"Byl posledním císařem italského filmu, pánem všech fresek a frašek. Slavnost skončila: na tango musí být dva," komentoval režisérovo úmrtí s odkazem na jeho filmy bývalý ředitel mezinárodního filmového festivalu v Cannes Gilles Jacob, který Bertoluccimu v roce 2011 předával čestnou Zlatou palmu. Kromě ní dostal rodák ze severoitalské Parmy Bertolucci například i Zlatého lva festivalu v Benátkách za celoživotní tvorbu (2007) a několik amerických Oscarů za velkofilm Poslední císař (1987).
Bertolucci ale způsobil i jeden z největších skandálů v dějinách kinematografie, a to v roce 1972 svým erotickým filmem Poslední tango v Paříži, za nějž byl v Itálii odsouzen k podmíněnému trestu vězení a ztrátě občanských práv na pět let. Příběh staršího Američana, který hledá útěchu v anonymním sexu s mladou Francouzkou, byl některými označen za perverzní pornografii, podle jiných změnil kinematografii. Hlavní role v tomto kontroverzním filmu ztvárnili Marlon Brando a Maria Schneiderová.
Za svou kariéru trvající více než půl století vytvořil na dvě desítky filmů, začínal v 60. letech jako režisér a scenárista nové vlny. Velký mezinárodní ohlas mu vynesly jeho "východní velkofilmy" - sága o posledním čínském císaři z roku 1987, oceněný devíti Oscary, či epos o střetu dvou rozdílných světů - tibetského buddhismu a moderní americké kultury Malý Buddha z roku 1993.
Bertolucciho filmy mají několik společných prvků - například obsahují téměř psychoanalytickou analýzu postav, v řadě z nich se objevují více či méně odvážné erotické scény, příběhy se často dějí na pozadí skutečných politických událostí a mnohdy nechybí četné cinefilské odkazy.
"Opustil nás Bernardo Bertolucci, jeden z největších mistrů italského filmu," komentoval na twitteru úmrtí režiséra italský expremiér Matteo Renzi. "Italská kultura zažívá smutný den. Ztratili jsme velkého mistra italského filmu, jednoho z gigantů 20. století," uvedl k úmrtí italský exministr kultury Dario Franceschini.
