Prezident Zeman exkluzivně pro Blesk: Katka je hezká a chytrá po mně!
VIDEO: Nejteplejší den v roce a Plečnikův sál na Pražském hradě. Vstupuje do něj prezident Miloš Zeman (68) a kvůli vedru odkládá sako. Ujišťuje se, že si může zapálit, aby mohl ihned použít skleněný popelník, který mu věnoval Blesk. Vzápětí začíná otevřeně odpovídat na naše otázky o tom, kdo by se měl klidit z politiky, o svém životě na Pražském hradě i o rodině – manželce Ivaně (48) a dceři Kateřině (19). Na následujících řádcích najdete exkluzivní rozhovor, který nejvyšší ústavní činitel poskytl nejčtenějšímu a nejprodávanějšímu deníku.
Představoval jste si v dětství, že vás někdo bude oslovovat pane prezidente?
„No to víte, že ne. Já uznávám, že velká část malých chlapců, například amerických, sní o tom, že jednou bude prezidentem. Ale já jsem chtěl být nejdřív hajným a potom důchodcem. Hajným jsem se nestal, důchodcem ano.“
Zatrne ve vás někdy, když vás tak někdo osloví?
„Musíte si uvědomit, že kdysi mi říkali pane premiére, předtím mi říkali pane předsedo Poslanecké sněmovny, předtím mi říkali pane předsedo sociální demokracie. Já jsem na různá oslovení zvyklý a nevidím důvod, proč by mně zatrnulo.“
Dovedete být velmi drsným kritikem. Máte pocit, že byste to měl jako prezident mírnit?
„Ne. Absolutně nemám ten pocit, protože blb zůstává blbem, a jestliže ho kritizuje hlava státu nebo občan důchodce Miloš Zeman, je to stále kritika blba. Ať je tímto blbem novinář, politik nebo kdokoliv jiný. Uvedu vám krásný příklad, pro který jsem si dokonce připravil jeden materiál: na tiskové konferenci jsem prohlásil, že ministr financí (Miroslav Kalousek, pozn. red.) v návrhu, který mám tady před sebou, plánuje zvýšení platů ústavních činitelů o dvacet sedm procent. Večer jsem si na internetu přečetl, že pan Ondřej Jakob, tiskový mluvčí ministerstva financí, prohlásil, že to vůbec není pravda. Takže pan Ondřej Jakob je buď blb, nebo lhář. Blb je tehdy, jestliže o tomto materiálu neví, což by jako tiskový mluvčí vědět měl. Lhář je tehdy, jestliže naopak o tomto materiálu ví.“
Kdy k tomuto zvyšování platů o takřka třetinu má dojít?
„Když si přečtete titulní stránku tohoto materiálu ministerstva financí, tak to je rozpočtový výhled na dva roky: 2014 a 2015. A já pokládám za obzvláště sprosté, že ministr financí tímto materiálem ukládá budoucí vládě, ve které, dá-li Bůh a svatý Václav, už nebude, aby zvýšila platy ústavních činitelů o 27 procent.“
Budete apelovat na poslance, aby tento návrh nepodpořili hlasy. Jestli se to nepodaří, budete jej jako prezident vetovat?
„Víte, vetování zákona o státním rozpočtu je samozřejmě těžká věc, protože důsledkem může být takzvané rozpočtové provizorium. Ale já se domnívám, a chtěl bych citovat tetu Kateřinu z Jirotkova Saturnina: Chtěl bych vidět toho smělce, který by před volbami při projednávání státního rozpočtu souhlasil se zvýšením svého platu o 27 procent.“
Setkáváte se s názorem, že byste měl jako prezident méně pít?
„Ne. Winston Churchill (bývalý ministerský předseda Velké Británie, pozn. red.) vypil jednu láhev whisky denně, vykouřil osm doutníků a kromě toho vypil tři láhve šampaňského – já upřímně řečeno šampaňské nemám moc rád. No a vyhrál druhou světovou válku. A jak s oblibou říkám: Adolf Hitler (vůdce nacistického Německa, pozn. red.) byl nekuřák, abstinent, dokonce vegetarián. Představte si to! Nemít jitrničku, nemít ovárek, nemít grilované kuřátko, jo? Být vegetariánem, to je tak smutný život, že musíte prohrát druhou světovou válku.“
Takže chcete mít spotřebu jak Churchill?
„Já neměním své životní zvyky, ať se týkají kouření, ať se týkají dobrého moravského vína, ať se týkají dobré slivovice. Já bych pokládal za chybu, kdybych předstíral, že jsem abstinent nebo nekuřák. Nejhorší chyba českých a nejen českých politiků spočívá právě v tomto předstírání.“
Jak vám tady na Pražském hradě vaří?
„Já se stravuji v Eurestu (jídelně, pozn. red.) stejně tak jako všichni zaměstnanci Pražského hradu. Máme na výběr tři až čtyři jídla včetně polévky. Já si někdy – většinou – něco vyberu. A když mně žádné z těch jídel nepřipadá atraktivní, tak si objednám dva obložené chlebíčky. Ale já strašně rád jídla, jako je třeba sekaná, jako je karbanátek. Já věřím, že v Eurestu do toho nedávají zkažené nebo koňské maso. Ostatně to by se určitě projevilo na mé fyzické kondici a ta, jak vidíte, je docela dobrá.“
Kdy jste si naposledy dal své oblíbené brambory na loupačku?
