Osmašedesátiletá Kolářová se stala součástí historie zámku v Raduni. Ze jejího působení se do památky investovaly desítky milionů korun, rozšířily se prohlídkové trasy a zvelebil se park a další budovy areálu. Je možné, že v dalších staletích o její práci budou zámečtí průvodci vyprávět se stejným nadšením jako o hraběnce Anně Larisch-Mönnichové, která zámek obývala a spravovala ve 20. letech 19. století.

"Člověka práce v takovém prostoru určitě ovlivní a inspiruje. Určitě budu ráda, když si někdo vzpomene, že tady byla nějaká Kolářová," řekl kastelánka, která má zámek na starost od roku 1985. Působila zde ale už od roku 1979.

Vystudovaná kunsthistorička a etnografka se přitom ke své práci dostala náhodou. Po ukončení střední ekonomické školy nastoupila v Opavě na statistický úřad, po čase byla ale při snižování stavů propuštěna a dostala tři nabídky. Jednou z nich byla práce v depozitáři zámku v Hradci, pak práce průvodkyně či práce v divadle. Jako první zvolila práci v divadle, kde měla působit jako sekretářka ředitele. Ten se jí ale moc nelíbil, proto dala přednost zámeckému depozitáři. Práci původně brala jako přechodné řešení, hledat chtěla něco jiného. Nakonec ji ale tak pohltila, že začala při práci studovat historii a původně plánované provizorium vydrželo dodnes.

Také k působení v Raduni se dostala náhodou. Hradecký zámek tam před velkou rekonstrukcí přestěhoval svůj mobiliář a Kolářová to dostala na starost. Postupně uložila v Raduni desetitisíce položek. Z nich později postavila současné zámecké expozice. Některé předměty využila i pro vybavení zámku v Raduni. Když se po letech měla rozhodnout, zda se vrátí do Hradce, nebo zůstane v Raduni, volba byla jednoduchá. "Zámek v Raduni, jeho obnova je pro mě jako vlastní dítě. Nemohla jsem to děcko opustit," řekla.

Zámek spolu s ní ušel dlouhou cestu. "Když jsem tady přišla, zůstalo z původního vybavení 14 předmětů," řekla. Ostatní věci byly postupně odvezeny, rozkradeny. Její prací bylo i prostory vybavit a vytvořit expozice. "Dnes máme k dispozici okolo 3000 sbírkových předmětů. Hodně věcí jsme vykoupili, i těch, které prokazatelně patří k zámku. Lidé nám je i vrací," dodala.

Další kapitolou jejího působení byly investice. V posledních letech se na ně Kolářové podařilo získat přes 70 milionů korun. Jako první byla za 13,5 milionu korun zrekonstruována oranžerie a část zahrady. V letech 2009 a 2011 se za 34 milionů korun opravovala střecha, krovy, komíny a stropy. V roce 2011 začala rekonstrukce sýpky, ze které vzniklo za 21 milionů návštěvnické centrum. V roce 2014 se revitalizace za čtyři miliony korun dočkala část zámeckého parku. Letos by se prohlídkové trasy měly rozrůst o zpřístupněné zámecké sklepy, které jsou stavebně nejstarší částí zámku a jsou v nich například barokní dveře či zárubně z poloviny 15. století. Investice byla kolem čtyř milionů korun.

I když je běžné, že kasteláni na svém pracovišti bydlí, Kolářová na zámku v Raduni nebydlela nikdy. Kancelář má v místech, kde byl byt zámeckého portýra či vrátného. Každý den ji ale opouští a vyráží do svého bytu. "Myslím si, že by nebylo dobré tady bydlet. Tak jako v manželství je dobře, když každý má své další zájmy, je to stejné i u této práce," řekla. I když si často práci bere domů, minimálně v myšlenkách, takto si odpočine mnohem více.

Téměř čtyřicetiletý pobyt na zámku a v historickém prostředí Kolářovou hodně ovlivnil. Do detailu ví, jak žila vrchnost, jak vypadala práce služebnictva. Zná i všechny nevýhody takového života. Přesto si dovede představit, že by ten svůj příští prožila v 19. století. "Určitě bych byla ráda hraběnkou. To by se mi líbilo, hlavně proto, že jsem tady posledních 40 let dělala služku," řekla s úsměvem.

David Moravec ktp