Petra Paroubková: Na sexy mozku trvám!

Předem si vymínila, že o jediné věci, a to dítěti, o které nedávno přišla, se mluvit nebude.

Váš slavný termín sexy mozek vešel do celonárodního slovníku.
"Na tom termínu pořád samozřejmě trvám, protože si myslím, že nejdůležitější na člověku, a nejenom na muži, je to, jakým způsobem uvažuje, jak je inteligentní, jaký má rozhled. Ovšem kdybych věděla (směje se), že se z toho stane takový, v uvozovkách, hit... Člověk když potom slyší některé zpětné reakce, tak některá slova více zvažuje. Ale asi bych to řekla pořád stejně."

Jste vdaná už téměř rok. Jaký byl
"Byl skvělý, protože jsem měla možnost ještě lépe poznat člověka, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. A bylo to velice příjemné. Bylo to ještě lepší, než by člověk očekával. Manžel se projevil jako empatický a nesmírně citlivý člověk."

Takže žijete v pohádce.
"V pohádce ne. Samozřejmě život přináší i stinné stránky, musíte pracovat, ne každý den je růžový. Ale můžu říct, že náš vztah je velice idylický a pohodový."

Skutečně tu idylu nic nenarušilo? "

"Měla jsem drobné zdravotní problémy, ale to není narušení. Přibyl nám další člen rodiny, máme psa, rodina se rozšiřuje. Manžel si přál modrého gaskoňského baseta, a u nás ten druh není rozšířený, má ho, myslím, jediný chovatel. Chtěla jsem udělat manželovi radost, po Vánocích jsem se pídila, našla jsem chovatele, a zrovna den předtím se narodila čtyři štěňátka. Rozhodli jsme se pro fenečku. Manžel se s ní sžil hned, ale pro mě, jelikož jsem kočkař a mám dvě kočky, bylo všechno nové."

Něco vás na manželovi po roce rozčilovat musí. "

Že brzo vstává (směje se). A to říkám pořád a pořád si na to nemůžu zvyknout. Ještě aspoň tu hodinu ranního spánku bych ocenila. Ale manžel má hrozně nabitý program, začíná nejpozději v osm."

Ať začíná později.

"S panem Škromachem jsme o tom vtipkovali, protože podle všeho on je taky pozdější ptáče a pozdější typ. Ale ani jeden, ani druhý jsme to neprosazovali, ani nezkoušeli prosadit.“ (směje se)

Květiny od manžela dostáváte?

"Manželova maminka byla květinářka, měla na chatě něco jako botanickou zahradu, on se pořád snaží pěstovat různé kytičky. Kytky zná, rozumí jim, nosí mi je docela často. Ale úplně největší radost mám, když mi přes den pošle esemesku, že se těší domů. Dneska mi taky napsal. Žijeme stejně jako před tím rokem, máme se stejně rádi."

Kdo je hlava rodiny?

"Hlava rodiny... U nás se neporoučí, jsme dva dospělí lidé a máme každý svoji hlavu. Můj muž je rád, že přijde domů a má doma pohodu, a já jsem taky ráda, když se po vypjatém dnu nemusím dohadovat, protože jsem unavená tlumočením."

Vlastně by na vás mohl žárlit: jste o dvacet let mladší blondýna.

"A co když já žárlím na manžela? Kolem mého muže se motá hodně dam (usmívá se), to prostě vidíte na těch mítincích. Ženy chodí za ním a říkají mu: Vy jste takovej... vypadáte tak mladě... Ale ne že bych žárlila, jsem ráda, že to říkají, protože vidí toho muže takovým způsobem, jako ho vidím já."

Ale trošku vám to vrtá hlavou...

"Tak ano. To mně vrtá hlavou. Pravda je, že kolem mého muže se pohybuje více žen než mužů kolem mě. Že má víc obdivu od žen než já od mužů."

Jak to budete řešit?

"Nijak. Jsem s tím smířená. Potvrzuje to, že jsem udělala dobře, že jsem si ho vybrala." (směje se)

Věkový rozdíl vás neznepokojuje?

"Nikdy jsem ho nevnímala a neřešila. Můj muž je v tom nejlepším produktivním věku a já taky nejsem žádná mladičká Petra, jak se psalo. Bylo mi pětatřicet, mám za sebou všechno to, co s sebou ten věk nese. Slovo mladičká ke mně nesedne, můj muž je v nejlepších letech a já už do té věkové kategorie také pomalu přicházím."

Vypadáte mladší.

"Ale můj muž také vypadá mladší, fotografie zkreslují. A je to hlavně člověk nabitý energií, který i mladě myslí, takže tam žádný rozdíl není."

Když jsme u těch mužů, jací kluci se vám líbili třeba na gymnáziu?

"To se už ani nepamatuju, to bych lhala. Vím, že jsem jako -náctiletá poslouchala Depeche Mode, chodila jsem asi rok v černém (směje se) a kamarádila s depešákama, co chodili k nám do školy. Byla jsem jako výborný student na nástěnce, oni říkali cti, já říkám hanby, protože když jakýkoli kluk za mnou přišel do školy, podíval se, řekl si: No to bude teda pěkný, když je tady vystavená, a rychle utekl."

Stěžovala jste si na mediální tlak, už jste se s ním vyrovnala?

"Nebyla jsem na to připravená. Na to se nedá připravit, to si nedokáže představit nikdo. Milion mediálních tréninků a školení vás nenaučí nic, pokud nezažijete tu realitu. Naštěstí nejsem politik, a když i zareaguju špatně, tak mi to snad nikdo nemůže vyčítat. Můžu vždycky říct, že se učím, protože jsem byla hozena do vody jako neplavec. Poslední dobou ten vztah je korektní, snažíme se, i média, i já." (směje se)