První trojrozměrná závěsná drátěná plastika Karla Malicha vznikla v roce 1967. Toto údobí se uzavřelo v roce 1988 dílem Lidsko-kosmická soulož, které je dnes ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy. "Pak následovala dvaadvacetiletá odmlka, po níž zcela novým způsobem vznikly desítky nástěnných a několik závěsných plastik. V nich kresba dosáhla svého vrcholu v prostorovosti," popsal Malichovu tvorbu galerista Sklenář. Malichovy drátěné prostorové plastiky popisuje jako kresby projevené ve trojrozměrném prostoru. Vedle drátů Malich vytvářel plastiky i z plexiskla. Plexisklové objekty Malich sám nazývá světelné objekty.
Malich patří k nejuznávanějším tvůrcům české výtvarné scény. V současné době je znám především svými barevnými pastely a drátěnými objekty. V těchto plastikách počátkem 70. let rozvinul další způsob zaznamenávání energetického dění, jímž se zabývá většinu svého tvůrčího života. Malichovi je 93 let a podle Sklenáře se jeho dílo završilo před dvěma lety.
Výstava v Galerii Zdeněk Sklenář ukazuje Karla Malicha i jako avantgardního vizionáře. Navrhl studie měst pro bezpolicejní stát, studie měst pod vodu a studie kosmických měst, navrhl města do příbojů a na poušť či projekt muzea moderního umění v podmořském tunelu. "Malich budoval tyto představy s vírou, že bude-li pokračovat rozvoj vědy a techniky, možná v budoucnu zrealizovat půjdou. V roce 1969 těchto studií zanechal po řadě útoků na svou osobu ze strany tehdejšího režimu, který mu vyčítal společenskou nevhodnost jeho návrhů," říká galerista.
Malichovy poslední plastiky z let 2010 až 2016 umocňují jednoduché geometrické tvary jako kruh a elipsa, u kterých setrval a zároveň jim dal niternější obsah než dosud. Mezi posledními pracemi se jako nejprůraznější jeví nástěnný reliéf Tma a světlo (2010) skládající se jen ze dvou k sobě přiřazených kruhů o průměru 85 centimetrů a zabývající se polaritou černé a bílé, uvedl galerista. K instalaci výstavy přizval Federika Díaze, který studoval u Karla Malicha na AVU počátkem 90. let.