„Tak v podstatě brambory na loupačku si mohu vařit pouze na chalupě, v Eurestu je nedělají. Ale jednou jsem byl v Golem clubu ještě před prezidentskou volbou a tam mi je na moji zvláštní žádost dali, zatímco všichni ostatní debužírovali různá luxusní jídla. A teď jsem byl tři dny na chalupě na Vysočině a tam jsem si je opravdu udělal.“
Jak se vám změnil styl života? Kolik schůzek jste dnes absolvoval?
„Dnes jsem měl nejprve projev v Senátu v souvislosti se jmenováním ústavních soudců. Potom jsem vystoupil na sjezdu svazu bojovníků za svobodu. A pak jsem přijel sem na Hrad a tady jsem měl asi tři nebo čtyři schůzky.“
Vyčerpává to?
„Ne. Já jsem zvyklý. Moje výhoda je, že jsem, jak už jsem vám řekl, absolvoval některé funkce, které jsou obdobně, ne-li více vyčerpávající. A ten trénink je k nezaplacení.“
Léta jste se oblékal ležérně, teď jste pořád v obleku a kravatě...
„Naprosto mně to nevyhovuje. Ale protože si uvědomuji, že moji partneři na jednání přicházejí v obleku, nechci je svým způsobem degradovat tím, že bych byl jako s vámi jen v košili.“
Z paneláku v pražských Stodůlkách jste se s rodinou přestěhoval do Lumbeho vily na Pražském hradě. Jak vás baví bydlení v nové lokalitě?
„Když se do té Lumbeho vily podíváte, tak zjistíte, že to je normální rodinná vilka. To není žádný zámek. Nu a jestli mě to baví nebo ne: tak především jsem musel absolvovat stěhování. A vy dobře víte, že se říká, že jednou se stěhovat je zhruba totožné jako z poloviny vyhořet. Takže se asi půl měsíce vybalovalo. No ale teď už jsme se zabydleli a je nám tam s mojí ženou, s mojí dcerou a s mým psem docela dobře.“
Stýská se vám po paneláku, po Vysočině?
„Po bydlení v panelovém domě se mi nestýská. Po bydlení na Vysočině se mně samozřejmě stýská. Vysočina a venkov obecně mají jednu výhodu: ten život tam neplyne tak hekticky jako ve velkém městě.“
Vaše dcera Kateřina se stala součástí vaší předvolební kampaně. Čí to byl nápad?
„Budete se divit, ale byl to její nápad. Já svoji dceru vychovávám k maximální samostatnosti v rozhodování, protože když tuto samostatnost nemá, tak může tvrdit: »Ty jsi mě do něčeho navezl, tak za to nes odpovědnost.« Teď je to situace, kdy za svá rozhodnutí musí tu zodpovědnost nést ona. Ale samozřejmě velice si toho vážím a byl jsem rád.“
Poté, co jste dostal nejvíce hlasů v prvním kole prezidentské volby, jste řekl, že to bylo právě díky dceři…
„Já si myslím, že to platilo pro obě kola, protože moje dcera je hezká, moje dcera je chytrá. V obou případech po otci! A myslím si, že v každé prezidentské kampani – vezměte si Billa Clintona, Baracka Obamu – je do hry zapojována i rodina. Ovšem za jedné podmínky: že ta rodina do toho jde dobrovolně a že ji nikdo nenutí.“
Co říkáte na jejího nového přítele, Vladimíra Kruliše (31), který je místopředsedou vaší domovské strany SPOZ a pomáhal vám s kampaní?
„Já znám Vladimíra Kruliše několik let. A nepoznal jsem v jeho generaci slušnějšího člověka, než je on.“
Nevadí vám, že je mezi panem Krulišem a slečnou Kateřinou jedenáctiletý věkový rozdíl?
„Pane bože, mezi mnou a mojí ženou je rozdíl jedenadvaceti let. Takže jedenáct let vůbec nic neznamená.“
Jak vy sám sebe vidíte jako otce?
„Snažil jsem se být člověkem, který své dceři a předtím svému synovi říkal svoje názory, pokud se mě na tyto názory někdo zeptal. Nesnažil jsem se ty názory vnucovat, protože si myslím, že dítě nemá být kopií svých rodičů a že má být samostatný subjekt. Jestli je to dobře nebo špatně, to se časem uvidí.“
Ptá se vás často na mínění?
„Ptá se mě občas na názory, ale nemluvím jí do soukromého života. Takže poznámka s brokovnicí (že nápadníky bude prezident odhánět zbraní, pozn. red.) byla skutečně míněna jako anekdota a nikoliv jako zásah do jejího soukromého života, případně do života jejího přítele.“
To, že nevidí rozdíl mezi tím, jak by se měl chovat prezident a jak se může chovat důchodce, tak to je humus
neúcta k prezidentskému postu, potažmo ke všem občanům, které svým buranským chováním "reprezentuje".
Na prostou otázku, úplně mimózně vyjmenovat chlubivě všechny své předchozí funkce, ač se ho na to nikdo neptal, no samolibej "důležitej" blbec
Dál jsem na ty jeho sebestředný vytahovačný blbý kecy neměla žaludek