Ne že by komůrka domu, ve kterém paní Vaňková bydlí, byla přecpaná věcmi z předváděcích akcí, ale deštník, mixér, deky, nože tam má. „Už jsem se nutkání jezdit ale zbavila. Ta paní režisérka mě vyléčila,“ říká s rozpačitým úsměvem.

Samota

V části domku, kde paní Vaňková žije, má pokojík, koupelnu a zmíněnou komůrku. Větší kus stavení si kdysi z chléva a stáje přestavěl na bydlení syn František.

„Po rozvodu odešel. Všechno nechal své bývalé a ta se znovu vdala. Moc se spolu nevídáme,“ krčí rameny drobná bělovlasá paní.

Dodává, že »tam vedle« se svojí matkou a tím jejím žije i její vnučka. „Je jí pětadvacet a má svoje zájmy. Ta druhá je už pryč,“ vysvětluje svoji samotu a izolaci.

„Můj Fanda má jiný život. Bydlí taky tady, v Praskačce, je ale ode mě daleko.“

Náplň života?

Předváděcí akce se pro paní Vaňkovou staly únikem ze samoty. Našla v nich důvod, proč dál žít.

„Co doma? Sedět pořád sama a dívat se na televizi?“ ptá se.

A tak jezdila. Jenomže… „Víte, ono se to všechno postupně zhoršovalo. Už ani oběd nedávali, ani dárky, byli hrubí a někdy i sprostí.“ Na loňský říjen vzpomíná dodnes s hořkostí a rozhořčením.

Paní Vaňková má pěkný dům
Autor: archiv Blesku

Jen žerete!

V Dolní Dobrouči předváděla zboží 1. Česká Reklamní společnost. Její prodejci se ani nepředstavili. „Uvítali nás slovy – zase jste se přijeli nažrat? A pak nás v té hospodě zamkli,“ říká paní Vaňková tichým hlasem. Po třech hodinách nevydržela. Odevzdala občanský průkaz a podepsala kupní smlouvu na sadu hrnců za 25 000 korun.

„Když jsme přijeli do Praskačky, vyndal mi je řidič z autobusu a já si nadávala, jak jsem naletěla.“

Pomoc

Naštěstí tam přijela Silvie Dymáková, která v té době chystala svůj film Šmejdi a se skrytou kamerou byla v Dobrouči také.

Paní Vaňkovou zaregistrovala a svým autem její autobus doprovodila až k ní domů.

„Vysvětlila mi, co mám udělat, abych od smlouvy mohla odstoupit. Pomohla mi ty hrnce zabalit a spolu jsme je z pošty poslaly zpátky.“

I když firma mezitím zaslala paní Vaňkové dvaadvacet poukázek na splátky po 1300 korunách měsíčně (přeplatila by hrnce o 3600 Kč) a hrozila právníky, nakonec vrácené hrnce přijala. Paní Vaňkové režisérka Dymáková pomohla doslova v nouzi nejvyšší. „Už nikam nejezdím, slíbila jsem jí to.“ A svoje slovo poctivě a svědomitě drží.

Velmi skromný pokojíček paní Vaňkové
Autor: archiv Blesku

Jak dál?

Paní Vaňková teď žije jako kdysi. Obědy jí vozí služba, vychází málo, většinou sedí sama. S kočkami, jejichž moč v pokoji s plesnivými stěnami a téměř bortícím se stropem ostře čpí.

„Syn už slíbil, že vymaluje. Nevím. Možná všichni čekají, až odejdu do domova důchodců nebo až umřu. Dům by pak byl celý jejich,“ smutně krčí rameny. „Nikomu na mně už nezáleží. Co jsem měla, jsem dala.“

Vždyť i ty věci z předvádění chtěla a chce dát – vnučkám k svatbě. Ale ani ony za ní už strašlivě dlouhou dobu nepřišly…

Pozor! Už zítra v deníku Blesk: Jak stát chrání šmejdy z 1. České Reklamní společnosti!

Napište nám to!
Autor: archiv Blesku

BOJUJTE S BLESKEM PROTI ŠMEJDŮM

Pokud chcete podpořit Petici proti šmejdům, můžete využít i jakoukoli pobočku České pošty, která se k akci připojila. Petiční archy jsou k dispozici na 3300 pobočkách. Petiční archy lze stáhnout i na www.peticeprotismejdum.cz