ten v Rakousku je mnohem zřetelnější než v Česku. V Česku vláda žádný plán nemá.

S protiuprchlickou rétorikou je u nás spojen i pan prezident Zeman. Vyslaly mu rakouské volby z vašeho pohledu nějaký signál? 

Ano, znamená to, že i u nás určitě existuje prostor najít si kandidáta, který bude v téhle věci mít jiné postoje než pan stávající prezident. To jest prostor pro někoho, kdo bude chtít být evropsky solidární v té věci migrace a zkrátka nebude se podbízet lidovým strachům, ale bude formulovat nějaké principy, hodnoty a bude se snažit hledat v lidech to lepší. To si myslím, že je hodně úloha prezidenta.

„Znásilňují ženy, nemohou být v Rakousku.“ Favorit voleb tepal uprchlíky

Někteří politici výsledek rakouských voleb hodnotí tak, že populismus prohrál, na druhou stranu rakouská Strana svobodných, která vsadila na rétoriku proti EU a proti uprchlíkům, znatelně i s ohledem na výsledek voleb sílí. Jak vnímáte, že taková strana se prosazuje za našimi hranicemi a patrně už je nejsilnější stranou v Rakousku?

To je samozřejmě variace na to, co se odehrálo už před drahnou dobou v Maďarsku, co se odehrálo před nějakou dobou v Polsku, to co i na Slovensku vystrčilo růžky, a to je taková izolacionistická politika. Uzavírání se do sebe sama. Po těch letech spolupráce v rámci Evropy, která je oboustranně výhodná a popravdě řečeno, pro Česko je výhodnější být součástí EU více než pro EU, že tam má Česko, je bilance přílivu peněz, když to zredukujeme na ekonomickou část, za prvních 10 let členství v EU 400 miliard korun plus do ČR oproti tomu, co jsme odvedli. 135 tisíc pracovních míst vytvořených na základě těchto investic. To jsou všechno čísla, která by byla dobrá, abychom trochu opakovali, protože Česko potřebuje EU, a ne naopak.

Izolacionistická, hradební politika okolních států ve střední Evropě je velmi, velmi nebezpečná, protože může dorazit i do ČR. A tady má pan prezident trošku protiváhu ve vládě a hlavně ani Miloš Zeman v tomto není srovnatelný s Kaczynským, Orbánem nebo Hoferem. Ale riziko, že tímto směrem budou formulovaná témata do volební kampaně do sněmovních voleb, tady existuje. Na rakouské kampani bylo, myslím si, zřetelně vidět, že starší koncepty typu sociální demokracie a lidovecké politiky nemají důvěru. A najednou do popředí vyšly dva vyhraněnější postoje vůči Evropě, vůči světu. Vedle migrantů šlo hodně o vztah k EU. Proti izolacionistickým Svobodným stál koncept Zelených - větší integrace v rámci EU, zároveň ale větší demokratizace rozhodování i větší regulace v rámci volného trhu, což jsou velké protiklady, ale i o těch se tam ta diskuze vedla také. Byť migrace bylo z našeho pohledu větší téma, toto je také podstatné.