"Pěší turistika je nejpřirozenější a nejdostupnější formou turistiky. Chceme ji zkvalitnit," uvedl. Certifikovaná trasa je reakcí na problém moderní doby, kdy se řada dřívějších přírodních cest vyasfaltovala jako lesní cesty i silnice druhé či třetí třídy. Řada pěších tras je také souběžná s cyklotrasami, případně tam jezdí cyklisté běžně, i když tam nemají značení. Certifikované trasy slibují pěším turistům komfort, který vyžadují a který mnohde dnes nemají.
Kromě povrchu bude mít turista na certifikované trase například garanci možnosti ubytování či občerstvení. V Německu už mají stovky tras, začali s certifikací v 90. letech, když zjistili, že pěších turistů ubývá. A zkušenosti říkají, že se lidé k chůzi znovu vrátili a vracejí. "Trasy už jsou i v řadě západoevropských zemí," uvedl emeritní předseda KČT Jan Havelka.
Nejblíže má v Česku k certifikaci stezka podél Lužnice od soutoku s Vltavou až po pramen u rakouského Karlstiftu. Díky tomu, že od Majdaleny do Veselí nad Lužnicí má stezka dvě ramena, měří 240 kilometrů. Vznikla už před několika lety jako přeshraniční stezka ve spolupráci s Rakouskem. "Podařilo se nám například zamezit tomu, aby vznikla cyklostezka mezi Táborem a Bechyní. Některé silniční úseky jsme zase přeložili do lesa a stačilo se domluvit s majitelem. Většinou to jde a musí se trvale jednat a usilovat o to," řekl Havelka.
Druhou stezkou by mohla být hřebenovka přes Krušné hory, která už funguje po německé straně. "Chyběla podpora Karlovarského kraje, aktuálně už podpora je stejně jako z Ústeckého kraje," řekl Havelka.
KČT už uspěl s myšlenkou certifikace na ministerstvu životního prostředí a nyní se snaží prosadit své myšlenky a vznik české normy na ministerstvu pro místní rozvoj. "Nositelem aktivity nyní musí být především kraje," poznamenal Havelka. Zástupci tří jihomoravských chráněných oblastí také zdůraznili, že instituce ochrany přírody aktivitu vítají a rády by podpořily renesanci pěší turistiky.
