Zemanův šéf zahraničního odboru je sběratel: Kabinet kuriozit na Hradě!

Na sbírku předmětů je »muzejník« pracující pro Miloše Zemana (69) velmi hrdý. „Ukazuje, že česká diplomacie je opravdu po celém světě,“ říká. A vskutku, zdi jsou dekorovány tradičními obleky, hudebními nástroji z Afriky, na které se sám Kmoníček učí hrát, či lahvemi čínské pálenky, v nichž jsou naloženi hadi a štíři. Atmosféru korunují suché hlášky. Třeba o tom, jak v indickém Nagalandu jedl psí maso. „Chutnalo to jako pes v těstíčku,“ říká jen tak mimoděk a přirovnává hafana k masu hovězímu.

Kmoníček poklady nastřádal během své takřka dvacetileté diplomatické kariéry, při níž byl velvyslancem v Indii či Austrálii. A kontrast mezi klasickým hradním prostředím a jeho kanceláří je prý záměrný. „Když lidé přicházejí poprvé, tak je to lehce šokuje. Ale přináší to svůj efekt, protože si o tom vzájemně řeknou. Pak za mnou přijdou i takové návštěvy, které by za normálních okolností nepřišly,“ vysvětluje svůj fígl na získávání nových diplomatických kontaktů.

A to nejlepší si Kmoníček nechává na konec, když nás zastavuje u podivného obrazu původně schovaného za otevřenými dveřmi. „Co si myslíte, že na něm je?“ ptá se záludně. Odpovídáme, že jde o nějaký nepovedený akt. Ale zřejmě jsme nepochopili otázku. „Jde o obraz indické malířky Papie Goshal, které jsem otvíral výstavu v tamní národní galerii. Ta malířka je slavná tím, že s výjimkou té modré to je všechno malované její vlastní menstruační krví,“ prozrazuje pointu a vysvětluje, že má pochopení pro různé druhy umění.

Koutek lovců lidí

V »přijímací místnosti« jsou nad lebkami australských ovcí kanibalské kyje z Fidži. „Tenhle je na omráčení zajatců, tenhle na lámání krku,“ vyjmenovává Kmoníček a dodává, že oběti bývají v podzemní pícce pečeni pomaličku a s kokosovým mlékem, aby maso změklo. Co na to Zdeněk Pohlreich?

Zeď zvířecích nářků

Tato stěna napovídá, že za fasádou úředníka se skrývá lovec. „Aligátora tady někteří velvyslanci obdivují proto, že v kůži chybí díra po kulce,“ popisuje Kmoníček, jak zvíře podřízl »v podstatě jako kuře«. Dlouhatánská hadí kůže je pak výsledkem nočního výletu do kuchyně v Indii, kdy velvyslanec zjistil, že zmizely všechny myši. „Když se neobjevily týden, rozdělal se vrchol odpadu a vylezla tahle hadice,“ vzpomíná. A klokana má také náhodou. Prý mu klepal v noci na dveře, a pak toho nepochybně litoval…

Kanibalská vidlička

Kmoníček Blesku předvedl klíčovou část své kanibalské sady – vidličku. „Ta se používá tradičně na vybírání nejměkčích částí. Místní znalci, kteří lidské maso kdysi jedli, vědí, že nejjemnější jsou ženské dlaně,“ vypráví.