Petra Paroubková: Pomáhat slabším je mi blízké

Je těžké být manželkou politika, jehož každý krok je veřejností, a proto i médii, sledován?

„To jsou dvě věci, na které jsou dvě odpovědi. Možná, jestli dovolíte, bych otázku přeformulovala na dvě otázky. První je, jestli je těžké být manželkou Jiřího Paroubka. Ne, to není těžké. Jako jakákoliv jiná, šťastně vdaná žena za muže, se kterým chce strávit celý život, vám odpovím, že to není těžké a že jsem šťastná, že jsem našla muže svého života. Druhá otázka je, zda je těžké, když muž, se kterým spojíte celý svůj život, je politikem. Na tu je odpověď složitější. Můj muž je velmi vytížený, myslím, že podobně jako například u mnoha vrcholových manažerů, tak i jeho práce je vyčerpávající, tlak, kterému je vystaven, je obrovský. Jistě chápete, že je někdy vyčerpán, někdy bez nálady, ale ubezpečuji vás, že právě to, jak dokáže zvládat toto zatížení, je jedna z věcí, kterou na něm nesmírně obdivuji. A okamžiků, kdy je bez nálady, je opravdu málo, můj muž má smysl pro humor, spolehlivě mě rozesměje, kdykoliv si vzpomene (úsměv). Mohu vám říci, že se stejnou jistotou je mi pevnou oporou. To, co jsem dříve neznala, je mediální tlak na něj a někdy i na mě. A ten je na našem manželství nejtěžší.“

Ublížila vám někdy média?

„Já zájem médií chápu, veřejnost chce být informována o životě, myšlenkách a postojích jednoho z nejvýznamnějších představitelů země. To, že veřejnost má z á j e m i o informace o mně, je pochopitelné. Někdy mě rozčilují informace vykreslující mého muže jako zamračeného, tvrdého, necitlivého politika. Protože ho znám, vím, jak myslí na sebe až v poslední řadě, jak je ohleduplný a galantní, někdy mám sto chutí všem vysvětlovat a křičet: Vždyť to není pravda!! Jsou to takové drobnosti, ale ukažte mi ženu, které Jiří nepomohl do kabátu nebo nepodržel dveře při vstupu do místnosti. Nenajdete ji, tím jsem si jistá. Já vím, jsou to drobnosti.

Mediální pozornost ke mně je někdy nepříjemná, snažím se vždycky mluvit pravdu a vysvětlovat vše, na co se mě novináři ptají. Jsem pak překvapená, že někdy článek má jiné vyznění, ale už nebývám naštvaná (úsměv).

Ubližují mi spekulace o mém zdraví, údajných zdravotních problémech, nemohu dokázat, že to tak není, a cítím bezmocnost a to mě dokáže rozplakat. Nemohu udělat více než ř í k a t pravdu. Snad si ji každý člověk, který ji chce slyšet, najde.

Je tu ještě jedna věc, kterou jsem v souvislosti s mediálním zájmem poznala, nechci si totiž jen stěžovat na média, resp. na rub mediální pozornosti. Existuje totiž i líc, který bych chtěla zmínit. Jsem známá, lidé mě poznávají na ulici, dostávám spoustu dopisů a e-mailů. Uvědomuji si, že mně média i hodně dala, a to možnost se vyjádřit, ovlivnit svým názorem některé věci. Velmi intenzivně uvažuji, jak tento svůj náhle nabytý vliv využít. Myslím tím to, co je mé povaze blízké, pomoci těm, kteří se nemohou bránit, těm slabším. Tím intenzivněji, že já sama mám vše, co potřebuji a co jsem si kdy přála jak v materiálním, tak v osobním smyslu.“

Koho máte na mysli? Mluvíte o nové roli Petry Paroubkové?

„Těch, kteří pomoc potřebují a bez pomoci se neobejdou, je přece mnoho. Děti, nemocní, staří lidé, jakkoliv handicapovaní lidé, nebo naopak začínající talentovaní mladí lidé, například umělci, ale i zvířata, příroda obecně atd. Musím zvážit, kdo by moji pomoc a vliv mohl potřebovat nejvíce, nemohu stačit na všechno, co bych ráda udělala.“

Radí vám v tom manžel?

„Ale to víte, že spolu o tom diskutujeme mnoho hodin. Vedle běžných věcí spojených s chodem domácnosti si rádi najdeme čas na to, co nás oba naplňuje a co bereme jako svoji povinnost. Já mohu lépe než kdojiný posoudit, zda můj manžel chápe svoji veřejnou angažovanost jako službu lidem. Já vím, že to tak je.“

Obraťme list. Měla jste zdravotní problémy, jak jste na tom a jak vaše zdraví odpovídá na všechen ten ruch okolo vás?

„Naštěstí jsem úplně zdravá, mám tuhý kořínek a jen tak něco mě nezlomí (úsměv). Ale to víte, že cítím, že pro zdraví musím něco udělat, že nám není dáno navždy. Naštěstí nemusím řešit žádné potíže, takže mám prostor jim předcházet. Jednoduše se snažím dodržovat některé zásady – více se hýbat, zdravěji jíst, alkohol jen zcela výjimečně, nekouřím apod. Ze mě tedy vrcholový sportovec nikdy nebude, ale snažím se každý den hýbat tak, abych se aspoň na 15 minut pořádně zadýchala na čerstvém vzduchu, nejčastěji rychlými procházkami se psem. Na dovolených s manželem jsem já ten, kdo určuje pohybový program. (úsměv). Znáte to, po vypětí a po příjezdu na dovolenou by člověk nejraději prospal celé dny, ale to jsme si s manželem odvykli a nahrazujeme to procházkami, běžkami, plaváním, podle toho, jaké jsou podmínky, a nebyla to ani tak těžká změna. Z jídelníčku jsem v y ř a d i - la některé pokrmy, s n a ž í m se vařit s méně tuky, kupuji odlehčené mléčné výrobky, kupuji více ryb. A hlavně se nám společně s manželem podařilo odstranit večerní přejídání, to byl náš společný zlozvyk (úsměv). Oba se cítíme naprosto fit!“

A co vaše původní profese – tlumočení z řečtiny, ruštiny a angličtiny. Stíháte to ještě?

„Víte, tlumočení je práce, které se vzdát nechci, i když času je teď méně. Je to velmi namáhavé a časově velmi náročné. Poznáte ale spoustu zajímavých lidí, pracujete s cizinci, kteří neznají vůbec naše každodenní šarvátky, a tím pádem mají nadhled. To je cenné. Vždycky mě překvapí, jak klienti, kterých si lidsky vážím, považují za problém něco, čeho si vůbec nevšimnu, a naopak smějí se nad něčím, co já za problém považuji. Právě v tom je setkání s jinými zvyklostmi, jinou kulturou, vždy obohacující. Jinými slovy, při tlumočení získávám spoustu zkušeností, které bych jinak těžko a pracně sbírala. To je asi hlavní důvod, proč se ho nechci vzdát. Finanční důvod není ten hlavní. V tomto směru mám vše, co potřebuji. Navíc jsem si právě začala dodělávat doktorát.“